Možná přeceňujeme inteligenci vlastní
Umělá inteligence (AI) je stále tématem. Někteří se jí obávají, jiní nadšeně zkoušejí, co dovede a pak to se skepsí popisují. Další k ní vzhlížejí jako James Watt k páře. Někdy mám ale pocit, jako by AI s námi byla už mnoho let.
Nejprve se zdálo, že ji vynalezl reklamní průmysl. Objevilo se v něm slovo nebo slovní spojení, které se následně narvalo do reklamy na cokoliv, aniž by to dávalo v celku nějaký smysl: energie (to patří k prvním), svěží, čerstvost, objevte. Objevte ostrovy, zážitky, Alpy, zámek, čerstvost naší grilované krkovičky (výborná reklama pro vegetariány), nebo úlevu od bolesti. V reklamách na léky je to obzvláště pikantní. Na objevení příčin mých potíží si platím vzdělané a zkušené lékaře z povinného zdravotního pojištění a doufám, že nezačnou teprve objevovat lék, který mi uleví. Objevování zážitků je jazykový zážitek sám o sobě.
Je to prý jeden ze základních znaků AI, že nechápe jazykové kontexty a odstíny, docela toporně překládá z jazyků do jazyků. A také, že je chudá na slovní zásobu. Extra kousky ovoce. Ale učí se. Nejnověji se slovní zásoba marketingového stroje rozšířila o pojmy: přírodní, úspora, sleva, výhodný.
Ani žurnalistika, kreativnější a odpovědnější obor komunikace, se vlivu AI nedokázala ubránit. Z posledních náznaků její přítomnosti si dovolím citovat např. slovo „necelý“. Čeština sice znávala slušnou řádku synonym, která dokázala naznačovat, zda se myslí málo nebo už skoro hodně. Když nové boty stojí skoro, bezmála nebo téměř dva tisíce, je to jiná zpráva, než když stojí necelé dva tisíce. Dnes se ale dočtete už jen to, že na poštu si chodí pro důchod necelých 700 tisíc důchodců. Evokuje to představu důchodce, který dorazí na jednu z necelých 2900 zbývajících poboček České pošty, kde si vyzvedne svých necelých 16 tisíc korun důchodu. AI si vystačí s jedním výrazem a emoce jsou jí cizí. Dost možná, že zanedlouho osobu pobírající částečný invalidní důchod vyhodnotí jako „necelého důchodce“.
Pojem „napříč“ vytlačil jiná, typu: v celém, po celém, eventuálně přídavná jména: rozprostřený či rozmístěný – po… kraji, republice, Evropě, městě. Původně se napříč vyskytovalo v politickém zpravodajství (napříč politickými stranami). Zaznamenal jsem je také v pojmu „příčná věda“, myšleno propojení různých vědeckých oborů. V těchto obou případech představa jakéhosi pojetí problému, které by procházelo mimo obvykle vyježděné brázdy názorů a poznání, mělo docela pěkný stylotvorný náboj. Není divu, že v něm našla zalíbení také AI, a už je kdeco také napříč republikou, krajem, obory nebo dokonce celou ekonomikou. Maně se vtírá myšlenka, zda by nebylo vhodnější umisťovat regionální pobočky, opatření nebo myšlenky také podél.
Bez slůvek: samotný, pak a dle – už se dnes neobejde skoro žádný novinový článek napříč žurnalistickými žánry. U posledně citované předložky jsem si zprvu myslel, že tento anachronismus používá autor, jenž postrádá malíček a prsteníček na pravé ruce (kdo píše deseti po klaviatuře, pochopí). Poznal jsem však osobně několik autorů takových textů, a ti měli všech pět na pravé ruce pohromadě. Tím ve mně vzklíčilo podezření, že se předložky ujala AI a vytlačila všechny ostatní podobné.
Tak bych mohl bych citovat ještě dlouhou řadu příkladů a dělat si legrácky. Jenže humor jednoho přejde, když si uvědomí, že často opravdu není k poznání, co psal stroj se softwarem a co živý autor bez softwaru. Může to pak znamenat, že vlastní, lidskou inteligenci vůči té umělé sami asi trochu přeceňujeme napříč populací.
Dokud v záplavě textů, zpráv, sdělení a claimů rozeznáme opus živého, vzdělaného a citlivého autora, a jsou tací, pak ještě s námi samotnými nebude tak zle.
