Potřebujeme veřejnoprávní televizi?
„Já na televizi nekoukám. Tak proč bych měl platit poplatky?“ píše leckdo na Facebook i Twitter. Odpověď není jednoduchá a ani jednoznačná.
Po pravdě je to asi věc názoru. S novou volbou šéfa České televize se okamžitě rozvířila debata o poplatcích. Tím spíš, že ji doprovázejí nápady typu: ať platí každý, kdo má přípojku na energii. Protože i když nemá televizi, může se dívat třeba na mobilu.
Výtky vůči ČT jdou zpravidla třemi směry. Za prvé se ozývají ti, kteří se na televizi, případně na ČT nedívají. A tudíž nechápou, proč by za ni měli platit. Za druhé ti, jimž ve zpravodajství a publicistice připadá tendenční. Za třetí pak ti, kteří nechápou, proč má z veřejnoprávních peněz financovat vysloveně zábavné projekty typu StarDance či Máte slovo (a to možná ještě neviděli seriály Spidey nebo Phineas a Ferb).
financování hasičů taky neznamená ztrátu pro toho, kdo je nikdy nepotřebuje
Těžko to brát kus po kusu. Tak si dovolím svůj čistě soukromý názor vyjádřit souvisle. Jestli se někdo na programy ČT nedívá, neznamená to ještě, že není důvod je podporovat. Stát má za úkol v první řadě chránit území. Následně pak zajistit externality, jakými jsou bezpečnost, ochrana před živly a nečekanými událostmi, zabezpečení před chudobou ve stáří či invaliditě… to se ani nedá všechno vyjmenovat. Každopádně se má stát starat o to, co se nedá zaplatit komerčně.
Jestli někdo nejezdí po dálnici, není důvod, aby požadoval, že se kvůli němu nemá financovat ze státních prostředků. Jezdí po ní zásobování, sanitky… jezdí po ní ti, kteří pak ze svých zisků a příjmů plní státní rozpočet.
Stejně tak financování hasičů neznamená ztrátu pro toho, kdo je nikdy nepotřebuje. Je to svým způsobem pojištění, akorát ne na pojistném principu ale přes stát.
Je pak otázkou, zda vůbec tato země potřebuje veřejnoprávní televizi. Je to stejná otázka, jako zda potřebuje základní výzkum v oblasti středoevropských dějin či programy na studium folkloristiky. A zda vůbec má podporovat kulturu. Nedávno dokonce poslanec Marek Benda (ano, to je konstanta české sněmovny) otevřel otázku, zda vůbec potřebujeme studium humanitních oborů jako sociologie či politologie. To by mě zajímalo, jak by bez nich získal své politické názory.
Zefektivňovat svůj život dokážou i jednobuněčné organismy. Až z toho vznikl člověk. Kdyby nebylo filozofů, možná by nás dnes ještě za názory kovali do vězení a věšeli před obecenstvem. Kdyby nebylo psychologů, asi by bylo víc sebevražd, alkoholiků… mimochodem, proč má mít alkoholik léčení na pojišťovnu? Protože je to nemoc. Přesto se mohu ptát, proč to mám platit, když nechlastám.
Kdyby nebylo filozofů, možná by nás dnes ještě za názory kovali do vězení
Dle mého skromného názoru (opravdu mého a nikomu ho necpu – vždyť s názorem lze nesouhlasit) plní Česká televize svoji roli právě programy jako ČT Art, podporou domácí tvorby, ať již vlastní či filmové, a světe div se, propagací regionů, řemesel, vzdělávacími programy… podle mě to bylo i programem ČT 3. Obsluhoval určitou skupinu obyvatel a dokladoval i určité období této země. Že měl sledovanost něco málo přes procento, právě do té veřejnoprávnosti stejně jako u těch vzdělávacíh programů patří.
Česká televize plní svoji roli právě programy jako ČT Art
Vraťme ČT1 reklamu
Naopak, i přes úspěch „komerčních pořadů“, opravdu moc nechápu, proč je máme platit z poplatků. Proč z nich máme financovat dětské komiksy, kde se místo mluvení řve a smyslem života je boj, dejme tomu o lepší účes. Nikdy jsem nepochopil zrušení reklam na ČT1. Naopak, byl bych všema deseti pro, aby se směly vysílat v těch pořadech, které mají komerční potenciál, a jejichž financování by bylo odděleno od financování z poplatků vybraných na základě zákona.
Ano, zase by nastala debata, co je veřejnoprávní a co komerční. Zda historická hra nebo seriál spadá tam či onam. Jenže ono se to bez diskusí neobjede nikdy. A rada pořád probírá stížnosti na nevyváženost, tak to může vzít jedním vrzem.
A propos – stížnosti na „neobjektivitu“ a „nevyváženost“ zpravodajství naráží na prostý fakt, že objektivní žurnalistika je zhola nemožná. Vždycky budete váhat, co zveřejnit, co ne, komu dát prostor, kdo je seriózní a kdo žvanil… to je spousta individuálních subjektivních rozhodnutí. Spíš jde o to, že ČT se někdy vyhýbá postojům opačným vůči mainstreamu tak, že to vypadá, jako by nebyly. Kéž by nové vedení mělo odvahu s tímhle něco udělat.
Pak je tu ale ještě jedna věc. Proč se to má financovat poplatky, a ne státním rozpočtem. Proč, když na ty dálnice, policii a hasiče přispívá každý jinak, dle příjmu, zdanění a spotřeby, má zrovna na ČT platit každý stejně? Protože poplatek je považován za garanci nezávislosti. Což vzhledem k tomu, že existuje Rada ČT volená poslanci, tzv. velká rada, a že politicky de facto vzniká i volba managementu, je stejně na pováženou. Každopádně platí všichni stejně bez rozdílu, což není úplně fér.
Na Slovensku byl poplatek stanoven tak, aby stát ještě dosypával každý rok další peníze. Konstruktérem tohoto přístupu byl údajně Vladimír Mečiar. A samozřejmě, to je nástroj jako hrom. Nakonec Slováci poplatek zrušili a celé to rovnou platí stát. Totéž učinili Francouzi, ovšem jen dočasně s odůvodněním, že v době inflace je třeba ulehčit domácnostem.
ČT potřebuje víc peněz. Anebo by mohla zhubnout
Inflace je zlá, platy rostou a ČT potřebuje víc peněz. Anebo by mohla zhubnout. Teď babo, raď. Já bych tedy byl pro to zhubnutí a vícezdrojové financování s větším podílem reklam. Kdybychom žili v ideálním světě, mohla by skvěle fungující programy s vysokou sledovaností také prodat komerční konkurenci. Samozřejmě ne lacino. To ale asi nevyjde. Protože to by byl kočkopes… Ale bylo by to fajn.
