Politici ideologicky pohřbili skvělou historii německé jaderné energetiky
V pátek 17. ledna před půlnocí slyšením kancléře Olafa Scholze (SPD) fakticky skončila činnost zvláštního vyšetřovacího výboru německého parlamentu na téma ukončení činnosti jaderných elektráren v Německu v kontextu energetické krize po ruském vpádu na Ukrajinu. Před tím devět hodin vyslýchali ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka (Zelení). Výbor do července vyslechl na čtyři desítky svědků a prostudoval na 350 tisíc stran dokumentů.
Závěr? Nepodařilo se přinést hodnověrné důkazy o ideologickém zmanipulování podkladů k vynucenému uzavření posledních tři jaderných elektráren k 15. dubnu 2023. Podle předsedy výboru za opoziční křesťanské demokraty CDU Stefana Hecka jednání výboru ale potvrdilo, že Habeck a další vládní politici za Zelené „podváděli a lhali, aby si vynutili vyřazení jaderné energie.“ Jak dodal 17. ledna na tiskové konferenci ohledně vyšetřovaného údajně důkladného přezkumu, zda je možné ukončit výrobu elektřiny z jádra bez ohrožení národní energetické bezpečnosti: „Dnes si musíme uvědomit, že k tomuto otevřenému přezkumu nikdy nedošlo. Naopak, jednalo se o rozsáhlý podvodný manévr, který byl zjevně dobře zorganizován.“ Podle Heckových slov některé odborné posudky zmizely. Ty, jež se dostaly do rukou vládních politiků, byly „upraveny tak, aby odpovídaly politickému směřování ideologie Roberta Habecka a podobných“. Zástupci vládních stran ze sociální demokracie SPD a Zelených tyto závěry Stefana Hecka odmítli s tím, že se žádné manipulace neprokázaly.
Rozdílné postoje by se měly odrazit i v závěrečné zprávě, která bude předložena předsedkyni Bundestagu Bärbel Basové. Celé plénum Spolkového sněmu se má vyšetřováním zabývat 30. ledna. Každá parlamentní politická strana CDU/CSU, SPD, FDP, Zelení a AfD bude mít navíc možnost ve zprávě zveřejnit svá vlastní zjištění. Je tedy jisté, že i tento dokument a jeho projednání bude mít politickou brizanci před konáním předčasných parlamentních voleb 23. února.
Opoziční politici ve vyšetřovacím výboru mají za prokázané, že kancléř Scholz „šel na ruku“ politikům Zelených v čele se svým vicekancléřem Habeckem. Použil totiž ojedinělý mocenský prostředek a 17. října 2022 politicky direktivně jako šéf vlády rozetnul měsíce trvající spory mezi Habeckem a šéfem liberální FDP a ministrem financí Christianem Lindnerem, který konec jaderné energetiky při 15 dohadovacích jednáních obou členů vlády vytrvale odmítal. Předtím tak mocensky zasáhl v roce 1957 tehdejší kancléř Konrad Adenauer ve sporu o rodinou politiku. Kvůli odporu proti financování zelené politiky nakonec kancléř Scholz Lindnera a celou FDP loni 6. listopadu vyhodil z vlády, čímž se koalice rozpadla a budou se za měsíc konat předčasné parlamentní volby.
Jak z jednání výboru citovala německá veřejnoprávní televize ZDF, Scholz se na podzim roku 2022 samostatně vydal jednat s provozovateli posledních tří jaderných elektráren. Ti mu sdělili, že mají jaderné palivo maximálně do jara 2023, delší provoz by vyžadoval nákup nových palivových tyčí s využitím na dalších 10 let. To kancléř Scholz nechtěl a v Bundestagu inicioval úpravu atomového zákona, který v roce 2011 bezprostředně po havárii v japonské Fukušimě prosadila tehdejší kancléřka Angela Merklová (CDU) s datem ukončení všech jaderných elektráren do 31. prosince 2022. Takže k došlo prodloužení výroby elektřiny z jádra skutečně jen o 3,5 měsíce do poloviny dubna 2023.
Celé kauze ukončení jaderné energetiky se mimořádně a důsledně věnoval berlínský měsíčník Cicero a jeho internetová verze. Cicero chtěl zjistit, jak mohlo dojít k tomu, že Německo zcela vypnulo své jaderné elektrárny patřící k nejspolehlivějším a nejbezpečnějším na světě. Proto magazín požádal v červenci 2022 v souladu s příslušnými zákony o přístup k příslušným spisům. Habeckovo ministerstvo dlouho odmítalo cokoliv sdělit, někdy s použitím podivných výmluv a právních triků. Až na základě rozhodnutí Správního soudu v Berlíně loni v únoru předložilo Habeckovo ministerstvo některé dokumenty. Jejich obsah vedl k nastolení tak závažných otázek, že byl ustaven zvláštní vyšetřovací výbor Spolkového sněmu.
lobby německé zelené transformace tahala za nitky na ministerstvu hospodářství
Jak Cicero napsal, zvláštní vyšetřovací výbor působivě ukázal, jak lobby německé zelené transformace energetiky s již nechvalně proslulým názvem Energiewende tahala za nitky na ministerstvu hospodářství vedeného Habeckem: „Protijaderné hnutí bojovalo proti jadernému státu se všemi jeho zápletkami v 70. a 80. letech. V minulých desetiletích to byli bývalí protijaderní aktivisté, kteří postupně pronikali na ministerstva /…/ Obnovitelná energie se již dávno stala obrovským byznysem s miliardovými zájmy. A tyto zájmy byly prosazovány s maximální přísností.“
Připomeňme si, že německé plány zelené tranzice energetiky byly založeny na rozsáhlém rozšíření a využití plynových elektráren s dodávkami levného zemního plynu z Ruska. Tento energetický most měl umožnit odstavení jaderných a uhelných elektráren dříve, než bude možné zajistit dodávky elektřiny výhradně z obnovitelných zdrojů. „Plynový most“ se ale zbortil 24. února 2022 po ruském útoku na Ukrajinu a Putinovým pokusem využít dodávky plynu k vydírání Evropské unie v čele s Německem. Ministr Habeck sice již tři dny po zahájení brutální ruské agrese oznámil „otevřené přezkoumání možného dalšího provozu jaderných elektráren“, přičemž 1. března 2022 dodal, že v tomto přezkoumání nebudou „žádná tabu“. Ovšem už 7. března měl jasno a sdělil, že německá vláda se rozhodla další provoz jaderných elektráren odmítnout, ale v případě potřeby pokračovat v provozu uhelných elektráren. Kabinet ale nebyl v důsledku Lindnerova odporu jednotný.
Celá kauza předčasného vypnutí stabilních, vysoce efektivních a bezpečných jaderných zdrojů je důkazem ideologické předpojatosti německé vrcholné politiky posledních 25 let. Bylo by mylné se domnívat, že je to vše jedině pod vlivem strany Zelených, která vzešla z mírového hnutí 70. a 80. let, které nechtělo v Německu dopustit rozmístění amerických jaderných raket středního doletu. Ty byly odpovědí na rozmístění sovětských raket stejného typu (v terminologii NATO rakety SS-20) ve střední Evropě, zřejmě včetně Československa, jež by bývaly umožnily SSSR realizovat strategii prvního úderu bez možnosti včasné obranné reakce či protiúderu. A pak němečtí pacifisté přešli plynule z protestů proti jaderným zbraním k demonstracím proti jaderným elektrárnám a dalším zařízením.
Demontáž jaderné energetiky zahájil už v roce 2000 tehdejší sociálně-demokratický kancléř Gerhard Schröder (ve funkci byl dvakrát v letech 1998 až 2005), který vládl spolu se zeleným vicekancléřem a ministrem zahraničí Joschkou Fischerem a ministrem životního prostředí Jürgenem Trittinem. Schröderův kabinet se tehdy dohodl s provozovateli jaderných elektráren, že jejich standardní provoz bude omezen na 32 let. Podle tohoto výpočtu by posledních 19 funkčních elektráren mělo zastavit provoz v roce 2021. Po rudo-zeleném kabinetu začala dalších 16 let ve funkci spolkové kancléřky vládnout Angela Merkelová z CDU. V prvním období ve velké koalici CDU/CSU a SPD, ve druhém volebním cyklu od roku 2009 do roku 2013 ve vládní koalici konzervativců s liberální FDP. Právě toto období bylo pro osud německé jaderné energetiky klíčové.
po Fukušimě antijaderné a pacifistické Němce přepadla hrůza z jaderného nebezpečí
Napřed se totiž v říjnu 2010 vláda Merklové a parlament rozhodly prodloužit novým zákonem životnost jaderných elektráren podle data jejich vzniku o 8 až 14 let. Na oplátku se energetické společnosti zavázaly, že v letech 2011-12 odvedou 300 milionů eur ročně a do roku 2016 pak 200 milionů eur ročně na financování vládního fondu energetické a klimatické transformace. Kromě toho vláda uvalila na jaderné elektrárny roční daň z jaderného paliva 2,3 miliardy eur, a to na období 2011 až 2016. Ovšem po jaderné katastrofě v japonské Fukušimě, kterou zavinila vlna tsunami po předchozím zemětřesení (což jsou dva jevy Německo nijak neohrožující), antijaderné a pacifistické Němce doslova přepadla hrůza z jaderného nebezpečí. Kancléřka Merkelová, i když vzděláním fyzička, šla těmto touhám voličů populisticky vstříc. Nepochybně úspěšně, když vládla dalších 10 let.
Pouhé tři dny po japonské havárii, při níž mimochodem přímo nezahynul ani jediný člověk, přijala spolková vláda 14. března sérii politických rozhodnutí pod pojmem „jaderné moratorium“. Poté samozřejmě přestali soukromí jaderní provozovatelé do vládních fondů přispívat. Ze dne na den byl ukončen provoz sedmi nejstarších německých jaderných elektráren (Bibli A a Bibli B, Brunsbüttel, Isar 1, Neckarwestheim 1, Unterweser a Philippsburg 1.) Dne 6. srpna 2011 vstoupila v platnost změna atomového zákona: původní prodloužení činnosti jaderných elektráren bylo zrušeno a stanoveno konečné datum konce jaderné energetiky v Německu: 31. prosinec 2022. Mezitím byly v letech 2015 až 2019 zavřeny další tři jaderné elektrárny (Grafenrheinfeld, Gundremmingen B, Philippsburg 2). Do konce roku 2021 byly odstaveny další tři jaderné elektrárny (Grohnde, Gundremmingen C a Brokdorf). Na základě výše uvedených politicko-ideologických důvodů pak 15. dubna 2023 ukončily činnost poslední tři německé jaderné elektrárny (Emsland, Isar 2 a Neckarwestheim 2). Provozovatelé získali od vlády, potažmo od německých daňových poplatníků, miliardová odškodnění za předčasné ukončení činnosti svých jaderných elektráren.
V dubnu 2023 tak skončila nesmírně úspěšná a efektivní historie německé jaderné energetiky. V letech 1957 až 2004 bylo v Německu uvedeno do provozu 110 různých jaderných zařízení, od velkých elektráren až po výzkumná zařízení. V letech 1961 až 2023 bylo komerčně provozováno celkem 37 jaderných reaktorů, díky nimž pocházelo z jádra na roční špičce produkce až 30 % spotřebované německé elektřiny. Řada zemí ve světě, mj. Argentina, Brazílie, Nizozemsko, Španělsko či Švýcarsko, převzala německou jadernou technologii pro své energetické projekty. Špičkovou úroveň německé jaderné vědy a inženýrského umu dokládá, že k výrobě jaderného paliva měli Němci do roku 1985 vlastní závod na obohacování uranu v Gronau a od roku 1979 také továrnu na produkci palivových článků v Lingenu. V Karlsruhe měli od roku 1971 rovněž závod na přepracování vyhořelých palivových článků, který měl nahradit nový ve Wackersdorfu, čemuž zabránily masivní demonstrace protijaderných aktivistů. Německo také posílalo své vyhořelé palivo k přepracování do Francie, Anglie, Belgie i Ruska, což zakázal zvláštní zákon v roce 2005.
Připomeňme si, že kancléř Schröder byl jedním z klíčových hybatelů obřího projektu rusko-německého plynovodu po dně Baltského moře Nord Stream. Smlouvu o vybudování plynovodu podepsali 8. září 2005 ruský prezident Vladimir Putin a právě Schröder, který krátce poté opustil kancléřskou funkci a stal se předsedou dozorčí rady konsorcia. Nord Stream s kapacitou obou paralelních potrubí plynovodů 55 miliard m3 ročně byl spuštěn do provozu v listopadu 2011 za vlády kancléřky Merkelové. Vede z ruského Vyborgu do německého Lubminu, který leží nedaleko Greifswaldu na severovýchodě Německa. Je dlouhý 1224 kilometry. V září 2021 byl dokončen Nord Stream 2, opět s kapacitou obou paralelních potrubí 55 miliard m3. Do Německa tak pro jeho potřeby a za tranzitní poplatky dalším zemím mělo ročně proudit až 110 miliard m3 plynu. Vrcholná spotřeba zemního plynu v Německu činila před covidem kolem 150 miliard m3 ročně. Proti takové závislosti Německa na Rusku protestovaly USA. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil Nord Stream v září 2021 za „nebezpečnou geopolitickou zbraň“.
Jeho slova se dokonale naplnila 24. února 2022, když ruská armáda vpadla do Ukrajiny. Putin se domníval, že díky smyčce závislosti na ruských energetických surovinách (tedy ještě také na ruské ropě a černém uhlí) uvázané kolem krku Němcům a dalším Evropanům včetně Čechů, nebudou země EU schopny jednotně čelit této agresi. Přepočítal se. V září 2022 byly oba plynovody Nord Stream vážně poškozeny sabotáží a plynovody jsou od té doby neaktivní. Jako o pachatelích sabotáže se spekuluje o ukrajinské či americké rozvědce. Každopádně se západ sankcemi proti Rusku a bojkotem nákupu ruských energetických surovin snaží už bezmála tři roky vyhladovět ruský válečný rozpočet. Zatím se to ale nedaří a ruská válka se stovkami tisíc mrtvých a raněných pokračuje.
Mezitím Německo tvrdě doplácí na to, že bez jakýchkoliv seriózních důvodů ohledně jaderné bezpečnosti se jen na základě ideologie a panického strachu (ale zároveň ve prospěch bohatství mocné zelené lobby) zřeklo jaderných elektráren. Jen ty tři poslední dodávaly stabilně 6 – 7 % čisté spotřeby elektřiny v zemi. Okamžitě se Německo jako historický exportér elektřiny stalo už v roce 2023 jejím dovozcem. Rozdíl mezi dovozem a vývozem činil 12 TWh ve prospěch dovozu, v roce 2024 podle předběžných údajů činil čistý import elektřiny asi 30 TWh a přišel na 2,3 miliardy eur (asi 58 miliard korun). Německo dováží elektřinu hlavně z Francie, ale v případě období tzv. temného klidu (Dunkelflaute) bez slunečního svitu a za bezvětří, jako loni v listopadu a prosinci, německý import elektřiny doslova rabuje všechny energetické zdroje okolních států včetně ČR a prudce zvyšuje cenu elektřiny. Je příznačné a ironické, že 80 % dovážené elektřiny připadá na produkci francouzských, švédských, švýcarských, nizozemských i českých jaderných elektráren.
bavorský konzervativní politik hodně nevěří plánům levicové zelené koalice v Berlíně
Loni 12. prosince jednal v Praze předseda bavorské zemské vlády Markus Söder, aby si dohodl dodávky elektřiny z českých jaderných zdrojů, případně že by Bavorsko nabídlo finanční podporu jejich výstavby. To je tak, když konzervativní politik z průmyslového Bavorska hodně nevěří plánům levicové zelené koalice v Berlíně. Odstavené německé jaderné elektrárny se ale už obnovit nedají, jejich demontáž silně pokročila. A ačkoli německá veřejnost se pod dojmem energetické krize začíná v průzkumech zase tvářit pozitivně na možnost energie z jádra, je to běh na dlouhou trať s klíčovou nutností vedle technologie obnovit i německou „jadernou inteligenci“ a vzdělat širokou škálu expertů.
Německá vládní koalice, a to i zřejmě nová velká koalice CDU/CSU a SPD, která matematicky zřejmě vzejde z únorových voleb, se úpěnlivě drží kursu zelené tranzice. Ta je ovšem nikoli produktem levice, ale společným dílem všech etablovaných německých politických stran v čele s CDU a SPD, Zelené samozřejmě nevyjímaje. Na energetickou zelenou přeměnu Německo už utratilo kolem 800 miliard eur (přes 20 bilionů korun). Německá politika se holedbá, že už má v dotovaných solárech instalováno přes 100 GW jmenovitého výkonu (50x Temelín) a v rovněž dotovaném větru 70 GW. Statisticky dodávají přes 60 % vyrobené elektřiny. Ovšem statistika klame, protože elektřina musí být k dispozici v každé sekundě a minutě a výroba a spotřeba se musí rovnat. To ovšem neplatí zejména v noci a v zimním období. Proto musí držet stále v záloze 33 GW výkonu v uhlí a 36 GW v plynových elektrárnách a dotovat jejich občasný provoz. A nahradit uhlí zatím novými plynovými elektrárnami za instalační a pak i provozní dotace zatím Němci pro vyčerpání státních financí nedokázali. Proto i po dvou desetiletích energetické tranzice v zimě produkují 8 až 10krát více CO₂ než Francie s 57 jadernými reaktory a jen o čtvrtinu méně než průmyslové Česko. Přitom hlavním cílem Německa je být emisně neutrální v roce 2045, o pět let dříve než celá EU.
Ovšem nejhorším důsledkem toho, že Němci sedli na lep ujišťování Putina, že mohou vsadit vše na obnovitelné zdroje a nemusí mít ani jádro, když budou mít na věky levný ruský plyn, je kolaps německého průmyslu vinou nepřijatelných cen elektřiny a plynu. Průmysl postupně klesá už od roku 2017, tedy daleko před zahájením ruské války proti Ukrajině, a dnes je jeho produkce níže o 20 procent. Německý HDP klesal v uplynulých dvou letech a vyhlídka pro letošek podle MMF slibuje mizerný růst 0,3 procenta. Z Německa zatíženého cenami energie a přebujelou byrokracií včetně zelených norem ESG, zastaralou infrastrukturou, nedostatečnými investicemi do inovací a nedostatkem kvalifikovaných lidí kvapem odchází průmysl. Řešení problémů se odsouvá, plánují se nové masivní dluhy a miliardové dotace podle hesla: když pacientovi léky ubližují, tak mu jich předepíšeme třikrát tolik. To vše by mělo být současně naléhavé varování i pro Českou republiku, která má v podstatě tytéž problémy, jen v menším rozměru. A také jasná výzva, abychom byli v Česku ještě usilovnější v budování nových jaderných elektráren. Když mj. za stabilní elektřinu z nich Německo tak rádo zaplatí.
Němci, kteří prý tolik dbají na poučení se ze svých nepěkných historických epizod, zase v zájmu nějaké vůdčí ideologie dělají obrovské chyby, které dokonce požadují v zelené tranzici energetiky sdílet ostatními státy EU, zejména sousedním Českem. A to včetně odporu k jádru ve vedení EU. Bylo by vše možná ale úplně jinak, kdyby si byli bývali nejen Němci vzpomněli na proslavenou jadernou esej nobelisty, jaderného fyzika, otce sovětské vodíkové bomby a spoluautora systému tokamak Andreje Sacharova z roku 1977, kterou na Západ propašoval z Moskvy jeho přítel, český jaderný vědec a disident František Janouch. Stručné shrnutí obsáhlé eseje (celá je zde) spočívá v Sacharovovu varování: pokud Západ nebude budovat jadernou energetiku, nebude nikdy zcela svobodný, protože bude odkázán na sovětské energetické suroviny. S tím bude spojena možnost ekonomického a politického nátlaku.
Bezmála 50 let po sepsání je Sacharovova esej platná více než kdy dříve. Ovšem s tím, že je možno současně Západ varovat nad tím, jak roste v zelené energetické tranzici ekonomická a technologická závislost na další nedemokratické zemi – na Číně.
