Evropa potřebuje změny. Místo toho se hádá
Potvrzení eurokomisařů nejde hladce a Německo míří k patu. To není dobrá situace, když Evropa potřebuje změny.
Zatímco pěknou řádku let se zdálo, že v Evropské unii je jen pár škarohlídů, ale většina táhne za jeden provaz, teď přichází rozkol. Pravice, levice, progresivisti, populisti, putinovci… je jedno jaká jim dáte jména. Ať už běžná či hanlivá. Jsou rozdělení a odráží se to i v boji o složení nové Evropské komise. Její schvalování nejde vůbec snadno, ačkoliv si mnozí mysleli opak.
Dobrou demonstrací, jak na tom teď v Evropě jsme, je situace ve dvou klíčových zemích – Francii a Německu. V té první dopadly volby patem. Na jedné straně parta kolem Marine Le Pen nazývaná ultrapravicí, na druhé levice až komunistická a uprostřed skupina spojená s prezidentem. Všichni hned řekli, že s nikým z této trojice nepůjdou do koalice. Prezident Macron nakonec jmenoval premiéra Michela Barniera tak trochu ze svého tábora, trochu zcela mimo. A ten to zatím táhne s jakous takous podporou zprava. Tedy z míst, která Macron před volbami viděl jako to nejhorší, co existuje.
V Německu se dočkáme nových voleb zřejmě 23. února. Favoritem je určitě CDU/CSU, což slibuje návrat konzervatismu a třeba revizi zákazu spalovacích motorů u aut. Jenže s kým bude vládnout? Sama na většinu nedosáhne.
Kdybychom vycházeli z průzkumů a výsledků voleb do europarlamentu v jednotlivých zemích, kde se letos volilo, a tak to nějak dali dohromady, vypadá to zhruba následně. Vyhraje CDU/CSU, ovšem bez většiny. Za ní skončí AfD, s níž nikdo nechce mít nic (dokonce ani Marine Le Pen v europarlamentu). Bez problémů by se do nového Bundestagu měla dostat i sociální demokracie SPD a Zelení. Ty jsou ve stávající menšinové vládní koalici a takto ve dvou to asi dohromady nedají. Velkou šanci na úspěch má i aliance kolem Sahry Wagenknechtové. Ta se sice taky počítá k levici, ale trochu moc radikální i na SPD. Naději či naopak ještě větší komplikace může přinést, pokud se do zákonodárného sboru dostanou i liberálové, nyní z vlády vyhození.
A teď tam hledejte většinu. Že by SPD a Zelení vzali na milost skoro komunistickou alianci, ke které stejně nemají názorově daleko? Jenže co image a co na to členská základna? To samé asi platí pro možnou koalici SPD a CDU/CSU. Když jde o moc, leckdy se uzavře opoziční smlouva. No jo, jenže co pak ty další volby?
Zcela z čisté logiky to vypadá, že v Evropě nemůže být lepší čas pro šéfku komise Ursulu von der Leyen. Její postavení je tak jako tak silné a když k tomu připočtete slabé národní vlády velkých zemí + podporu ze strany italské premiérky, která hraje větší roli než její předchůdci… a ještě, že Leyen prošla jako nůž máslem, máme tu šéfku kontinentu jako fík.
Akorát, že se jí nedaří prosadit nové složení komise. Pokud tedy chce. Skutečnost, že šest kandidátů to má nahnuté, de facto drží v pozicích stávající skupinu. A nejeden nynější komisař už se nechal slyšet, že to a ono platí, že se nic v unii měnit nebude.
Jak to dopadne, uvidíme možná už příští týden
Jak to nakonec dopadne, uvidíme příští týden. Podle médií jako Politico či Le Monde nejde jen o to, že se někteří komisaři nelíbí, ale také o boj mezi frakcemi a o boj na domácí půdě. Nejsilnější evropská frakce lidovců (kam nepatří jen křesťanské strany, ale třeba i STAN a Top09) se už se zelenými a socany nekamarádí. A třeba s Patrioty pro Evropu už se nekamarádí vůbec nikdo.
„Konzervativci, liberálové a sociální demokraté bojují o schválení několika komisařů pod tlakem domácích politických ohledů a krajní pravice,“ napsal Le Monde. Zatím se v USA chystá nová vláda Donalda Trumpa a ten už hlásá, kolik zavede cel a jak omezí podporu Ukrajiny.
v USA, Rusku a Číně si musí mnout ruce
Evropa nemá bázi, na níž by se shodla, jak reagovat. Parta kolem svaté Ursuly má přitom jen dva návody: tužší regulaci a vyšší daně. Což je asi to nehorší, co se může stát. V USA, Číně a Rusku si musí mnout ruce. Možná i v Indii. Sice za Atlantikem by mohli dojít k názoru, že slabá Evropa vlastně není v jejich zájmu. Ale nevypadá to. Navíc, snad bychom to měli jako Evropané řešit sami. Ale jak, když se nemůžeme dohodnout?
