Pád bank: Všechno v pořádku, zachovejte paniku
Celý svět se uklidňuje, že pád dvou (ve skutečnosti tří) menších amerických bank nepředstavuje žádné vážné riziko pro ostatní. Přesto stále plní home page největších amerických a ekonomických webů. Proč?
Jen pro pořádek, před Silicon Valley Bank (SVB) a Signature Bank oznámila konec činnosti během března i kalifornská Silvergate, zaměřená na obchody s kryptoměnami. Ačkoliv drtivá většina médií, ekonomů i představitelů americké administrativy tvrdí, že šlo o malé peněžní ústavy se špatným řízením rizika, a dalších se to netýká, po celém světě padaly akcie bank. A média komentují a komentují… jako by se mělo dít něco vážného. No, co mají dělat, když Fed spouští testování zdraví celého sektoru? To jednoho znejistí na to šup.
V první řadě, SVB nebyla žádný obrem, ale pořád šlo o 16. největší banku v USA. Její bilanci převzala instituce zřízená americkou obdobou našeho Fondu pojištění vkladů a v pondělí otevřela pobočky a začala vyplácet peníze. Nicméně se všeobecně očekává, že krach ovlivní sektor technologických firem, které teď mají těžší období a některé přece jen potřebovaly od SBV úvěr. Omezí i nové emise jejich akcií, což je nepříjemné pro investory a americký akciový trh jako takový.
Krize se šíří i panikou
Mnohem důležitější jsou ale dvě jiné věci. Jak už jsme mnohokrát zdůraznili, krize se šíří vedle ekonomických kanálů taky panikou. Banku položily mj. obavy o její zdraví a útok klientů na vklady. Kdyby něco podobného mělo nastat u kterékoliv větší instituce, bude mít problém také.
Je tu ale i druhá věc, složitější. Banku položil také fakt, že měla v držení velké množství dluhopisů, včetně státních, vydaných a nakoupených ještě v období nízkých úrokových sazeb. Které teď, když je potřebovala prodat, musela prodat se ztrátou. A tady se nabízí jednoduchá úvaha – jak jsou na tom další finanční instituce?
V této souvislosti se ozývají hlasy, že bez útoku střadatelů nepředstavují tyto papíry problém. Mimo jiné i od respektovaného českého ekonoma Pavla Kohouta. Protože když je banka nemusí prodat, tak se nic neděje. Bude je držet do splatnosti a pak se jí vrátí jistina. Výnos sice nebude nic moc, ale nevysekne ztrátu.
Ač se nechci porovnávat s Pavlem Kohoutem, přece jen si říkám, že tam problém být může. Ta aktiva prostě nevynášejí, ale zároveň jsou banky nuceny vyplácet víc než dříve za zdroje. Existuje sice jakési přesvědčení, že v USA se vydělává na kapitálovém trhu a peníze v bance jsou odložené bez úročení. Nicméně řada publicistů odhaduje, že právě teď začnou americké peněžní ústavy navyšovat úroky z vkladů, aby je nepostihl stejný odliv klientů jako SVB. Na což ovšem budou muset vydělat. Samozřejme záleží na bilanci, poměru konkrétních zdrojů a aktiv. Ale přece.
Odloží nebo zpomalí Fed zvyšování sazeb?
A tak zatímco ještě koncem minulého týdne šéf Fedu Jerome Powell signalizoval další zvedání úrokových sazeb, teď se tak nějak čeká, že k tomu spíš nedojde. I proto, aby se neotevíraly nůžky mezi tím, co budou banky nabízet klientům, a co jim vynášejí staré cenné papíry.
Takové spekulace samozřejmě hází trhem s americkými obligacemi jak nepoddajný hřebec. Totéž se navíc děje u akcií bank. A hlavně to vyvolává spekulace, zda tedy Fed trošku nevzdá boj s inflací. Ten se totiž dostává do konfliktu nejen s jeho druhý cílem (vedle měnové stability), a sice zaměstnaností, ale i třetím, kterým je stabilita finančního sektoru. Tedy chcete-li bezpečnost bank.
spekulace házejí trhem s americkými obligacemi jak nepoddajný hřebec
Shodou okolností na téma konfliktu mezi měnovou a finanční stabilitou přednášela studentům zrovna minulý týden i dáma, která má riziko na starosti v Bank of England, Sarah Breedenová (projev lze najít na stránkách banky). Suma sumárum řekla, že zatímco většinou se stabilita měnová – čímž není myšlen kurz ale hlavně ceny – s tou finanční podporují, někdy se stane opak. Například loni na podzim, kdy po oznámení záměru na prudké snížení daní v Británii začaly libra i ceny tamních dluhopisů prudce padat.
Banka stála před otázkou, jak podpořit držitele hlavně z řad penzijních fondů, kteří začali mluvit o bankrotech, a přitom nepustit do oběhu nové peníze, protože to by podpořilo růst cen.
Nakonec začala dluhopisy nakupovat, aby je po čase vrátila zpět na trh – tedy opětovně prodala. Nicméně vznik podobných situací vede k úvahám, nakolik mají být měnová politika a finanční stabilita z hlediska rozhodování propojené. Což je na samostatný text a možná nejjednodušší je přečíst si projev Sarah Breedenové.
Tak jako tak, pokud Fed poleví a inflace dostane zelenou, může to být časem ohrožující zase zpětně i pro finanční stabilitu, a to z mnoha důvodů (potíže klientů, tlak na mzdy a další náklady, úbytek hotovosti, kterou budou klienti potřebovat na úhrady rostoucích cen…).
Mimochodem, před mnoha a mnoha léty mi říkal tehdejší analytik Patrie, nyní člen představenstva Raiffeisenbank Vladimír Kreidl, že centrální banka by měla mít tolik nástrojů, kolik má cílů. Přičemž těm úrokovým sazbám se žádný jiný svou silou nevyrovná. Mezitím americká senátorka Elizabeth Warrenová volá po tom, aby se prověřování finančního zdraví bankovního sektoru Powell neúčastnil, protože má na tom celém průšvihu svůj podíl.
Třeba se do práce s rizikem vrátí konzervativnější pohled
Asi nebudou mít šéfové Fedu klidné spaní. Jedinou útěchou pro nás je, že tentokrát jsme od toho opravdu poměrně daleko a do našeho bankovního sektoru ani exportu by to dopadnou nemuselo. Jiná věc je, že světová ekonomika je propojená, takže nějak se tu ta nestabilita nakonec projeví, byť spíš z hlediska cen.
Může-li být na tom něco pozitivního, tak snad jen, že by se trh mohl trochu pročistit, a v bankovnictví by práce s rizikem mohla být zase o něco konzervativnější. Což by bylo jen dobře.
