Německo vysílá špatné zprávy nejen z ekonomiky. Berme je jako varování
Že na stránkách německých webů neustále zaznívají stesky nad ekonomikou, je už standard. Jenže dění okolo AfD varuje i před dalším napětím.
Není to tak dávno, co jsme se zde dopustili nepohodlné a drzé otázky, zda dění ve Francii náhodou nepředznamenává budoucnost celé Evropy. Od posledních parlamentních voleb jsou poslanci rozděleni – až na drobné výjimky – do tří nesmiřitelných táborů: levice, pravice a středu. Takže prezident Macron jmenuje jednu vládu s jepičím životem za druhou (ta stávající alespoň ustála pokus o vyslovení nedůvěry, ovšem do konce roku se o její podporu ze strany socialistů zřejmě strhne další boj) a země stojí. Nutné a nevyhnutelné změny jsou zablokované. Přičemž klíčovým sdělením je, že ta levice i pravice vykazují znaky, u jejichž sledování některým běhá mráz po zádech.
V Německu to tak daleko ještě není. Vláda má podporu Bundestagu, byť ji překvapivě získala až napodruhé. Navíc strany, které bychom mohli nazvat třeba systémovými, berou pořád většinu. AfD, kterou mnozí – včetně některých oficiálních míst – vidí jako extrémní pól politiky, ale sílí. Podle posledních průzkumů už má stejné preference jako CDU/CSU, tedy nejsilnější z těch tradičních.
Můžeme se uklidňovat tím, že je na ní nalepeno 20 až 25 % extrémně nespokojených obyvatel, zatímco 80 % je pevně ukotveno v demokracii a bez nejmenšího sentimentu k období, jimž se Německo tak nechvalně zapsalo do světových dějin. A že těch 25 % je maximum.
Jenže 25 % (v jednom z průzkumů dokonce 27 %) je už čtvrtina. A události uplynulého týdne ukazují, že její existence budí odpor, který může vést až k násilným sporům. Podle policie 25, podle pořadatelů 50 tisíc osob protestovalo proti založení nové mládežnické organizace, která má být na AfD napojená. Mimo jiné proto, že předchozí organizace byla rozpuštěna poté, co ji zpravodajské služby označily za extrémně pravicovou.
Část lidí přijela do hesenského Gießenu v poklidu, část v kuklách, připravená se bít. Hovoří a píše se přitom o členech spolku Antifa, který si klade za cíl poměrně úctyhodný boj s fašismem. Akorát to občas dělá trochu násilně. Takže se to dá smést ze stolu jako „extrémisti“ proti „extrémistům“.
Jenže ona ta Antifa v řadě jiných případů vystupuje poměrně poklidně. A 50 tisíc lidí, kteří přijeli protestovat proti založení nové mládežnické organizace, je i ve více než osmdesátimilionovém Německu docela dost. Jsou to lidé, kteří se zvedli z pohodlí, aby někam vyrazili. V ne zrovna ideálním počasí.
Napětí tak zjevně stoupá, a už nejen kvůli migraci (k níž se nová vláda přece jen snaží najít inovovanější postoj). Zatím sice šlo o ojedinělý incident tohoto druhu. Ale skutečnost, že policie proti demonstrantům použila vodní děla, ukazuje, že nešlo o žádnou selanku. Stejně jako fakt, že demonstranti (nikoliv stoupenci AfD) vyhrožovali reportérovi Die Welt. Dokonce organizovaně, obviňujíce jej z nacistické propagandy. Jak vidno, agresivita je na obou stranách, byť u těch demonstrantů nešlo o tak velkou masu, jakou představuje voličská základna AfD.
Související policejní operace, do které se zapojilo až 5000 policistů, byla podle Die Welt jednou z největších v historii Hesenska a zúčastnili se jí policisté z 15 německých spolkových zemí. Už to nějak nekoresponduje s obrázkem poklidných německých důchodců, smějících se při procházce Prahou. Napětí prostě stoupá.