Regulace růstu nemůže fungovat
Členové vlády se kasají co chvíli, jak se české hospodářství zotavuje. Kolik už je rozestavěných dálnic, že inflace klesla na 2 procenta, jak krásně funguje pracovní trh s plnou zaměstnaností, jak pokročil ten stavební systém, nebo jak se lidem dobře daří, když reálné mzdy rostou a oni opět utrácejí. Takovými radostnými výkřiky z klávesnic nejen ministrů, ale i mnoha dalších politiků se síť X jen hemží. Jenže, dámy a pánové, tato země nevzkvétá.
Český statistický úřad (ČSÚ) v tomto týdnu potvrdil slabý hospodářský růst. Hrubý domácí produkt za první tři měsíce tohoto roku byl vyšší o 0,2 procenta, meziročně o 0,3 procenta. Pojem „růst“ je při tomto tempu nutné chápat technicky, popravdě je to jen takové poskakování po dně.
Zlepšuje se saldo zahraničního obchodu, více rostl vývoz než dovoz. Také spotřeba domácností se zlepšila. „Naopak pokud jde o investiční aktivitu, české podniky jsou i nadále opatrné,“ konstatuje ČSÚ. Nebo-li: inovace, rozšiřování výroby, apod. se téměř nekoná. Zatím je levnější a bezpečnější zvyšovat mzdy zaměstnancům. Buď jsou příliš drahé budovy, stroje a roboty, nebo úvěry.
Výkon výrobních podniků a služeb (nefinančních podniků) v 1. letošním čtvrtletí stoupl meziročně o 0,1 procento. Tento vývoj byl v 1. čtvrtletí spojen zejména s poklesem výkonu zpracovatelského průmyslu, energetiky i stavebnictví.
Na rozdíl od předchozích čtvrtletí již nárůst hrubé přidané hodnoty nestačil na tvorbu zisku (při 6,6% růstu mzdových nákladů v běžných cenách). „Hrubý provozní přebytek klesnul v běžných cenách o 0,8 %. Podobná situace nastala naposledy ve 4. čtvrtletí 2021. Míra zisku dosahovala 46,2 %, což bylo o 0,5 p.b. méně než v předchozím čtvrtletí a o 1 p.b. méně než před rokem,“ píše ČSÚ. „Tato stagnace prvotních důchodů však byla zároveň doprovázena meziročně vyšším odvodem daní a podnikům tak zbylo méně peněz na další aktivity. Míra úspor nefinančních podniků klesla meziročně o 2,9 p.b. na 32,4 procenta.“
To je ovšem průšvih zásadní. Přidaná hodnota je zdrojem pro mzdy zaměstnanců, ale také pro spotřebu státního a veřejného sektoru, školství, zdravotnictví, důchodů… V tom posledním jmenovaném případě se hodně diskutuje demografie, ale přidaná hodnota už méně. On tomu málokdo rozumí, ale zakopaný pes je právě zde. Průmysl funguje, zaměstnanost neklesá, mzdy rostou, ale podle citátu ze známého filmu: neseje to. „Spolu s poklesem úspor se v 1. čtvrtletí propadla investiční aktivita nefinančních podniků a byl tak přerušen mírný růst investic v roce 2023. Investice byly nižší dokonce i nominálně, a to meziročně o 0,5 % a mezičtvrtletně o 6,7 procenta. Míra investic poklesla mezičtvrtletně o 2,4 proc. bodu (na 25,6 %) a meziročně o 1 procentní bod. Pokles investic byl doprovázen, podobně jako v předchozím čtvrtletí, dalším poklesem stavu zásob. V důsledku toho se snížil tlak na potřebu financování aktivit nefinančních podniků od jiných sektorů,“ vysvětluje ČSÚ. Čímž také naznačuje, že do budoucna žádné výrazné zlepšení produkční sféry českého hospodářství nelze očekávat.
Na první pohled pozitivně působí spotřeba vládních institucí. Deficit se podle ČSÚ v letošním 1. čtvrtletí zvýšil jen o 59,4 mld. Kč, což bylo o 49,2 miliardy korun méně než ve stejném období loni. Jenže: nominálně příjmy rostly meziročně o 9,2 procenta. To bylo výrazně více, než nominální míra inflace a více než růst HDP. „Tento růst byl, podobně jako v předchozím čtvrtletí, tažen zejména vyšším výběrem daní z příjmu fyzických a právnických osob. Tento vývoj nebyl, na rozdíl od předchozích čtvrtletí, podpořen lepším výběrem daně z přidané hodnoty. Pozitivní vliv na příjmy mělo obnovení poplatku na podporu obnovitelných zdrojů, jehož výběr byl pro rok 2023 dočasně pozastaven,“ vysvětlil ČSÚ.
Výdaje rozpočtů sektoru vládních institucí byly nominálně o 1,7 % vyšší než ve stejném čtvrtletí roku 2023. V porovnání s předchozími čtvrtletími bylo toto tempo růstu výrazně nižší. Téměř všechny položky výdajů vládních institucí byly sice meziročně vyšší, nicméně se jedná spíše o mírný růst, který není v kontextu předchozích období výjimečný. Tento nárůst je ale opět výrazně vyšší, než zvýšení HDP a než růst přidané hodnoty. Doplňme jen, že nejvyššími růstovými položkami byly výplaty důchodů a sociální dávky, zejména růst příspěvků na bydlení či nákladů zdravotních pojišťoven na zdravotní služby a dále výdaji na konečnou spotřebu vlády. Důchody započítává ČSÚ mezi dávky sociální, což lze akceptovat jako výdaje státního sektoru, ale je nutné odmítnout je metodicky, je to pojistné plnění. Podobně výdaje zdravotních pojišťoven.
Výsledek: „Dluh sektoru vládních institucí dosáhl v 1. čtvrtletí 2024 hodnoty 3 332,3 mld. Kč a meziročně vzrostl o 232,8 mld. Kč. Míra zadlužení vládních institucí meziročně vzrostla o 0,5 p.b. na 43,4 % HDP,“ vypočítal ČSÚ. Už je zbytečné dodávat, že míra zadlužení rostla rychleji než HDP a rychleji, resp. opačným směrem, než přidaná hodnota.
Co za tím vězí? Opatrnost a nedůvěra podniků v příští hospodářský vývoj, jak ukázal čerstvý konjunkturální průzkum ČSÚ. Ale také nekompetence příslušných ministerstev. Za etalon neschopnosti můžeme aktuálně považovat ministerstvo pro místní rozvoj a jeho snahy o digitalizaci stavebního řízení. „Celé se to na měsíce zaseklo,“ říká Petr Kunc, starosta brněnských Židenic, v rozhovoru pro Lidové noviny. Nový systém neumí ani to, co dovedl ten starý. „Pokud vím, tak se za poslední měsíc nic nerozhodlo, žádné nové stavební řízení nezačalo,“ říká Kunc.
Člověk se diví, jak Ivan Bartoš, šéf Pirátů, ministr pro místní rozvoj a místopředseda vlády, dokázal kdysi pirátsky stahovat tříhodinové hollywoodské trháky? Nebo to byla jen taková PR?
Podobný selhávací průšvih se žene na energetiku, ten se ale provalí až tak za dva roky. Jeden z jeho strůjců, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, bude tou dobou už, doufejme, v Bruselu. Takže existuje naděje, že ten proval bude mírnější, než kdyby ho řídil z Františku.
Když se vrátíme k tomu stavebnictví, odvětví extrémně úředně složitému, můžeme na omluvu říci, že každý začátek, hlavně té digitalizace, je těžký. Jen když je řízen Pirátem a Pirátem vybranou firmou, je asi o něco těžší.
Ona také ta elektronická evidence tržeb (EET) nebyl úplně špatný nápad, kdyby se dotáhl. Připomeňme zjištění ČSÚ, že se nezlepšil výběr daně z přidané hodnoty. Ale celé to mohlo pokračovat až tak, že by finanční úřady z údajů EET vydaly a poplatníkovi zaslaly návrh přiznání z DPH a on by to jen podepsal. Tím by se mu jeho náklady na EET jistě vrátily a vyplatily. Jenže to by musel existovat nějaký perspektivnější vládní program, než že „fišici kradnů“.
Podobně stavebníci trpí skepsí, že i kdyby digitalizace řízení byla funkční, ke zkrácení procesu by nedošlo, protože počet nařízení, zákonů a norem pro obor zůstává stejný, respektive se stále rozrůstá. „Jediná mantra v podobě zkrácení povolovacího řízení tak při uvedení do praxe může znamenat – a bohužel se tato obava naplňuje – zamrznutí stavebního trhu. S dopady zásadní rekodifikace stavebního práva se všechny subjekty ve stavebnictví budou muset vypořádávat ještě několik měsíců, ne-li let. Nevyjímaje státní správu a samosprávu,“ píše ve své zprávě Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). Jejich poznámka je směrována na Národní ekonomickou radu vlády (NERV) a jejích 37 opatření, jak oživit českou ekonomiku. Radikální zkrácení neprokázaných dlouhých povolovacích lhůt a zlevnění výstavby souvisí s jedním z hlavních doporučení NERV: „Chceme-li zlevnit a zkrátit výstavbu, musíme revidovat, zda jsou všechny normy, které profesní organizace vydávají, nutné a nemají větší mezní náklady než mezní přínosy. /…/ V současné době požární předpisy však zatěžují cenu výstavby cca 10% cenou,“ cituje ČKAIT z doporučení NERV.
„Bez znalosti struktury norem může být vnímán počet 36 tisíc českých technických norem jako neúměrně velký. Je však třeba uvést, že 22 tisíc norem je mezinárodních (zejména ISO, IEC), zajišťujících kompatibilitu českých produktů při jejich exportu.“ Dokument NERV podle Inženýrské komory naopak neobsahuje skutečná prorůstová opatření v oblasti stavebnictví. K nim patří například řešení šedé ekonomiky, přetrvávajících problémů spojených s korupcí a klientelismem (na problémy při zadávání veřejných zakázek Komora upozorňuje soustavně), anebo nulového růstu produktivity práce v tomto odvětví. Klíčem je podle autorizovaných osob zavádění inovací, automatizace, robotizace a umělé inteligence. Přitom na nízkou produktivitu práce je upozorňováno soustavně – Česko se pohybuje těsně nad 60 % průměru v EU… Rozvoj odborného středního, vyššího a vysokého školství technického směru pak NERV opomíjí zcela.
Tolik o stavebnictví. Ale ČSÚ naznačuje, že to není jediné odvětví, které nevhodnou regulací a mimojdoucí vládní politikou vinou nekompetence úřadů vlády, ať už vlády této nebo předchozích, skomírá.
