Chcete děti? Nechceme. Žádná krátkodobá politika to nezmění
Vrací se to jako bumerang: máme nízkou porodnost, vláda se musí snažit. Ne! Vláda děti nerodí! A část mladých je prostě nechce.
Asi je to názor zcela proti trendu. Ale mám za to, že ať bude u moci ANO, ODS, SPD, Losna nebo Mažňák, ke změně porodnosti to nepovede. Leda by třeba rozpoutali válku. A část mužů (nebo i žen) by skončila na frontě. Což je hlavní důvod propadu porodnosti během bojů.
Pokud ale probíhají mimo území státu nebo pokud jde o okupované území, pak to platit nemusí. V době druhé světové války se totiž rodilo o sto šest jak v protektorátu, tak třeba v USA. Ročně u nás přicházelo na svět přes 200 tisíc dětí. Dnes jsme tak na polovině i pod ní (loni okolo 84 tisíc).
Je pravdou, že rodičovství tehdy chránilo před totálním nasazením. Takže určitý vliv okolností na rozhodování se o tom, zda dítě mít či nemít, existovat mohl. Ale bezpochyby se rodily i děti druhé, třetí…
Dnes asi řadu mladých lidí mohou odrazovat vysoké náklady na výchovu dítěte, nebo situace s bydlením. Čistě intuitivně si ale spíš myslím, že to může hrát roli spíš v otázce, zda mít to druhé nebo třetí dítě. To první prostě chcete nebo ne.
Kliniky asistované reprodukce se plní páry, které po něm touží a nedaří se. Za jeden cyklus se přitom platí desítky tisíc korun. Mnohdy je ženy či páry opakují. V roce 2020 jich bylo okolo 40 tisíc (ať už IVF, rozmrazením embrya atd.)! Opět je třeba vidět, že v případě darování vajíček bývají příjemkyněmi často cizinky. Ovšem to je jen část výkonů.
Co všechno jsou ochotní někteří lidé udělat, aby po rozvodu mohli být se svými dětmi (nemám na mysli, když se snaží je nedávat tomu druhé ze strachu či z pomsty, ale jak jsou ochotni pro jedno odpoledne třeba cestovat přes celou republiku). Vždyť i legendární britská komedie „Do naha“ není v počátku o ničem jiném.
Buďto tu touhu v sobě máte nebo ne. Dnes ji hodně mladých lidí v sobě nemá. Nebo rodičovství odkládá tak dlouho, až je tělo proti. Spousta mladých holek, když se jich zeptáte na jejich životní cíle, s vámi dnes bude mluvit o cestování nebo takové práci, aby nemusely nikam moc chodit a v klidu si hráli své počítačové hry. Těch, které děti chtějí, je naštěstí ještě dost. Ale už to není samozřejmost.
Je to jak s klimatickou změnou. Svět se mění (Arthur Schopenhauer dokonce říkal, že změna je jedinou konstantou). Můžeme s tím bojovat nebo se na to připravit a adaptovat. To první zní lépe, protože je tam naděje, že změny nenastanou. Bohužel, vždy by měla být v zásobě i ta druhá eventualita.
O podpoře porodnosti se hovoří už dlouho. Vlády vymýšlejí, moc toho neudělaly, sem tam něco do praxe dojde. Ale nic se k lepšímu nemění. Celosvětově je pokles porodnosti do jisté míry i výhodou, protože futurologové a ekologové říkají, že planeta je přelidněná.
Pro západní svět je to ale problém. Kvůli pracovní síle (zatím je robotizace pořád v začátcích), penzijnímu systému, ne každý si možná uvědomuje, že potenciálně i kvůli cenám aktiv a kulturně. Je to sice hezké nebýt rasista, ale rasismus neznamená, že mi vadí hluční imigranti. Rasismus je především odrazem přesvědčení o své nadřazenosti, která mě mimochodem opravňuje k chování, které bych v rámci své rasy považoval za neetické nebo třeba nepřípustně násilné. Pokud mi vadí, že soused nerespektuje moje soukromí, nebo si myslí, že veřejný prostor je primárně jeho a já musím respektovat jeho pravidla, zatímco on ta má ne, je to spíš logické. A k těmto třenicím dochází, docházet musí, a tudíž i bude.
porodnost klesá dokonce i v katolickém Polsku
Takže imigrace ano, ale má to svá úskalí. Navíc je to řešení dočasné, jinak se ve své vlastní zemi staneme menšinou. Snahy zvrátit trend ekonomickými nástroji ale asi fungovat nebudou. Příkladem budiž Polsko, kde porodnost rovněž klesá, ačkoliv jde o zemi katolickou a ekonomicky silně růstovou. Podle serveru ČT24 se tam loni narodilo nejméně dětí od druhé světové války. Přičemž nešlo o výkyv ale vyústění trendu.
Úplným zvěrstvem jsou pak myšlenky na tresty za bezdětnost. Chceme snad, aby se rodily děti nechtěné, nemilované, které přišly na svět, aby se někdo vyhnul sankcím? Stačí i neštěstí těch, které se narodily jen kvůli společenskému statusu matky nebo dokonce jako nástroj vydírání.
Kudy z toho ven, asi neví nikdo. Jestli ale státu vadí básnička Jiřího Žáčka „K čemu jsou holky na světě?“, kde se píše:
K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a vyprávět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.
…tak jsme na nejlepší cestě ten trend ještě posílit.