Po žních hajdy do školy, kdepak až za rok
Zbytečně mnoho dětí, respektive jejich rodičů, odkládá nástup do první třídy základní školy. Do sedmi let věku, namísto povinných šesti, zůstane v mateřské škole (MŠ) každé čtvrté až páté dítě. To je výrazně více, než v jiných státech. Na vině jsou samozřejmě především rodiče, ale také nejednotnost kritérií mezi odbornými poradci, kdy, komu a proč odklad schválit či doporučit. „O odkladu může rozhodnout rodina, postoj poraden, ekonomické znevýhodnění dítěte, dostupnost logopedů, pedagogika v mateřských školách nebo vysoké nároky základních škol,“ píše ve své nedávno zveřejněné analýze na toto téma nezisková výzkumná společnost PAQ Researach.
Jedním z důsledků jsou velké regionální rozdíly v počtu odkladů. Ty se ale neshodují se socio-ekonomickými charakteristikami jednotlivých regionů, jak by se dalo očekávat. Spíše je tomu asi tak, že někde poradny a odborníci na určitých objektivních důvodech trvají, jinde do zprávy napíší, co si rodiče přejí. V současnosti lze „nepotřebný“ odklad získat žádostí rodiče, následné návštěvy praktického lékaře a návštěvy libovolného poradenského zařízení. Podle výzkumu Davida Gregera z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Univerzitě Karlově mají poradny zkušenost s tím, že přibližně polovina rodičů si přichází do poradny pouze pro formální potvrzení, nikoliv pro vyšetření. „Zahraniční zkušenost ukazuje, že míra odkladů se zvýší, pokud se rozhodování dá do rukou rodičů,“ píše PAQ Research.
Řízením osudu mám k učitelstvu blízko, a tak jsem se přátel a známých z branže ptal. Pozoruhodné je, že to nejsou učitelé v mateřských školách ani na prvním stupni základních škol, ale ve vyšších vzdělávacích stupních i ve školách středních. A přitom mají zkušenosti a mohou vyprávět. Pozdější, nebo naopak příliš brzký nástup do první třídy si tyto děti nesou v sobě dlouhá léta. Jedno z děvčat, dnes středoškolačka narozená v srpnu, šla do školy hned v září. Byla tak ve třídě vlastně nejmladší. U tak malých dětí je několikaměsíční věkový odstup znát. Jednak fyzicky – byla nejmenší a nejslabší – jednak si zvykla dokazovat, že „na to má“ a že v kolektivu má stejnou autoritu nebo úctu, jako ostatní. To jí zůstalo, i když už je na gymnáziu: jistá umanutost, chvílemi i hysterická. Nicméně, odklady jsou poměrně snadné pro děti narozené mezi dubnem a srpnem, právě z těchto důvodů.
Ale možná častějším důvodem pro odklad je životní program a životní styl rodičů. Jezdit si na dovolenou kdykoliv, což ve školním roce nejde, nebo jen výjimečně, nomádi celoročně střídají různé státy, nic jim v tom nebrání. Školní docházka si ale žádá pevný řád a rytmus, také nutnost si na dítě udělat čas, o škole s ním hovořit, pomoci s úkoly a učením, doprovázet do kroužků a sportů… To se mnohým mladým rodičům zajídá, nebo to neumějí, jim se také v dětství nikdo nevěnoval. Učitelé to znají i proto, že mnoho starších dětí má menší sourozence a rodiče o nich vyprávějí, i se ptají na rady při schůzkách.
Je samozřejmě i řada důvodů k odkladu objektivních. Jde o různé dysfunkce, vzdělávací nebo sociální potíže, logopedické vady, a jiné. Takových dětí přibývá horem pádem. Rozpačitěji už se učitelé pozastavovali nad důvodem mentální nevyspělosti šestiletých dětí. Potřebují kolektiv vrstevníků, na které se budou dotahovat, potřebují kamarády a vzory, vyžadují pozornost a opět pomoc, kterou jim mateřská školka neposkytne. Možná, že se v první třídě nenaučí psát, tedy psacím písmem, číst a napodobit tiskací obvykle dovedou třeba už v pěti letech. Ale no bóže, naučí se ve druhé. Shoda naopak panovala v názoru, že by se měl v první třídě změnit způsob vyučování a hodnocení a že by bylo dobré mít po ruce vyškoleného asistenta. PAQ Research k tomu napsal: „V Česku převládá pohled, že dítě má být připraveno na školu, nikoliv škola na dítě. Přístup by bylo dobré postupně změnit a podíl odkladů snížit. Školský systém by měl využívat všechny nástroje, jak podpořit děti v různé fázi rozvoje – včasnou diagnostiku, podpůrné nástroje i proškolení pracovnictva.“
Studie zdůrazňuje, že problém může vězet v pozdním příchodu dětí do mateřské školky. U nás je MŠ povinná od pěti let a rodiče se také podle toho chovají. „Jedním z cílů mateřské školy je úspěšně připravit děti na přechod na základní školu. Výzkumné studie dokazují, že včasný nástup do mateřské školy zvyšuje dokončování vzdělání a slouží jako prevence absencí,“ píše se ve studii.
Její autoři také modelují, jak odklady dopadají na státní výdaje. Stát by mohl ročně ušetřit 2 až 3 miliardy korun. Začíná to tím, že odloženci zabírají nedostatková místa v MŠ pro mladší děti, a končí jejich pozdějším nástupem do práce v dospělosti, respektive pozdějším návratem jejich rodičů do zaměstnání po rodičovské dovolené.
Avšak, a s tím rovněž zcela souhlasili učitelé, by se zásahy do systému povinné školní docházky měly odehrávat postupně, dokonce ideálně otestovat na několika pilotních projektech. Poslanecká sněmovna projednává návrh novely školského zákona, který má výrazně omezit udělování odkladů.
„V souhrnu je potřeba investovat značné prostředky do přípravy terénu na blížící se změny, abychom se vyhnuli neúspěchu, jako například v případě implementace inkluze. Prioritně by se mělo opatření zavádět pilotně s důkladnou evaluací a následně postupně, v souladu s proškolením pracovníků a zajištěním kapacit asistentů v prvních třídách,“ nabádá PAQ Research.
V opačném případě „…dojde ke zvýšení vzdělávacího neúspěchu“, jak píší odborníci. To znamená, že děti nezískají vyšší než základní vzdělání, leckdy nedochodí ani základku, stanou se levnou pracovní silou, v tom lepším případě, v tom horším doživotními klienty státního sociálního systému, šedé ekonomiky, případně adiktologických ordinací.
