Hyperinflace nehrozí, ale protihmat na inflaci není bez rizika
Mohlo by to vypadat, že si tady z inflace vyrábíme takový seriálek. Ale co naplat, je vysoká a je nebezpečná. Včera Český statistický úřad (ČSÚ) vydal zprávu o růstu cen dodavatelů (index PPI). V červenci ve srovnání se stejným měsícem loni stouply o 7,8 procenta. Téměř o procentní bod více, než předpokládali analytici a nejvíce od listopadu 2004. To za poznámku stojí.
Příčinou růst cen průmyslových dodavatelů je zdražování surovin, meziproduktů (o 15,5 %) a energie (o 9,1 %). Podle ČSÚ stouply např. ceny chemických látek a výrobků o 37,7 %, kovodělných výrobků a kovů o 20 % a dřeva a papíru o 17,9 procenta.
Centrální banky ekonomiku neochrání
Příčiny jsou známy, obrana nikoliv. Ceny tlačí nedostatek nabídky na světovém trhu při probuzené ekonomice po pandemii. Dále je to nedostatek dopravních kapacit a výkyvy ve fungování důležitých logistických center, jako například nedávné uzavření třetího největšího přístavu v Číně (kvůli koronaviru), ze kterého jsou vypravovány námořní dodávky do USA a Evropy.
Dříve nebo později se tyto cenové pohyby propíší do maloobchodních cen. Problém je v tom, že centrální banky, včetně té naší, které mají kontrolu cenové hladiny v popisu práce, s tím mnoho nenadělají. Zvýšení úrokových sazeb na ceny dodavatelů moc nefunguje a znehodnocení měny mívá nepříjemné vedlejší důsledky, např. zdražení dovozů. Což by nepomohlo ani českému průmyslu, ani spotřebitelům.
„Tlak na růst cen ve výrobě stoupá především v důsledku vývoje v zahraničí. Firmy proto budou nuceny stále více přenášet vyšší náklady na konečné spotřebitele. Obrat v tomto směru nepřinese přísnější domácí měnová politika, ale teprve náběh těžebních, výrobních a dopravních kapacit a s ním spojené uklidnění situace na komoditních trzích,“ řekl analytik ČSOB Petr Dufek pro ČTK. „Situace na komoditních burzách se neuklidnila ani v červenci, a tak výraznější korekce finálních cen výrobců není zatím příliš pravděpodobná. A k normálu má daleko ještě i nákladní – zejména námořní – doprava,“ dodal.
Nejinak je na tom stavebnictví. Ceny stavebních prací v červenci meziročně stouply o 5,6 % a ceny materiálů ve stavebnictví používaných o 12,8 procenta. V případě prací jde rovněž o zdražování vytvářené nedostatkem – tentokrát zaměstnanců. Stavební podniky, podle analýzy CEEC Research, využívají svých kapacit na 95 procent.
Ceny zemědělských výrobců v červenci stouply o 5,6 %, v tomto případě ale hraje významnou roli sezónnost. S přicházejícím podzimem zřejmě bude inflace v zemědělství oslabovat. Ale nespojujme to s vývojem maloobchodních cen čerstvých potravin, zeleniny a ovoce. Ty jsou předmětem časté manipulace distributory a maloobchodními podniky, které si na nich důrazně přilepšují své marže.
počítejme se 4 procenty
Abychom se ale moc neuklidnili, analytický tým Raiffeisenbank očekává německý index PPI v červenci meziročně 9,1 %, tedy nejvýše od září 1981. Jestli se to vyplní (a poslední měsíce analytici své odhady spíše podstřelují), naši ekonomiku nenechá taková inflace největšího obchodního partnera bez povšimnutí.
Někteří ekonomové, narozdíl od České národní banky (ČNB) odhadují, že spotřebitelské ceny v ČR na konci roku budou vyšší až o 4 % než loni. Co si s tím může počít malý střadatel, když ani státní banka nemá vše ve svých rukách?
Spořící účty jsou hluboce ztrátové a nebude to jinak. Ukládání úspor do nemovitostí už při současných cenách a slabé nabídce novostaveb ztrácí budoucnost – hrozí, že růst cen se zpomalí nebo zastaví (ne hned, ale už ani ne za dlouho). Dluhopisy? „Pokud svůj majetek teprve vytváříte a máte cílový horizont nad deset let, dluhopisy nepotřebujete. Jejich výnos se dnes pohybuje nad inflací, dá se ale očekávat, že s růstem inflace přijde růst sazeb centrálních bank a s tím přímo související pokles výnosu dluhopisů. Bude to těžká disciplína udržet v dluhopisové části portfolia zajímavý výnos,“ varuje Josef Uchytil, analytik investiční společnosti Partners. Varuje i před akciemi, i když se jich zcela nezříká: „V průměru jsou akcie spíše nadhodnocené (metodikou Morningstar jsou kolem 5 procent nad svou férovou hodnotou), což v žádném případě neznamená, že bychom do nich neměli investovat – až se jednou na férovou hodnotu nebo pod ní dostanou, mohou také stát o třetinu víc než dnes.“
Stále oblíbené je zlato. Ale není to investice, je to čirá tezaurace bohatství, protože nenese žádný úrok či jiný podobný výnos.
Mnoho možností obrany proti inflaci tedy nemáme. Kdo si láme hlavu, co s penězi, nabízí se univerzální rada diversifikovat portfolio. Pro ty, kdo podobné starosti nemají, snad jen uklidňující téze analytika Uchytila: „Hyperinflace se o neobáváme. Žádný stát nechce skončit jako Argentina nebo Turecko. Sice by tím vyřešil své nemalé dluhy, dopady na měnu a nejen na ni by ale mohly být katastrofické. A centrální banky s tímto mohou a umí bojovat.“
