Zmenšování průmyslu trvá, ale zpomaluje, ukázal index PMI
Aktuální srpnový index nákupních manažerů PMI, který sestavuje S&P Global Market Intelligence, v České republice mírně stoupl na 46,7 bodu z červencových 43,8 bodu. Byl tak ještě o něco vyšší, než očekávali tržní analytici (44 body).
„Citelné zmírnění poklesu výroby, nových zakázek, zaměstnanosti a nákupu vstupů v srpnu indikovalo jisté známky pohybu v české výrobě. Sektor sice nadále zůstává v útlumu, ten ale zpomalil na nejslabší tempo za dva roky. Firmy stále zdůrazňovaly slabou poptávku v Evropě a klíčových odvětvích jako je stavebnictví nebo strojírenství, ale tempo poklesu nového obchodu i exportních zakázek zpomalilo,“ řekla k srpnovým datům vedoucí ekonomka u S&P Global Market Intelligence Siân Jones.
Úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. „Podmínky ve zpracovatelském průmyslu se v srpnu opět zhoršily. To by samo o sobě ještě nebyl takový průšvih, kdybych k A nedodala ještě B: totiž že zhoršování kontinuálně pokračuje už od června 2022. Chabou náplastí je, že poslední snížení bylo nejpomalejší za dva roky. To by mohlo utěšit jen někoho, kdo neví, jak funguje statistika a efekt statistické základny. Je pravděpodobné, že každé další zhoršení bude méně a méně výrazné, ale přesto výsledek je jasný: český průmysl, kdysi chlouba české ekonomiky, se smrskává,“ hodnotí srpnový index Markéta Šichtařová, ředitelka poradenské filmy Next Finance.
Podnikatelé v budoucnost nevěří, jen už nepředpokládají, že by před nimi byly prudké propady výroby. Přesto ale firmy se dál omezovaly výdaje snižováním nákupů surovin, stejně jako si nenechávaly příliš vysoké skladové zásoby, protože předpokládaly, že by nevyprodaly.
„Pokles nových objednávek je stále znatelný, ale oproti předcházejícím měsícům výrazně zpomalil. Exportní zakázky klesaly nejpomaleji dokonce za dva a půl roku, když se zvýšila poptávka především z asijských a afrických zemí. Poptávka v Evropě zůstává utlumená, nicméně firmy věří v oživení poptávky i ze starého kontinentu,“ napsal k indexu Martin Kron, analytik Raiffeisenbank. „Naplněnější objednávkové knihy se promítly v nižším poklesu výroby a také nižší míře propouštění, aby firmy byly schopny uspokojit požadavky svých zákazníků.“
Na druhé straně mírně se vzpamatovávající poptávka zesiluje tlak na ceny vstupů, k čemuž
silným dílem přispívají prodlevy v dopravě, které jsou mimo jiné způsobeny nepokoji
v některých důležitých námořních přístavech. Výkon dodavatelů je tak hodnocen nejhůře od
konce roku 2022 a firmy tak mají ve vyšší míře problémy se zajištěním potřebných materiálů. „Navíc si dodavatelé za své služby účtují více, což vedlo k nejsilnějším inflačním tlakům v této
oblasti za poslední rok a půl, a to navzdory tomu, že podniky se snaží omezovat své výdaje
jen nutnými nákupy vstupů a využíváním svých skladových zásob. Toto může sloužit jako
varování, že inflační rizika na straně nabídky existují, ačkoli v tuto chvíli nemají výraznější
dopad na inflaci v Evropě či USA. Případné vyostření bojů na Blízkém východě nebo
přerušení důležitých dopravních tepen může být ovšem spouštěčem nákladového šoku,
kterému bychom se rádi vyhnuli. V současnosti se rostoucí ceny vstupů ale nepromítají do
prodejních cen, které dále klesají. Firmy se snaží podpořit svůj odbyt a být konkurenceschopné,“ upozorňuje Kron.
Zvýšené poptávky z mimoevropských zemí si všímá i Markéta Šichtařová. „Evropské zboží se stává nekonkurenceschopné na zahraničních trzích, protože je kvůli klimatickým požadavkům a sociálním požadavkům předražené. A přesto mnohé asijské a africké země dokázaly poptávku po evropském zboží navýšit. Nejvíc ale poptávka vázla z evropských zemí po evropském zboží. To ukazuje, že v tuto chvíli už nejde jen o nízkou konkurenceschopnost, ale hlavně také o mizernou kupní sílu evropských firem a obyvatelstva,“ říká Šichtařová. „Chtěla bych být optimistická, ale těžko hledat optimismus tam, kde nejsou zakázky. Rostoucí počet zakázek vždy předchází růst samotné výroby. Tady ale nic nenasvědčuje tomu, že by se zpracovatelský průmysl měl do konce tohoto roku zmátořit. Nevěřím v to hlavně proto, že stále enormně drahá energie a další regulace z titulu zelené politiky zvyšují průmyslníkům náklady a nedovolují jim nadechnout se.“
