Leyenová provozuje vášnivou kampaň
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navštívila Prahu při příležitosti 20. výročí vstupu České republiky do EU a v rámci své předvolební kampaně. Lidové noviny s ní v sobotu 4. května otiskly celostránkový rozhovor. Lákavé, ale ne až tak zajímavé. Mohl to být důležitý vhled do osobního a politického života nejvýše postavené Evropanky, kdyby rozhovor přinesl nějaké nové informace. Nepřinesl. Několik důležitých otázek v něm chybělo.
V úvodu se tazatelka Iveta Křížová přímočaře ptá na onu kampaň a na to, co Leyenovou k nové kandidatuře motivuje. V závěru své odpovědi respondentka říká: „…Mou druhou motivací je vášeň pro Evropu.“
A tečka, dál nic. Kdy jí to začalo? Jak se to projevuje? Bylo to po neúspěšných referendech o Smlouvě o Ústavě pro Evropu v roce 2005, nebo po Lisabonské smlouvě, podepsané koncem roku 2007? Nebo ještě později, když se ukázalo, že ani tento dokument nezabránil snižování evropského významu v globální ekonomice, vědě, výzkumu, inovacích, patentech? Kdepak, jde se dál.
Otázka: „Jak hodláte řešit problémy, kterým region čelí, pokud budete zvolena do čela Evropské komise na dalších pět let?“ Předsedkyně na to sděluje, že problémy hodlá řešit tím, čím byly způsobeny. „…V novém mandátu budu klást důraz na konkurenceschopnost Evropy. /…/ Jsem přesvědčena, že konkurenceschopnost a dekarbonizace jdou ruku v ruce. Ve skutečnosti jsou na sobě závislé. Bez ochrany klimatu neexistuje konkurenceschopná ekonomika. Ochrana klimatu však neexistuje ani bez konkurenceschopných podniků.“
Dejme tomu. Co se však přihodilo podnikům, které omezují výrobu, nebo ji vystěhovávají z Evropy? Jsou málo dekarbonizované, jsou málo konkurenceschopné? Nebo špatně počítají, když zjišťují, že v zámoří schopné konkurence budou? Na to se už Lidové noviny neptají.
Ptají se na ekonomické rozdíly, migraci a ochranu klimatu. Odpověď není třeba citovat, nic nového neobsahuje. Snad jen: „…Od samého počátku jsem koncipovala evropský Green Deal jako strategii růstu, abychom zde v Evropě měli rozvíjející se průmysl s nulovými emisemi a vysoce kvalitní pracovní místa,“ tvrdí Leyenová. Už se nedovíme, kde v Evropě tento průmysl vzkvétá.
Zastavme se ještě u jednoho tématu. Nasazuje jej otázka na zmínku Leyenové v médiích o tom, že uvažuje o zřízení funkce eurokomisaře pro obranu. „Měla by taková funkce v nové Komisi své místo?“ Ptá se Iveta Křížová. „Ano, rozhodně. S rostoucím významem obrany se nový komisař či komisařka pro obranu bude nepřetržitě 24/7, starat o posílení obranné průmyslové základny v Evropě. Jsem pevně přesvědčena, že k posílení naší bezpečnosti potřebujeme vyvíjet a vyrábět novou generaci vojenských schopností zde v Evropě. /…/ Věřím, že pokud budeme jednotní a ne roztříštění, můžeme v Evropě podpořit silný obranný průmysl,“ říká mj. Leyenová. Konkrétní náplň práce nového komisaře si nechala pro sebe. Zda by třeba neměl zapracovat na výjimkách z dekarbonizačních regulí pro zbrojaře a pro banky, které je budou financovat. Aby výrobci mohli vyrábět a dodavatelé dodávat (ocel, chemikálie…). Nebo jestli tyto suroviny budeme dovážet, zatížené dekarbonizačním clem? Zda se za jednotou skrývají dostatečné státní zbrojní zakázky?
Z celého rozhovoru je zřejmé, že jako potenciální budoucí předsedkyně Evropské komise je Ursula von der Leyenová připravena čelit výzvám. Už ale není zřejmé, jak hodlá řešit průšvihy, které sama nadrobila.
Ještě poznámku, rozhodně ne na okraj. Nic nelze vyčítat autorce rozhovoru Ivetě Křížové. Zkusme si představit, jak příprava interview s takovou politickou figurou, jakou je předsedkyně EK, probíhá. S jakým předstihem, kolik lidí se podílí na organizaci, bezpečnosti, redigování a autorizaci rozhovoru. Možná je i varianta druhá. Že volební tým a PR agentura Leyenové čiperně vyhledávala periodikum, které by u nás otisklo předvolební manifest jejich klientky. Ať už je blíže pravdě kterákoliv z obou možností, obvykle bystré reportérce Ivetě Křížové rozhodně není co závidět.
Výtku by snad bylo možné vyslovit vedoucímu vydání. Za to, že stránka nebyla zřetelně označena jako inzerce.
