Další zadlužování se může evropským zemím nebezpečně prodražit
Investoři zřejmě již nebudou ochotni evropským státům půjčovat za dosavadní úroky. Nové dluhy i refinacování těch stávajících budou dražší.
Státy Evropské unie se dohodly, že pro záměry zbrojení uvolní takzvané dluhové brzy. Ještě předtím nastupující německý kancléř Fridrich Merz oznámil, že stejným směrem bude iniciovat i změnu německé ústavy. Aby se německá dluhová brzda uvolnila, pokud půjde o výdaje na obranyschopnost.
Zatímco akciové trhy reagovaly nadšeným posílením, v naději, že do ekonomiky přitečou nové peníze, dluhopisové si to vysvětlily po svém. Výnosy desetiletých státních dluhopisů stouply o 0,31 procentního bodu na 2,79 %. „Na dluhopisovém trhu je to skoro jako rally, naposledy byl tak velký denní nárůst zaznamenán v roce 1997… Rally pokračuje i ve čtvrtek, německé státní dluhopisy vynesly přes 2,9 procenta, což je nejvíce od roku 2011,“ napsal včera během dne web WirtschaftsWoche.
Pro nezasvěcené – výnos stoupá, když klesají ceny. Protože je dán pevným procentem k nominální hodnotě. Takže když cena klesá, pak k částce, za kterou lze papír nakoupit, výnos relativně stoupá. Jestliže například bude mít dluhopis hodnotou jeden milión (korun či euro) a ponese výnos 2 %, pak ten, kdo ho koupí právě za jeden milion, získá ona dvě procenta. Pokud ho ale koupí za 950 tisíc, už získá 2,1 %. Pokud ho koupí za 900 tisíc, získá 2,2 %. Kdyby ho koupil za polovic, tedy 500 tisíc, získal by procenta čtyři.
Jen za středu musela cena zmíněného desetiletého německého dluhopisu spadnout o 12 %. Což je sakra hodně.
Ceny takto skáčou zpravidla ve dvou případech. Za prvé, když se čekají nové cenné papíry s jinou úrokovou sazbou kvůli politice centrálních bank. Když úroky rostou, čeká se, že i nové státní dluhopisy ponesou víc. Takže cena těch starší logicky klesá. Proč by někdo držel papír s nižším výnosem 2 %, když zítra přijde něco lepšího. A naopak, pokud sazby centrálních bank klesají, ceny starých dluhopisů rostou.
Za druhé, když investoři vnímají na trhu nějaká rizika. Pak buďto nechtějí státům půjčovat tak lacino, nebo naopak půjčí právě jen jim, i když za to dostanou houby s octem. Tento případ nastal během měnové krize v letech 2008 a 2009. Tehdy nakupovali správci aktiv státní dluhy v USA dokonce se záporným výnosem. Což znamená, že na nich tratily. Přišlo jim to ale bezpečnější než mít peníze v bankách.
Inflace to nevzdává
Za nynějším prudkým poklesem cen může být obojí. Inflace to zjevně nevzdává. Pořád se nejen v ČR pohybuje nad dvěma procenty. A je zde reálné riziko, že nové vhánění peněz do ekonomiky ze strany států, stejně jako chystaná/zaváděná/rušená/znovu zaváděná a odkládaná cla ze strany USA znovu přitlačí na pilu. Ačkoliv Evropská centrální banka (ECB) naopak sazby snižuje, může se stát, že reálné ceny půjček na trhu se od nich utrhnou. Což se občas stává.
Investoři mohou dluhopisy evropských států vnímat jako větší riziko než doposud
Druhým faktem je ale domněnka, že investoři nákupy dluhů od už teď předlužených evropských států, budou vnímat jako větší riziko než doposud. Vždyť dluhy Francie, Itálie, Řecka, Španělska, Belgie a Portugalska se už delší čas pohybují nad 100 % HDP. Ačkoliv by všechny státy platící eurem měly být pod 60 %, průměr už přelezl 80 % a je vyšší než ve zbytku Evropy.
ECB po léta státní dluhopisy zadlužených zemí vykupovala. Tím pádem pomáhala těm nejzadluženějším dosahovat na podobné úroky jako těm, jejichž finance jsou v lepším stavu. Začala s tím během dluhové krize v roce 2008 a nové programy vyhlásila během covidu.
Merz říká, že se musí zbrojit za každou cenu
Když v roce 2022 začal investoři přece jen rozlišovat, jestli ten cenný papír vydalo Německo nebo Itálie, hned se sešla mimořádná rada guvernérů ECB, aby uvážila, co s tím. Jenže momentálně ECB státní dluhopisy neskupuje. Jak to bude dál, nevíme.
Porostou i náklady refinancování
Státy zatím předchozí růst úrokových sazeb po vzedmutí inflace pocítit nemusely. Většina dluhopisů se totiž vydává na několik let, v průměru tak osm. Teď jsou tedy splatné například ty, které se vydaly jako pětileté v roce 2020.
Nové ale budou muset nést vyšší sazby, a ještě jich bude muset být víc. A staré dluhy se budou muset refinancovat za nových podmínek. Už teď němečtí ekonomové spekulují, že náklady na jejich obsluhu stoupnou v této zemi o desítky miliard eur ročně. Sen o skvělém přezbrojení a posílení ekonomiky přes investice tak zase naráží na dvě věci, s nimiž se v EU už delší čas moc nepočítá – trhy a ekonomiku. Ovšem situace je vážná a Friedrich Merz řekl, že se zbrojit musí za jakoukoliv cenu. Bohužel, něco na tom je.
