Trh amerických státních dluhopisů se tváří jako před krizí
Byť by se nám mohlo zdát, že košile je bližší než kabát a že domácí ekonomické statistiky jsou pro nás nejpodstatnější, dovolím si tvrdit, že to skutečně zajímavé se děje v mnohem větší vzdálenosti.
Bude-li naším měřítkem významu ekonomických zpráv čistě a jen finanční efekt (a budeme-li pro tyto účely zanedbávat taková fakta jako počet mrtvých), pak na prvním místě musím zmínit, že v USA pozorujeme, že se na finančním trhu velmi rychle uzavírají nové CDS proti americkým bankám. Credit default swap je úvěrový derivát, který slouží k přenosu úvěrového rizika z jednoho subjektu na jiný. Strana, která koupila kontrakt CDS, se chce zajistit proti riziku úvěrového selhání podkladového aktiva. Na druhé straně prodávající se zavazuje uhradit ztrátu v případě zmíněného selhání. Nárůst objemu CDS je neklamným průvodním znakem rostoucích obav z úvěrového selhání, v tomto případě z bankrotu amerických bank. Připomeňme, že růst obav na finančním trhu má sebenaplňující potenciál. Pokud se informace o nárůstu CDS proti bankám víc rozšíří mezi klienty, ti začnou vybírat své vklady, tedy může dojít ke klasickým runům na banky. A potenciální pokračování již známe z jarní bankovní krize.
Zadruhé: Ztráty amerických státních dluhopisů začínají připomínat některé z největších známých krachů cenných papírů historie. A to je právě také důvodem toho, co jsem právě zmínila coby první bod, tedy otevírání sázek na selhání některých bank. Konkrétně americké dluhopisy se splatností 10 a více let se od svého cenového vrcholu v březnu 2020 již propadly o 46 procent. Propad třicetiletých dluhopisů byl ještě větší a dosáhl 53 %. Pro srovnání a získání měřítka: v důsledku prasknutí tzv. dot-com bubliny na přelomu století se ceny amerických akcií propadly o 49 % a během finanční krize v roce 2008 se akcie propadly o 57 %.
boj proti inflaci zabral tak drsně, až finanční trhy začaly sázet proti americkým bankám
V tuto chvíli nevíme, jak velká je kumulovaná expozice amerických bank vůči americkým státním dluhopisům. Víme ale dvě věci: Zaprvé ceny dluhopisů jsou nejníž zhruba od období 2007-2008. Zadruhé ceny těchto dluhopisů mohou ještě víc poklesnout, pokud se rychle a hlavně dlouhodobě nevyřeší situace kolem amerického dluhového stropu. Jakýkoliv další pokles cen amerických dluhopisů bude dál zvyšovat takzvanou „nerealizovanou ztrátu“ amerických bank. Jenom ve 3. kvartále se tato nerealizovaná ztráta navýšila o další řádově stovky miliard dolarů. Z toho již je asi dost jasné, proč finanční trhy začínají sázet proti americkým bankám.
Zatřetí v pořadí podle finančního efektu, pochopitelně ale nikoliv podle míry lidského neštěstí: Výbuch násilí a útok na Izrael, který navíc vyvolal neklid i v okolních zemích regionu, může v případě eskalace konfliktu zvýšit ceny ropy. To je asi to poslední, co si můžeme přát v době zvýšené inflace a doznívající energetické krize. Tak trochu pech, že se najednou objevuje další potenciální proinflační faktor v situaci, kdy politika boje proti inflaci zabrala tak drsně, až jejím vedlejším efektem jsou sázky proti bankám.
