Státní univerzita není akciová společnost
Problém se otevřel, tak jak je u nás již tradičním zvykem, bombastickým titulkem, a to konkrétně v Mladé frontě Dnes: Vedení dostalo po střelbě miliony. Běží o peníze, a to nemalé, téma peněz zajímá u nás každého.
Vedení Univerzity Karlovy si v loňském roce rozdělilo na odměnách 11,5 milionu korun. Šokující na tom bylo, ještě snad více než samotná částka, zdůvodnění tiskového oddělení UK. Tyto vysoké odměny jsou dané vyšším nasazením v souvislosti s opatřeními po střelbě na filozofické fakultě s doplňkem, že odměny byly schváleny vedením univerzity.
A právě na toto necitelné zdůvodnění tak neobyčejně velkých odměn zareagoval otevřený dopis akademiků adresovaný rektorce. Počet signatářů se stále zvyšuje, v době psaní tohoto článku už se jednalo asi o 300 pracovníků, 1500 studentů a 850 absolventů a příznivců univerzity. Vyjádření rektorky Mileny Králíčkové označili za cynický výsměch a dali ho mimo jiné do souvislosti s dlouhodobým podfinancováním některých fakult. Žádají podrobné zdůvodnění jednotlivých vyplacených odměn a do budoucna i striktní stanovení způsobu stanovení platů a od nich se odvíjejících příslušných odměn. V protikladu k tomu připomínají časté nedůstojné odměňovaní dlouhé řady pracovníků na fakultách, včetně toho, že svými platy nedosahují ani na minimální mzdu.
Co na to rektorka? Předesílám, že paní profesorka Králíčková si v minulém roce ke svému platu přilepšila odměnami ve výši téměř milionu korun. V roce 2024 si tak vydělala celkem více než 3 miliony korun. Vysoké odměny brali i další členové vedení univerzity, prorektoři, kvestor a další. Kolotoč výmluv, trapných vysvětlení a podobných známých úhybných manévrů, velmi častých u vysokých politiků, se pomalu roztáčí.
To, co jsem řekla, jsem neměla říkat
Králíčková nejdříve jako nešťastnou formulaci dementuje zdůvodnění odměn střelbou, omlouvá se za ni a dokonce uzavírá, že podle ní toto vyjádření nemělo vůbec zaznít. Proč tedy zaznělo, je pak jen logická otázka. Jak teď z toho vybruslit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Další zástupné argumenty tedy následují. Zaznělo třeba, že loňský rok byl mimořádný z hlediska výzev a projektů, další vznesený argument byl, že univerzita pracuje s osmnáctimiliardovým rozpočtem, má 50 000 studentů a 13 000 zaměstnanců a patří tak k největším zaměstnavatelům nejenom v Praze, ale i v celé republice. Následujícím nepřímým argumentem podle prof. Králíčkové je, že ohodnocení, které vedení univerzity a jednotlivých fakult má, jsou naprosto v mezích toho, co se na obdobných institucích s podobnou velikostí ve mzdách či odměnách objevuje. Tvrdí, že systémem odměňovaní se zabývají již dva roky, že se tyto debaty vedou již dlouhá léta, objevuje se i nemístné srovnávání s korporátní sférou, kde je přímá vazba mezi výkonem a výsledkem a zaznívají i další pseudoargumenty. (Celé prohlášení rektorky je zde.)
Pokud jde o požadované vysvětlení konkrétních výší odměn, tak Králíčková odkazuje na březnové zasedání akademického senátu, kde předpokládá, že se otázkou budou zabývat. Tedy opět osvědčená metoda co nejdále časově problém posunout, než jej přehluší další aktuální skandály a průšvihy.
Na pomoc přispěchal rektorce i současný, podle některých základních škol nejhorší ministr školství za poslední roky Mikuláš Bek, který se vyjádřil, že udělené odměny nijak zásadně nevybočují z pásma odměn navržených rektorům jiných veřejných vysokých škol. Jsou standardní (ach tak…) a odpovídají dlouhodobé praxi (no nazdar). Podobně se vstřícně ke Králíčkové vyslovují i někteří její souputníci z jiných vysokých škol.
odměny rektorce schválil kvestor, odměny kvestorovi schválila rektorka
V soukromém podniku odměny schvaluje správní rada, případně dozorčí rada, obě tvořené zástupci vlastníků. Univerzita takového vlastníka nemá. Ani podobná řídící či hlídací tělesa. Peníze jsou vyplaceny, pomohli jsme si jeden druhému. Odměny rektorce schválil kvestor, odměny kvestorovi schválila rektorka. A nakonec – do konce funkčního období zbývá jen necelý rok, nové volby se budou konat už na konci tohoto roku.
Pokud si někdo myslí, že jsem při psaní tohoto textu přehlédl informaci o celkové sebereflexi, či alespoň o jejím náznaku, tak nepřehlédl. Nic takového od Mileny Králíčkové nezaznělo. Můžeme proto usuzovat, že se svými odměnami si je z hlediska svého vědomí a svědomí naprosto jistá. Takže návrhy na její odstoupení z funkce rektorky, které bylo možné zaznamenat, logicky nemohou padat na úrodnou půdu. Papalášství totiž není jen mezi politiky, ale nacházíme je, jak je patrné, i v řadě dalších oborů a institucí. Respektive v úzké skupině lidí na příslušné řídící, rozhodovací a (pravo)mocenské úrovni. Například, tak namátkou, v některých nemocnicích.
Se závistí nepapalášů to nemá nic společného. Běžný pracovník se svojí průměrnou měsíční mzdou pohybující se v loňském roce kolem 48 tisíc korun, se třeba může nevěřícně divit, jenže on nemá tu ohromnou zodpovědnost za tisíce zaměstnanců, studentů a nemovitý majetek. On nespravuje desítky miliard korun s péčí řádného hospodáře, on nevymýšlí zásadní projekty, a tak dále. On si odpracuje svých denních osm a půl hodiny. Ale může oprávněně konstatovat, že rozdíl mezi pány a kmány nejenom že trvá, ale dále se prohlubuje.
Papaláši ve své většině nejsou ničím výjimeční, obdařeni pánembohem řadou pozitivních vlastností. Jak nám dokládá prof. MUDr. Králíčková, lékařka na jedné z nejvyšších příček (alespoň akademických), jsou osobami z masa a kostí, ovládanými běžnými lidskými vlastnostmi. Podle tohoto případu jsou bez sebereflexe a neovlivní je ani reakce veřejného mínění.
