Evropské automobilky touží po spojení s Čínou. V předvečer studené války?
Obří automobilka Stellantis zahrnující Peugeot, Fiat a řadu dalších značek prý hledá partnera na čínském trhu. Je to naděje či riziko?
Automobilka Stellantis zahrnuje obrovské množství značek. Najdeme mezi nimi Peugeot, Citroen, Fiat, Opel, Jeep, Chrysler, Alfu Romeo, Abarth, Dodge, DS Automobiles, Lancii, Maserati, Ram a Vauxhall. Přesto není nevětší na světě a ani v Evropě. Podle tržeb je na světě až desátá, v Evropě čtvrtá, přičemž obě tabulky vede Volkswagen.
A právě ten se podle zprávy ČTK, odvolávající se na agenturu Bloomberg, zabývá podobnými myšlenkami jako tento nadnárodní konglomerát. A sice nalezením partnera v Číně, a to jak pro pozice na tamním trhu, tak pro další vývoj elektromobility. U obou je prý ve hře Zhejiang Leapmotor Technologies. Ta existuje teprve od roku 2015 a zabývá se výhradně právě vývojem elektromobilů. Zástupci VW ani Stellantisu zatím tyto zprávy komentovat nechtějí. Volskwagen ale také minulý měsíc uvedl, že plánuje investovat 700 milionů dolarů (15,6 miliardy Kč) do automobilky Xpeng, a to právě za účelem společného vývoje elektromobilů v Číně, připomněla ČTK.
O tom, že čínské automobilky jsou na obrovském vzestupu a Evropa se jich doslova bojí, jsme už psali. Také, že expandují do Evropy. Právě Stellantis nejen že má společný podnik s obří firmou Donfeng Motor Group na prodeje v jeho mateřské zemi. Ta samá firma drží v evropském výrobci pětiprocentní podíl. Další automobilka ovládla Volvo a jiné značky pak do Evropy intenzivně dovážejí.
čínské automobilky jsou na vzestupu a Evropa se jich doslova bojí
Čína se stává jedním z hlavních hráčů na automobilovém trhu, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je obrovský domácí a následně i asijský trh, který jim dává mimořádnou šanci na růst. Přece jen je to blíž než z Evropy a svoji roli hraje jistě i ekonomická diplomacie.
Druhým je náskok v elektromobilitě, o které jsme taky již psali. Takže si jen připomeňme, že Čína má obrovské zdroje klíčových surovin a umí vyrábět levněji. Třetím je právě sama ona surovinová základna. Protože i kdyby ji někdo předehnal ve vývoji, tuhle výhodu nevyrovná.
Zdá se tak, že evropské automobily přestávají bojovat, omezují i vlastní závody v Asii a sázejí na spolupráci. Je za tím strach? Možná. Kdo ví. Čína se zdá z hlediska automobilového průmyslu jedním z tahounů budoucnosti. Pokud ji nezabijí domácí demografické a ekonomické potíže. Ale to je ve hvězdách.
Ale je tu ještě jeden rozměr. Za Atlantikem se stále více hovoří o tom, že právě Čína se stane příštím soupeřem USA ve studené (ne-li horké) válce. A dokonce, že řada zemí bude muset volit, s kým se vydá dál. Být politicky blízko jedné straně a ekonomicky provázán s druhou, je sakra nevýhodné. To jsme zažili loni, ale vlastně už po anexi Krymu.
Může za tám být chytrá čínská politika
Z pohledu Číňanů se tak může zdát, že jde o volbu, jestli s Evropou spolupracovat nebo ji porazit. Ve skutečnosti za tím ale může být i politika. Nebezpečně chytrá.
