Zemřel Jacques Delors, strůjce evropské integrace
V Paříži ve středu 27. prosince zemřel někdejší předseda Evropské komise a francouzský ministr hospodářství Jacques Delors. Bývalý socialistický politik patřil mezi hlavní strůjce evropské integrace. Bylo mu 98 let. Úmrtí oznámila agentuře AFP starostka Lille a Delorsova dcera Martine Aubryová. Podle unijních představitelů a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona odešla jedna z předních osobností sjednocené Evropy.
Nejvýraznějším obdobím Delorsovy politické kariéry bylo jeho předsednictví v Evropské komisi, v jejímž čele byl v letech 1985 až 1995. Za jeho desetiletého mandátu bylo podepsáno několik zásadních dokumentů, například schengenská smlouva o volném pohybu a maastrichtská smlouva, která položila základy fungování současné EU, či vytvořen studijní program Erasmus. Delors byl v čele komise mimo jiné v roce 1989, kdy padl jeden ze symbolů studené války Berlínská zeď a kdy se musel zabývat sjednocením Německa. Jeho nejbližším partnery v té době byli francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Kohl. Podle agentury AFP tak byl Delors mezi otci jednotného unijního trhu a Evropské měnové unie.
„Státník s francouzským osudem. Nevyčerpatelný strůjce naší Evropy. Bojovník za spravedlnost mezi lidmi,“ prohlásil o Delorsovi francouzský prezident Emmanuel Macron. „Jeho nasazení, jeho ideály a jeho spravedlnost nás budou vždy inspirovat. Vzdávám hold jeho práci a jeho památce a sdílím zármutek jeho blízkých,“ napsal francouzský prezident na sociální síti X. Bývalého předsedu Evropské komise si připomínají i další francouzští politici. Premiérka Elisabeth Borneová uvedla, že Delors zasvětil svůj život budování evropské solidarity. Olivier Faure, šéf Socialistické strany, které byl Delors dlouho členem, ho označil za giganta, který za sebou zanechal obrovské dědictví, a bývalý prezident François Hollande uvedl, že Delors se snažil vytvořit sociálně demokratickou cestu evropské integrace.
Za vizionáře, který posílil evropský kontinent, označila Delorse šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Jeho životním dílem je sjednocená, dynamická a prosperující Evropská unie,“ prohlásila. „Se smrtí Jacquesa Delorse přišla EU o giganta,“ řekla předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. „Vstoupil do dějin jako jeden z budovatelů naší Evropy,“ reagoval na zprávu o úmrtí předseda Evropské rady Charles Michel.
Delorsův přínos ocenil i německý kancléř Olaf Scholz. „Vedl po dobu jednoho desetiletí Evropskou komisi a jelikož byl vizionářem, stal se architektem EU tak, jak ji známe dnes,“ prohlásil kancléř. Britský tisk vzpomíná na časté střety, které měl Delors s konzervativními premiéry Margaretou Thatcherovou a Johnem Mayorem. Často na Delorse útočil britský bulvární tisk. Jako na jednoho z nejbrilantnějších evropských politiků druhé poloviny 20. století vzpomíná na Delorse bývalý český diplomat a eurokomisař Pavel Telička.
Delors byl výraznou tváří francouzské Socialistické strany a předtím působil v křesťansky orientované odborové centrále CFTC (později CFDT). V 80. letech zastával v socialistických vládách funkci ministra hospodářství a financí. V té době patřil k zastáncům větší fiskální přísnosti, čímž si podle deníku Le Monde získal náklonnost západního Německa. „Byl to autentický socialista, kterému se příčily nespravedlnosti a který si přál změnit běh události,“ napsal v nekrologu deník Le Monde. Po svém návratu z Bruselu však odmítl za stranu kandidovat v prezidentských volbách v roce 1995, ačkoliv mu průzkumy tehdy dávaly velkou šanci na úspěch.
Po odchodu z čela Evropské komise v roce 1995 již nezastával další vrcholné volené funkce, vyjadřoval se nicméně k vývoji evropské integrace. Kritizoval například nedostatečnou solidaritu mezi unijními státy během pandemie covidu-19 či nedokonalosti, kterými podle něj trpěla měnová unie.
Jacques Delors začal svou kariéru v Banque de France – kde pracoval i jeho otec – v roce 1945 a později vystudoval ekonomii na prestižní pařížské univerzitě Sorbonna. Zapojil se do Křesťanské odborové konfederace a v roce 1950 se stal jejím ekonomickým poradcem.
Delors po 17 letech opustil Banque de France z pozice výkonného ředitele. Pokračoval v čele odboru sociálních věcí státní komise pro všeobecné plánování. V letech 1969 až 1972 působil jako hlavní poradce pro sociální záležitosti premiéra Jacquese Chabana-Delmase a byl členem jeho kabinetu. Byl také docentem na University of Paris-Dauphine od roku 1974 do roku 1979.
Do francouzské Socialistické strany vstoupil v roce 1974 a o pět let později byl zvolen do Evropského parlamentu. Předsedal jejímu výboru pro hospodářské a měnové záležitosti až do května 1981, kdy byl tehdejším prezidentem Francoisem Mitterrandem jmenován francouzským ministrem financí. Byl také starostou města Clichy od roku 1983 do roku 1984.
Když v roce 1995 skončilo Delorsovo druhé funkční období v Evropské komisi, byl považován za vážného kandidáta na francouzského prezidenta. Rozhodl se však nekandidovat a v roce 1996 založil svůj think-tank. Jeho jediná dcera Martine Aubry je prominentní francouzská politička a bývalá vůdkyně Francouzské socialistické strany.
