Nepleťte si teplárenskou s plynárenskou
Pražská plynárenská, a.s. (PPAS) vstoupila do teplárenství v hlavním městě a ujímá se iniciativy při jeho modernizaci a ekologizaci. Není proto divu, že předseda představenstva PPAS Martin Pacovský říká: „Hlavně si nás nepleťte s teplárenskou.“
Ještě před pár lety by se Pražan podivil, proč by si měl ty dvě firmy plést. Dnes už by se to mohlo snadno stát. Obě mají v názvu místo svého podnikání „Pražská“. Teplárenská je ale firmou soukromou, v níž město nemá žádný vliv. Plynárenská se naopak mění v městskou energetickou společnost, podobnou těm, které fungují ve významných evropských metropolích. Ač je stále především firmou plynárenskou, poměrně hbitě se usidluje také v teplárenství a první projekty dokončuje v elektrice. Je stoprocentně ve vlastnictví města, což ji předurčuje k realizaci strategie dekarbonizace Prahy.
Konkrétně jde o dokument Klimatický plán Prahy do roku 2030, který schválilo zastupitelstvo v květnu 2021. V něm město oficiálně vyhlásilo svůj klimatický závazek snížit emise CO2 o 45 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2010. To znamená změnit zdroje elektrárenské, uhlíkově odlehčovat dopravu a především změnit způsoby výroby a užití tepla, nebo-li překopat když ne celé, tak podstatnou část městského teplárenství.
Že je to možné a jak je to možné představila PPAS ve veřejné prezentaci. Ta byla pozoruhodná hlavně tím, že prezentovala technické možnosti a příklady zahraničních realizací z Vídně, Berlína Stockholmu a Kodaně. S tím, že se vymezila vůči přírodním a jiným podmínkám, které jsou v Praze nedosažitelné. Pozornost si zaslouží to, že se během poměrně dlouhých výstupů jednotlivých odborníků ani jednou nevyskytlo slovo „ambiciózní“. I když se hovořilo o dekarbonizaci a snižování závislosti, mělo vše hodně daleko od výkřiků demonstračních průvodů.
Stav je nyní takový, že na centrální zásobování teplem (CZT) je v Praze v současné době připojeno zhruba 250 tisíc domácností, 210 tisíc si topí plynovými kotli. Teplo do CZT dodávají z 59 % uhelné zdroje, konkrétně zdroj Mělník I. Spalovna odpadů ZEVO v Praze-Malešicích kryje 8 % dodávek tepla, 30 % zajišťují výrobny na zemní plyn. Přibližně 3 procenta tepla se vyrábějí obnovitelnými zdroji (OZE).
Představovaný Návrh nové teplárenské strategie předpokládá, že do roku 2036 by emise CO2 z teplárenství mohly klesnout o 60 procent. Mělnický blok bude přestavěn na zemní plyn, podíl ZEVO stoupne na 15 % a OZE zajistí téměř třetinu dodávek. To se má podařit hlavně vybudováním energocentra v Praze-Bubenči, jež bude využívat teplo odpadních vod násobené tepelnými čerpadly.
Tato Nová strategie, tento snový plán, není cosi, co „…by se mělo“ a „…je zapotřebí“, ale hovoří o něm firma, která už v pražském teplárenství zmodernizovala, vyřešila, provozuje a šetří. Konkrétně v podnicích Teplo pro Kbely (30 tis. GJ za rok), 4. energetická (140 tis. GJ) a Teplo pro Prahu. Tato posledně jmenovaná akciová společnost vznikla loni v červenci, 49 % v ní drží hlavní město Praha, 51 % firma Prometheus, což je dceřinka PPAS specializovaná právě na teplárenství. Firma už nyní zásobuje 35 tisíc pražských domácností.
Ještě jeden příklad: firma Prometheus plánuje fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 0,5 MW, s jejíž pomocí chce vyrábět vodík, primárně pro pohon městských autobusů, ale samozřejmě i pro jiná i soukromá vozidla. „Až to bude v provozu, uvidíme, jaký to má tržní potenciál,“ říká Petr Heincl, předseda dozorčí rady Promethea. Nebo-li: touhy stranou, uvidíme, jak to půjde.
Snovým ale plán zůstává ze dvou důvodů. Tím prvním jsou peníze. Klimatický plán odhaduje náklady na udržitelnou energetiku a budovy na více než 174 mld. Kč, z toho na výrobu a rozvod elektřiny, plynu a tepla 55,1 mld. Kč, za současné inflace už by to bylo přes 65 miliard korun. Z toho více než 36 mld. Kč, nějakých 65 %, mají pokrývat dotace z tuzemských a evropských fondů. Ekonomická návratnost investic je tedy zhruba třetinová. I ta třetina se ale bude z podstatné části splácet nějakých 30 let, jak se dá vyčíst z projektu energocentra (7,5 mld. Kč). Pro komerční firmu a komerční bankovnictví nic moc lákavého.
Druhým důvodem je aktivismus. Evropská unie sice vydala svůj Zelený úděl a Fit for 55, ale neustále jej rozšiřuje, urychluje a zpřísňuje. Klimatický, resp. energetický plán pro Prahu se může zanedlouho ukázat jako zastaralý, pomalý, prostě neklimatický. To hrozí nejen z Bruselu. V Německu například od příštího roku platí pravidlo, že při nákupu nového plynového kotle musí 65 % energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Klasické plynové kotle jsou tím mimo hru. Martin Pacovský z PPAS soudí, že u nás se plynem bude topit nejméně do roku 2050. No, kéž by.
