V Evropské radě možná nečekaně převážila touha po svobodě
Pro zastánce svobody to byla úleva, když Belgie stáhla návrh na „šmírování“ zpráv. Měl chránit děti. Ty přitom nejčastěji zneužívá rodina v závětří domova.
Není to rozhodně jednoduchá volba. Mezi svobodou a bezpečností, právem na soukromí a efektivitou ochrany obětí. Návrh už se diskutoval jednou a postavila se proti němu velká část europoslanců. V zásadě jde o to, že úřady by mohly provozovatelům jako WhatsApp, Signal nebo Messenger nařídit povinnost „skenovat“ všechny zprávy včetně šifrovaných. Jako hlavní důvod se uvádí ochrana dětí před sexuálními predátory a boj s dětskou pornografií.
I kdyby takové opatření mělo ochránit jedno jediné dítě, dávalo by smysl. Děti jsou vedle starých lidí nejzranitelnější skupinou ve společnosti. Nelze ovšem přehlédnout jak otázku, zda by taková aktivita byla efektivní, tak i proč se společnost nezaměřuje primárně tam, kde by účinky mohly být mnohem větší.
Známé statistiky říkají, že děti jsou úplně nejčastěji zneužívány a týrány ve vlastní rodině. Jsou samozřejmě i jiné případy a nelze je brát na lehkou váhu. Číst příběhy usvědčených pachatelů těchto trestných činů je pro jen mírně empatického člověka poměrně těžké.
Nelze ale pominout, že šmírování zpráv těžko zabrání zneužívání za zdmi rodinného bytu či domu. „Přibližně osm set odhalených případů ročně je jen zlomkem toho, jaká je realita,“ napsaly loni dvě psycholožky na webu Šance dětem. Důvody jsou různé. Patří mezi ně stud, obava z odmítnutí, ale také to, že přece nemohou udat vlastního tatínka, maminku nebo dědečka. Případně pachatel oběti vyhrožuje a jeho partner drží basu.
Navíc podle webu beztrestu.cz, zřízeném prestižními advokátkami, odchází zhruba polovina pachatelů znásilnění u nás od soudu nepotrestána. „Dvě z pěti osob v dětství čelily fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu násilí, přičemž původci násilí byli ve většině případů vrstevníci nebo rodiče,“ píše se na jiném místě. Zní to až neuvěřitelně. Ovšem zdrojem je výzkum z roku 2016. Advokátka Lucie Hrdá pak tvrdí, že bylo znásilněno skoro deset procent dětí a každá čtvrtá dívka.
Přeci nemůžu udat vlastního tatínka, maminku či dědečka
Jsou to česká čísla, ale také v Česku se ve vládě vedl o návrhu spor. Proti se jednoznačně postavili Piráti, pro byl podle serveru Lupa.cz ministr vnitra. Pohádali se prý například i politici ve Švédsku. Vláda byla pro, ale ne jednoznačně a opozice proti.
Sexuálního zneužívání dětí a násilí na dětech je mnohem víc, než si dokážeme připustit. Společnost před tím zavírá oči jako před lecčíms, co se jí nehodí. To je starý známý trik, který přežívá i v éře extra rychlé komunikace, extra tenkých stěn a stále menších bytů.
Dokáže s tím něco udělat skenování soukromých zpráv? Aniž bych byl odborníkem na IT, mám o tom pochybnosti. Tak obrovské množství čehokoliv asi může vyhodnocovat jen nějaká umělá inteligence. Ta ovšem neumí vnímat kontext. Třeba koupající se děti bývají v určitém věku často nahé. Jiná věc je, že posílat takovou fotku někam může jen blbec, ale o boj s blbostí jít nemá.
Kontext vyhodnotí jen člověk. Nedovedu si představit ta obrovská množství lidí, kteří jen kontrolují ve druhém kole vše, co jim AI vyhodila. Nehledě na to, že existuje něco jako listovní tajemství a mlčenlivost při komunikaci mezi klientem a lékařem, právníkem, psychologem…
Nejeden politik (včetně europoslanců) tvrdí, že nové nařízení by bylo v rozporu s lidskými právy. Například německá Společnost pro občanská práva odkazuje i na dřívější varování Evropského soudního dvora, že přílišné sledování komunikace má mj. nepřímý dopad na svobodu projevu: „účastníkům komunikace je bráněno svobodně vyjadřovat své názory, pokud si nemohou být jisti důvěrnosti jejich komunikace. To se týká zejména těch, kdo jsou chráněni profesním tajemstvím, jako jsou novináři komunikující se svými zdroji, informátoři a opoziční aktivisté.“
pro řadu lidí jsou děti pořád ještě majetkem
Co tedy dělat? Odpověď se hledá těžko. Zasloužil by pochvalu stát, který by na to vytvořil skupinu odborníků z lidí, kteří mají s takovými zločiny své zkušenosti. Ať už právníků, aktivistů, psychologů, dětských psychologů a terapeutů, pedagogů, obětí… A dal jí skutečnou podporu!
Každopádně by se asi muselo změnit klima ve společnosti, která zavírá oči a zacpává si uši, protože se sousedy přeci musíme vycházet. A svého partnera nemohu udat. Ve společnosti, kde pořád ještě spousta lidí věří, že děti jsou majetek a nemají žádná práva. A to i v takzvaně spořádaných rodinách úspěšných lidí! Osobně jich znám několik.
bagatelizace a necitlivost mívají strašlivé následky
Další pak, že nějaké to osahávání či oplzlé řeči na ně nemají vliv. Mají! Jen se strašně těžko prokazuje kauzální souvislost mezi příčinou a následkem. Na což tak často úspěšně sází obhájci. Ze studu či strachu se navíc nahlašuje minimum incidentů. Příběhů dětí, jejichž stav se po kontaktu s policií či OSPOD ještě zhoršil, se navíc vyprávějí spousty. Bagatelizace a necitlivost mají strašlivé následky.
Samostatnou kapitolu tvoří tresty, většinou podmíněné. Je otázkou, nakolik dokáže pachatele vidina trestu odradit. Ale je jasné, že oběti na psychice nepřidá, když se jí pak ten pachatel ještě vysměje.
Těžko říct, co by pomohlo. Ale plošné šmírování komunikace by vzhledem k jeho vedlejším efektům a složitosti, stejně jako faktu, že většinou ke zneužívání dochází v rodinách a skupinách, asi mělo být až někde vzadu. Že to tak vidí i řada evropských vlád a premiérů, je vzhledem ke snaze regulovat, co se dá, poměrně překvapivé.
