Mladí a staří musejí najít společný zájem a společná řešení
Vyprávěl mi kamarád následující historku. Jeho soused má zálibu ve starých autech a několik jich pečlivě udržuje a také provozuje. Už méně pečlivě si je chrání. Nějaké má ve stodole, nějaké pod přístřeškem na zahradě. Jednou si ho vytipovali zloději, prý byli tři. Snadno překonali překážky do zahrady a vytlačili Škodu 1000 MB do ulice. Tam už se ji pokoušeli nastartovat. Což přilákalo mého kamaráda, aby pozdravil souseda a potěšil se pohledem na krásný starý vůz. Když spatřil neočekávanou posádku, začal se zajímat. To zloděje vystrašilo, z auta vyskákali a utekli. Kamarád pochopil situaci, auto nastartoval a bezpečně zacouval zpět do sousedovy zahrady. „Nepodařilo se jim uvést auto do chodu proto, že nevěděli, co to byl sytič a nač se v autech používal,“ zasmál se nad pointou příběhu.
Příběhu, který ve zkratce jako aforismus odkrývá mezigenerační problém, který se v posledních desetiletích řeší v celé společnosti i v jednotlivých jejích skupinách. Například mluvčí studentského hnutí Pátkové pro budoucnost před časem prohlásil, že „naši rodiče se /k přírodě a planetě/ chovali tak, jak se chovali“ a zkazili jim, potomkům, vzduch a životy. Z Českého rozhlasu jsem zaslechl komentář, už ale opravdu nevím od koho, o násilných akcích klimatistů. V tom smyslu, že: se nás snaží pohnout, protože to my, staří, se držíme svých benzínových a naftových aut.
Diskutuje se o zaměstnávání lidí ve věku 55+, že prý potíž, neumějí jazyky, neumějí s počítačem a nechtějí se to učit, nebo jim to moc nejde. Mnohá podobná klišé by ctěný čtenář mohl citovat sám.
Mladí neuznají, že jejich rodiče udělali pro ochranu přírody a planety více, než všechny generace před nimi. Zřizováním rezervací a chráněných krajinných oblastí, záchranou ohrožených živočichů i rostlin, až po odsíření a odprášení elektráren a rekultivaci dolů… jen tak namátkou. A zařídili svým dětem takovou životní úroveň a takové vzdělání, o jakém se jim v patnácti ani nesnilo.
Mladým to pálí, ale často vynalézají trakař
Ti starší naopak většinou sice uznávají, že mladým „to pálí“, jsou kreativní a inovativní. Jenže často vynalézají trakař. Složitě a zdlouhavě docházejí k řešení problémů, které už ti starší vyřešeny mají, mnohdy i odzkoušené v praxi. Nebo přinejmenším už vědí, které uličky jsou slepé. Znalosti, zkušenosti. Mladí častěji havarují s automobily. Chybí jim zkušenosti, předvídavost, varianty řešení situací, rutina v řízení stroje a silničním provozu.
A s těmi počítači (mobilními telefony) to mnohdy není nechuť se učit něco nového, ale nechuť podstupovat znovu a znovu tentýž opruz při každé aktualizaci operačního systému, který nutí uživatele hledat funkce a tlačítka pod jinými názvy a na jiných místech a za jinými ikonami jen proto, aby počítač uvedli do stavu, kdy jej mohou užívat stejně, jako léta předtím, protože je to pro ně zcela vyhovující. Staří uživatelé jsou zvyklí používat počítač k práci, nebudou „na stará kolena“ blbnout na Instagramu a bavit se počítačovými střílečkami v super rozlišení. Výrobci svými inovacemi ale tlačí uživatele právě do zábavy non-stop.
Říkal mi ale jeden středoškolský učitel, že ti mladí už ani řadu problémů neřeší, protože danou situaci berou jako „danou“, a zabývají se až následujícím krokem. Například elektromobily. Že za pár let už budou k mání jenom elektrická auta, je pro jeho studenty jasná budoucnost a tak auta spalovací, jak je udržet co nejdéle v provozu, pro ně nejsou tématem. Řeší, jak ta elektrická auta napájet, a vymýšlejí indukční pásy na dálnicích a parkovištích, apod. Na tom něco je, že?
Byly doby, ne tak dávné, kdy si mladí lidé stěžovali, že nemohou získat práci, protože zaměstnavatelé trvají na praxi v oboru nebo v nabízené pozici. Dnes při plné zaměstnanosti už podobné požadavky nejsou tak striktní. Naopak, problémem se stává zaměstnávání těch starších nad 50 let. „Zejména v oblasti středního či vyššího managementu se lidé v pětapadesáti či někdy už v padesáti letech stávají nezaměstnatelnými, protože jim nikdo ani nedá šanci. Mluví se o nich jako o ‚průhledných‘ lidech. Když ztratí zaměstnání, bývá pro ně extrémně obtížné opět najít uplatnění,“ říká socioložka z Národního institutu SYRI a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Lucie Vidovićová v článku Deníku.cz.
v kategorii 60+ je více zaměstnaných, než ve skupině 25 až 29 let
Český statistický úřad v analýze zaměstnanosti v letošním 2. čtvrtletí uvádí, že se výrazně zvýšil počet ekonomicky aktivních osob ve věku 45 a více let, jichž meziročně přibylo 68,6 tis. z celkem přibyvších 87,4 tis ve věku od 15 let. Ve věku 45 až 59 let je zaměstnaných zdaleka nejvíce: přes 2 miliony z celkem zhruba pěti. Ale i v kategorii 60+ je více zaměstnaných, než ve skupině 25 až 29 let. Může to být jejich klesajícím podílem v populaci. To jsou demografické faktory. Ale je to také třeba tím, že (další klišé) se mladým „nechce pracovat“. Přesně od-do, delší dovolená, volný čas je pro ně cennější než splněný pracovní úkol, žádná spolehlivost. Podle Eurostatu činila míra zaměstnanosti osob ve věku 15 až 24 let v roce 2013 u nás 25,6 %, průměr EU byl 32,3 %, v Rakousku 53,8 %, Německu 46,8 %, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku byl podíl naopak nižší než u nás.
Průzkumy, většinou od realitních agentur, nám ukazují, že je stále více lidí, kteří preferují práci z domova (home-office). V jakém jsou věku, to už se tam zpravidla nerozvádí. Ale nekoresponduje to s citovaným předsudkem, že starší lidé neumí s počítači.
v roce 2037 se věková skupina 60 až 64 let stane nejpočetnější skupinou v produktivní populaci
ČSÚ rovněž předpovídá, že v roce 2037 se věková skupina 60 až 64 let stane dokonce nejpočetnější skupinou v produktivní populaci. V posledních deseti letech se počet ekonomicky aktivních lidí v této věkové skupině zdvojnásobil. Zatímco v roce 2012 jich pracovalo 28 procent, loni už to bylo 56 procent. Za 10 let to bude… 80 procent…?
Ještě jeden pozoruhodný záblesk: start-upy. Tento moderní princip inovativních firem, z nichž jen málo uspěje, vyroste nebo se draho prodají velkokapitálu, je často připisován progresivnímu mládí. Ekonom Filip Matějka, protřelý americkým podnikatelským i vědeckým prostředím a nyní působícím v CERGE v Praze, v nejnovějším čísle týdeníku Echo říká: „Start-upy jsou naprosto zásadní věc. Ve všech analýzách se ukazuje, že nejvíc k zaměstnanosti i ekonomickému růstu přispívají mladé firmy. Ne malé, ale mladé. /…/ Jdou do většího rizika. Samozřejmě také více krachují.“ V zápětí dodává: „Mimochodem, nejúspěšnější start-upisté jsou čtyřicátníci, kteří už mají nějakou zkušenost. Mají kontakty.“
Jiné tabulky ČSÚ ukazují, že lidé narození v letech 1980 až 1985 mají nejvyšší příjmy. To se týká i platů a mezd. Bodejť, když se počítá vzdělání a praxe. Případně příjmy z investic. Ale to platí o lidech, kteří práci mají. Ti (nad 50), co ji shánějí, mívají docela smůlu.
Nejspíše bude muset nastat jejich „zviditelnění“, jak by řekla Lucie Vidovićová. Z netransparentního průzkumu Světa hospodářství, ovšem podpořeného údaji o stagnaci ekonomiky a nízké přidané hodnotě, to nyní vypadá tak, že zaměstnavatelé o zkušené profesionály zájem mají. Ale nabízejí jim platy jako letos promovaným bakalářům. Buď testují, co pracovní trh snese, nebo nemají na to, aby profesionály, které potřebují, také zaplatily. To se při stávající a – jak se obávají někteří ekonomové déletrvající – stagnaci vyvrbí docela brzy.
Jen by se to celé nemělo vrbit do dalšího generačního konfliktu. Byla by to jedna z nejúčinnějších brzd nejen hospodářského rozvoje, jak o něm minulý týden jednala na konferenci skupina zaměstnavatelů s vládou, ale také konfliktu společenského, který může přinést leccos, od oslabení demokracie až po ostrakizaci skupin obyvatelstva, šíření chudoby a celkového státního úpadku.
Nevěřme tomu, že staří jen mladým kazí vzduch a život, že jim ubírají pracovní místa a že se nechtějí učit ničemu novému. A nevěřme tomu, že mladým se nechce pracovat. Zkusme naopak vzájemnou důvěru, že mají společný zájem a že společně najdou správná řešení.
