Světová populace bude prý kulminovat rychleji. Co to znamená?

Japonsko už má problémy s nízkou porodností delší čas. Mladších ročníků ubývá a i když HDP na hlavu nevypadá špatně, celkový výkon stagnuje. Foto: Sofia Terzoni from Pixabay 

Světová populace prý nebude kulminovat v roce 2080, ale už za 17 let. Informoval o tom iDnes.cz s odkazem na studii Římského klubu. Podle toho jsme měli na přelidnění vyhynout už dávno. To ale neznamená, že si těch prognóz nemáme všímat. Jen z nich nesmíme dělat zjevenou pravdu.

Pokud bychom tuto informaci, tedy že množství lidí na planetě bude kulminovat zhruba o 40 let dříve a pak začne klesat, brali jako fakt, mělo by to zásadní vliv na jakékoliv rozhodování téměř o čemkoliv. Proč?

Růst populace sice znamená potenciálně růst počtu pracujících, takže pro ekonomický rozvoj na jedné straně fajn. Ale na druhé straně je třeba tu masu lidí uživit. To je jedna věc. Zvláště v zemích, které jsme si dříve zvykli nazývat rozvojovými a nyní bychom je asi nejlépe vymezili jako země třetího světa, má nemalé množství lidí opravdu nouzi o jídlo. Právě před tím, že nás planeta neuživí, varovali vědci už v 70. letech. A podle tehdejších prognóz to mělo dávno nastat.

A co hůř, řada lidí nemá přístup k čisté a pitné vodě, případně k jakékoliv vodě. To je samozřejmě i důsledek klimatických změn a nezájmu vládnoucích struktur nalézat řešení. Především v některých částech Afriky. Ale jde i o to, že při zalidňování je těžké se někam přesunout a že stoupá poptávka.

Že nás planeta neuživí už mělo dávno nastat

Víc lidí také znamená větší spotřebu energie, a tudíž více odpadu, zplodin… a to nejen z výroby elektřiny, ale i průmyslu, dopravy a tak dále. Stejně tak rozsáhlejší obdělávání půdy a kácení lesů znamená méně vyráběného kyslíku, horší podmínky pro zadržování vody v krajině, v případě nešetrného zacházení s půdou víc její eroze a tzv. „vymrskávání,“ tedy úbytku živin.

Tolik jen malá – no, delší – odbočka pro ty, kteří by se ptali. A teď k těm prognózám a přelidnění. Je fakt, že množství lidí na planetě roste obrovským tempem. Přičemž – podobně jako třeba u délky dožití, která na to má také vliv – zrychlilo v posledních stovkách let, aby po druhé světové válce doslova akcelerovalo.

Graf: Svět hospodářství, zdroj dat: Wikipedie

Ještě v roce 1960 se počet obyvatel planety Země odhadoval na zhruba 3 miliardy, dnes je již těch miliard osm. Kolem počátku našeho tisíciletí přitom podle odhadů z Wikipedie mělo jít zhruba o 170 milionů. Jednou věcí je ale trend, druhou pak, co to znamená. „Svět měl být přelidněn a neobyvatelný během pár desítek let. Od jejího zveřejnění (prognózy Římského klubu – poznámka autora) uplynulo let 50 ….,“ napsal před časem na Twitter Ivan Pilip.

V roce 1960 se počet obyvatel planety odhadoval na zhruba 3 miliardy, dnes je těch miliard osm

Máme brát prognózy vážně?

Znamená to, že nemáme prognózy brát vážně? Ale vůbec ne. Už jsme o tom tady psali několikrát. Každá prognóza nám říká, jak se to či ono může vyvíjet, pokud se naplní určité předpoklady a pokud vývoj bude probíhat podle těch principů, kterým dnes věříme. Ergo, jde vlastně o informaci o možné variantě vývoje. Takže bychom ji měli brát jako naději nebo naopak varování. Ale ne informaci, že takhle to na 100 % bude. Konec konců, jak říká Ivan Úlehla: „Za základní rys každé profesionality považuji zacházení s nejistotou volby.“

Ta kulminace by měla znamenat, že za oněch 17 let začne světová populace zase klesat. Což je dobrá zpráva pro boj s drahotou na poli potravin a pro ekologii. Jinou otázkou je, kde ten pokles nastane. Existuje dost důvodů si myslet, že Evropa půjde rychlejším tempem než zbytek světa. Sice tu máme nižší úmrtnost dětí než třeba v rovníkové Africe (díky za to), ale zase nižší porodnost. Takže se nám zvětší problém penzijního systému. Protože pokles bude znamenat méně mladých a mladších.

Existují i prognózy jednotlivců, že počet obyvatel Evropy doslova propadne. Do konce století o více než polovinu. Protože rodiny mají stále méně dětí. Budoucí generace tak asi budou mít dostupnější bydlení a průmyslové emise prostě klesnou. Kdo ale bude pracovat? A kdo bude živit penzijní systém? A vlastně celkově stát? Nejistota, kam se podíváte. Bohužel, takový život je. Nikdy nevíme, co bude dál. Jen dřív jsme to tolik neřešili. Ono nás ale taky nikdy nebylo 8 miliard.