Bezva finta
Proflákla se nedávno taková aférka se zmrzlinou. Jeden věhlasný výrobce prý prodává pod stejným jménem jinou u nás a jinou v Itálii. Tedy přesněji zmrzlinu jiného složení. Tam ze smetany, u nás ze šlehaného margarínu. Tam z cukru, u nás z biče. Proti tomu se bojuje. Existuje v Evropské unii nařízení, které zakazuje prodávat stejné výrobky z jiných surovin a chemických… těch… Jenže stačí nepatrně změnit obal, a už prý je to výrobek jiný. Takže odborníci radí: přečtěte si složení výrobku, z čeho je ta zmrzlina udělaná.
Výborná rada. Zkoušeli jste to někdy? Nejdříve musíte na obalu mezi 118 jazyky, obrovským nápisem s názvem výrobku a reklamou na pět dalších najít češtinu, černým písmem na tmavěmodrém pozadí, a pak musíte najít lupu. Tu jsem nenašel, tak jsem o pomoc požádal mladičkou krásnou prodavačku s mandlovýma očima, zda by mi to nepřečetla, protože ty mé, unavené od počítače, na to už nestačí. Chvilku máchala zmrzlinou od sebe a k sobě, pak zkoušela něco slabikovat, až se po chvilce usmála a vítězoslavně zarecitovala: „Vhodné pro vegany, tady píšou“.
Ale dějí se horší finty. Lidem chodí do telefonů textové zprávy (SMS), a vybízejí je tu k zaplacení pokuty za dopravní přestupek, tu se žádostí o doplnění daňového přiznání či doplacení pojistného, ondy naopak s pozdravem, že se vrací přeplatek. Lidé odpovědí, vyplní co třeba, tedy zpravidla svou bankovní identitu, a pak přijdou o všechny peníze, co jich na účtu měli. Jen za první letošní čtvrtletí se přihlásilo 21 tisíc lidí, okradených dohromady o 357 milionů korun, píše Česká bankovní asociace. Za dobu, kdy se to sleduje, jsou to stovky miliard. Odborníci radí: nereagovat, ověřit si odesílatele.
Čím jsou si oba příběhy podobné? Že vás zastihnou nepřipraveného a že obě rady jsou k ničemu. Na displeji mobilního telefonu je všechno tak malinkaté, že odečíst internetovou adresu dá docela práci. Ta adresa i vzhled stránky jsou ještě ke všemu od těch pravých k nerozeznání. A také podobně, jako málokdo jezdí na zmrzlinu do Itálie, tak také málokdo opravdové stránky skutečných institucí, za které se podvodníci vydávají, důvěrně zná. Nechodí na ně několikrát denně. Kromě toho, máte účet zabezpečený, při posílání peněz vás vaše banka nejméně dvakrát prověřuje. Ale je to marný, je to marný, je to marný.
Kybernetické krádeže jsou doprovodným jevem naší digitalizované doby, povzdychnete si, lidi si mají dávat pozor, radí experti. Ale pochybnost hlodá. Copak počítačoví machři o těchto možnostech neměli tušení, když stránky a systémy navrhovali? Opravdu něco podobného nemohli předpokládat? Třeba mohli a – teď si budu vymýšlet – by šlo proti podvodům něco vymyslet předem. Případně najít kybernetický způsob, jak ukradené peníze najít a přivést zpátky, případně zloděje přivést před soud. To by ale vývoj systému nebo design stránek trval déle a byl by dražší. Tak raději někdy příště. Teď je třeba stihnout digitalizaci veřejné správy do voleb, do čtvrtletních prémií… tak dobře, do konce srpna, držíme palce. Banka spěchá, aby utekla konkurenci, nebo dohnala konkurenci, nesmí to moc stát a ještě na tom ušetříme, zavřeme kamenné pobočky. Osobní návštěvu v těch zbylých tvrdě zpoplatníme. Mějte banku v mobilu, své peníze a svůj účet neustále pod kontrolou. Tak zrovna 21 tisíci lidem jen za jeden kvartál to bylo dost k ničemu.
Jedno předvídali experti správně. Že digitalizace a umělá inteligence vyrobí spousty nových pracovních příležitostí. Těch kybernetických podvodníků už musejí být tisíce. Ještě více je odborníků na boj proti kyberkriminalitě.
Nabídnu jinou radu, zcela laickou, tedy vymyšlenou jaksi zadem. Bankovní operace činit v bance, nebo alespoň ne v tramvaji. S úřady jednat úředně. Od toho jsou úřady, doporučená pošta, datové schránky, eventuálně předvolání k podání vysvětlení. A kupovat jen čitelné zmrzliny.
