Myšlenky na zvedání daní jsou vždy nebezpečné
Vypadá to zvenku na veliký boj. Z řad některých koaličních stran se ozývají myšlenky na zvyšování daní, zatímco hlavně ODS s částí nesouhlasí. Rozpočet potřebuje rychlé změny, ale s těmi daňovými by se mělo opatrně.
Například STAN hovoří o progresi u daní z příjmu a nejnižší sazbě 17 procent. Zmiňuje i změny v DPH. Na jedné straně odmítá dvě sazby místo tří, na druhé chce tu nejvyšší zvednout o jeden bod. Naopak ministr financí chce místo dvou snížených sazeb jen jednu a zvyšuje razantní zvýšení daně z nemovitosti. Úpravy DPH prý mají být daňově neutrální.
Daňová kvóta kolísá
Za celou diskusí se táhne mj. i myšlenka klesající tzv. složené daňové kvóty. Ta ukazuje podíl daní a sociálního pojištění na hrubém domácím produktu. Loni skutečně klesla skoro o jeden procentní bod z 33,5 % v roce 2021 na 32,6 procenta. V roce 2018 dokonce byla na úrovni 34,5 %, tedy od té doby klesla o 5,5 procenta. Což není málo.
Jenže ona kolísá stále. V roce 2015 byla za posledních deset let nejníže, a sice o desetinu procentního bodu než dnes. Jinými slovy, dnes je podprůměrná, ale v letech, kdy byla podobně nízko, nebyl rozpočet zrovna v těch nejhorších krizích. V roce 2015 byl naplánovaný schodek 100 miliard korun a skutečný výsledek bilance skončil deficitem zhruba 129 miliard korun. V roce byl 2018 naplánovaný schodek 50 miliard korun a konečné hospodaření dokonce skončilo mírným přebytkem.
Samozřejmě, že ve chvíli, kdy se hospodaření hroutí, není zrovna ideální, aby složená daňová kvóta byla u svých desetiletých minim. Pořád je to ale jen jedna stránka mince a asi ne ta nejdůležitější. Státní rozpočet neuvěřitelně bobtná. Mezi lety 2012 a 2022 narostly jeho výdaje téměř o 73 procenta. HDP České republiky za stejné období přitom narostlo o zhruba 66 %, tedy o šest procentních bodů méně. Přesněji, výdaje státu vzrostly zhruba o desetinu více. Což při tak velkých sumách, jakými jsou biliony a stovky miliard, hodí poměrně dost velký rozdíl.
Výdaje státu vzrostly za 10 let zruba o 73 %, zatímco HDP o 66 %
Chce-li někdo zachraňovat hospodaření státu, bude se logicky vždycky dívat na obě strany bilance. Ale je zjevné, že hlavní problém je na té výdajové.
Zvyšovat daně v době recese a vysoké inflace, tedy stagflace až slumpflace, sice může být dobré pro boj s růstem cen, ale pro řadu lidí a firem to může znamenat katastrofu. Dokonce to pak u některých cen může paradoxně růst i podnítit.
Což neznamená, že nemá smysl se dívat na některé nekoncepční až nesmyslné daňové výjimky. A že zrušení superhrubé mzdy bylo dobrým nápadem (na jehož prosazení se podílela i ODS). Ale než plošný růst daní by asi bylo lepší se dívat na výdaje. I proto, že před startem inflace měla Česká republika enormní dynamiku růstu dluhu, přičemž jen část šla za covidem.
