Přes 2000 mrtvých na Haiti. Agenda je ale jinde
Zemětřesení na Haiti přineslo zkázu více než dvou tisíc životů. Tahle mimořádně tragická zpráva vám klidně mohla uniknout. Hlavně v záplavě informací z Afghánistánu. Mezi nimž se spíš zaskví něco ze sportu, světa gastro byznysu nebo nějaký ten zloděj peněženek.
Nejeden zdroj uvádí, že středověký člověk obdržel za život zhruba tolik informací, kolik jich současník dostane za jeden den. No, nevím, jak to, kdo může vědět, protože pochybuji, že ve středověku někdo objem oněch zpráv měřil, kvantifikoval a zaznamenával.
Ale je fakt, že informacemi jsme přímo zavaleni. Přičemž na rozdíl od člověka středověkého, ale i toho, kdo zde byl třeba před 100 lety (nebo 200, to je jedno), je většina ními přijímaných informací zprostředkovaná! Už nesledujeme, co se děje kolem nás. Sledujeme obrazy, které nám někdo předkládá.
nNesledujeme, co se děje kolem nás. sledujem obrazy, které nám někdo předkládá.
Například ekologie a současné evropské hnutí za udržitelnost. Co vás napadne jako první? Hodně lidí určitě elektromobilita. Přitom například v Německu většina drážní dopravy přešla na vodík. Pustili se do něj Francouzi (myšleno na dráze), experimentují s ním i nad Temží. Jenže je to složitější téma než šíleně drahé elektromobily s mizerným dojezdem a otevřenou otázkou: co až ta baterie doslouží?
Pokud nemáte něco společného s Afganistánem, evropskými poháry ve fotbale, nemáte covid nebo jste neseděli v některém z mnoha vykolejených vlaků, dostane vás do médií leda snad komentář k inflaci. V kategorii tragédií je totiž obsazeno děním v Afghánistánu. Jindy by zemětřesení na Haiti dostalo mnohem větší prostor. Teď má smůlu.
Prosím všechny, co rádi nadávají – toto není přímá kritika médií. Protože představa, že mohou přinášet objektivní obraz světa, je prostě nesmyslná. Věděl to už Descartes (o němž sice Miroslav Horníček tvrdil, že byl metafyzik – ale taky, že se jmenoval Václav, takže to můžeme přejít), o Kantovi nemluvě. Tak bychom to konečně taky mohli pochopit.
A v jistém smyslu mají ta mainstreamová média dokonce svoji logiku. Na Haiti bohužel dochází k podobným tragédiím opakovaně. Jakkoli jde o katastrofy pro nás nepředstavitelné, jsou to události, které se v této části světa bohužel dějí. Zatímco v Afghánistánu dochází ke změně. Radikální a z evropského pohledu k horšímu.
agenda nastolená médii formuje naše očekávání
Nicméně témata nastolená médii a těmi, kdo pouštějí informace, formují náš pohled na svět. A také naše očekávání. Troufám si tvrdit, že bychom nemohli dnes ekonomicky růst, kdyby většina světa nevěřila, že pandemie končí. Nebo aspoň oslabuje.
V negativním smyslu bychom totéž mohli říct o inflaci. Sice na jejím začátku jsou spíš chaos a rozvrat. Ale leckdo se už připravuje, že ceny dál porostou. A zvedá tak třeba poptávku po nemovitostech, neboť to vypadá jako dobrá ochrana proti znehodnocení peněz. A tím tu inflaci zase posiluje.
Stejně tak očekávání růstu cen umožnuje lidem brát si masivně hypotéky i v době, kdy razantně zdražují. Cynicky by se dalo poznamenat, že pokračovat v řecké rozpočtové cestě půjde snáze, když už s tím všichni tak nějak počítají.
Média ukazují, co je důležité
Zkušenosti říkají, že negativní zprávy připadají lidem zajímavější. Výzkumy že 60. až 80. let, zase že média sice nedokážou čtenáře přesvědčit, kde je pravda (když se střetávají dva názory), ale dokážou je přesvědčit, co je důležité! Dokonce na to existuje termín – nastolování agendy.
Nechci znevažovat utrpení lidí, kteří nevítají Talibán. Jen mi přijde zvláštní, že osud pozůstalých po obětech na Haiti nám tak tragický nepřijde. Protože je kolem toho méně dění, méně otazníků a nemá to vliv na politickou situací jak u nás, tak ve světě? (Je pravda, že obyvatelům ostrova se podmínky život asi tolik nezmění. Ale ztráta blízkých je musí bolet stejně.)
Riziko skutečně velké inflace evidentně existuje. Jen si říkám, že by ta očekávání neměla být sebenaplňující. Protože každá krize a problém se vedle ekonomických mechanismů rozšiřují také pomocí strachu a očekávání.
Možná i všem obětem bychom mohli pomoci a z kleští ekonomických problémů se lépe dostat, kdybychom se na věci podívali z širšího rámce. Jenže kdo na to má mít dnes čas.
