Špehování je nepřípustné hlavně mezi partnery
Důvěřuj, ale prověřuj. Ale kam sahá důvěra a jaké prověřování ještě neuráží, respektive nenabourá onu důvěru? To se snažila odhalit výzkumná agentura STEM/MARK. Zkoumala typy chování v partnerských vztazích od sledování online aktivity až po finanční otevřenost. Výsledky sice nejsou překvapivé, ale ani nezajímavé.
Průzkum ukázal, že lidé za nepřijatelné nejčastěji považují tajné sledování online aktivity jednoho z partnerů (86 % odpovědí), přístup k soukromé komunikaci bez souhlasu partnera či partnerky (85 %) a prohlížení obsahu telefonu bez svolení partnera či partnerky (85 %).
Tajné prohlížení historie vyhledávání považují za nepřijatelné častěji ženy (89 %) a lidé s vysokoškolským vzděláním (94 %). Naopak mladší lidé ve věku 18 až 29 let jsou k tomuto chování tolerantnější: 26 % z nich ho považuje za přijatelné. Podobný trend se u této věkové kategorie ukazuje i u dalších zásahů do digitálního prostoru, například tajné prohlížení si obsahu telefonu (26 %) či celkově použití telefonu bez svolení druhého z dvojice (66 %).
„Je zřejmé, že ochranu svého soukromí považuje většina lidí za velmi důležitý aspekt týkající se i partnerských vztahů, a to zejména pokud jde o přístup k digitálním nebo osobním informacím. Přestože jsou mladší lidé oproti starší generaci v tomto ohledu častěji benevolentnější, celkově jim zásah do digitálního soukromí ze strany partnera přijde též spíše nepřijatelný“, komentuje Zuzana Rabochová ze STEM/MARK.
Velmi zajímavým tématem se ukázala finanční otevřenost. Třebaže je společný bankovní účet v partnerském vztahu většinově vnímán jako přijatelná věc, další aspekty týkající se financí (např. utajování nákupů před partnerem či partnerkou, utrácení větší částky bez konzultace s druhým z dvojice, nebo tajný spořící účet) lidé častěji považují za nepřijatelné. Sdílení informací ohledně financí si lidé častěji spojují spíše s projevem důvěry než s projevem kontroly jednoho partnera nad druhým.
Celkově však chování, které lidé častěji označovali za nepřijatelné (narušení privátního prostoru, přístup do telefonu bez svolení a monitorování online aktivity) zároveň častěji vnímají jako projev kontroly ze strany partnera či partnerky. V odpovědích „jiné“ lidé nejčastěji uváděli, že se jedná o projevy žárlivosti, špehování, či narušení soukromí/osobního prostoru.
Výsledky ukazují, že většina lidí má poměrně jasnou představu o tom, co je ještě přijatelné, a co už je takzvaně za hranou. Zda je ale dané chování spíše znakem důvěry, nebo kontroly, často záleží na kontextu dané situace – třetina dotázaných například tento názor zastává, pokud se jedná o sdílení polohy s druhým z dvojice. „Tato skutečnost ukazuje, jak tenká může být v některých partnerských situacích hranice mezi důvěrou a kontrolou jednoho partnera nad druhým. V tomto ohledu tedy nejde jen o to, zda něco děláme, ale proč a jakým způsobem“, uzavírá analytička Zuzana Rabochová.
Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na českém národním panelu se zúčastnilo 500 osob ve věku 18+ let reprezentující českou internetovou populaci proporčně podle pohlaví, věku, nejvyššího dosaženého vzdělání, kraje a velikosti obce bydliště.