Ursula von der Leyen potřebuje rychlou dohodu. Evropská jednota se ale drolí

Ursula von der Leyen. Foto: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Carvalho_and_Von_der_Leyen.jpg

Vypadalo to jako předem jasné. Premiéři se ale kvůli vedení unie pohádali. Nedohodnou-li se do francouzských voleb, může to být těžší.

Nejeden člověk, znechucený počínáním Evropské unie v posledních letech, hleděl k volbám do Evropského parlamentu s nadějí. Možná při tom i trochu zapomněl, že osoby do klíčových rolí, jako je šéf Evropské rady, a hlavně celá Evropská komise s jejím předsedou, navrhuje Evropská rada složená primárně z premiérů, event. jiných nejvyšších představitelů země. Pak teprve přijde schvalování parlamentem.

A po pravdě, i poté, co v nedávných volbách zásadně posílily konzervativní strany, to pořád vypadá, že by klíčový post v čele komise měla její dosavadní předsedkyně Ursula von der Leyen uhájit. Zvlášť, pokud bude mít podporu Evropské lidové strany, největší politické platformy v Unii. A pokud i mezi konzervativci má silné zastánce v podobě mateřské CDU/CSU a italské premiérky Giorgii Meloniové.

Ursula von der Leyen také před volbami změnila rétoriku, začala couvat s nejradikálnějších zelených postojů, jako by si chtěla připravit půdu pro podporu konzervativnějších stran. Se svojí mateřskou CDU se totiž jinak dost názorově rozcházela. Podle webu Tagesschau dokonce obětovala to, co je jí nejmilejší – Green Deal.

Jenže nakonec jednání rady překvapivě nedopadlo. Podle severu Politico to byli právě evropští lidovci, kteří přišli s dodatečnými podmínkami. Tím pádem neprošla dohoda, kterou předjednali vyjednavači, a kterou měli považovat za hotovou jak německý kancléř Olaf Scholz, tak francouzský prezident Emmanuel Macron.

Politico zmiňuje jednu podmínku, a to rozdělení funkčního období předsedy Evropské rady na dvě části, z nichž jednu by chtěli lidovci pro sebe. To mělo rozčílit evropské socialisty, kteří chtěli tuto funkci pro Portugalce Antónia Costu.

lidovci měli rozčílit socialisty kvůli šéfovi Evropské rady

Zřejmě se ale objevily i osobní rozpory. Současný šéf rady Charles Michel prý jednání nijak nesměřoval k dohodě a Meloniová měla mít pocit, že jí vůdci z vyjednávání vynechávají. Tudíž její podpora předchozím dohodám může být s otazníkem. Prý chtěla, aby nejdříve všichni vzali v potaz výsledky voleb a pak teprve mluvili o funkcích.

Meloniová prý chtěla, aby členové vzali v potaz výsledky voleb

Je jasné, že stávající evropští lídři chtěli celou věc vyřešit co nejdříve. Jakmile totiž proběhnou na přelomu června a července ve Francii nové volby do Národního shromáždění, změní se tamní politické síly. Přitom prezidenta se to nedotkne. Ovšem on bude muset jednat o vládě… jak to celé bude, ví jen zainteresovaní (možná), nicméně pokud všichni tlačí na co nejrychlejší řešení, asi k tomu mají důvod. Jenže evropská jednota už není, co bývala. A předsedu EK musí rada navrhnout na základě kvalifikované většiny, která ale musí zastupovat 65 % evropských občanů. Tudíž jsou ty velké státy důležité.