Rekordy patří do sportu. Koruna by je lámat nemusela
Česká koruna se dostala na nejsilnějí úroveň za 11 let. A české předsednictví EU kde kdo označuje jako mimořádně úspěšné. Ten první rekord by mohl pomoci v boji proti inflaci, ta pochvala je asi na nic.
Když začala ČNB loni zvyšovat sazby, bylo jasné, že by v boji s inflací pomohlo i posílení měny. Jenže ani vysoké úroky ve srovnání s eurozónou na růst nestačily. Koruna se vezla dolů s dalšími měnami regionu. Časem se přidala narůstající vnější nerovnováha, což připomíná situaci před měnovou krizí v roce 1997.
K tomu si přidejme problém se státními financemi, a mělo by být všechno špatně. Tedy až na ten úrokový diferenciál. Jenže ten je tu od loňského podzimu a v první polovině roku masivně narostl. Přičemž tehdy to nepomohlo.
Všichni víme, že ČNB korunu podporuje. I když poslední dobou ta intenzita klesá. Dokonce jsou hlasy, které tvrdí, že vlastě ta čísla úplně nesedí a banka se vlastně už dávno stáhla. Přesto jsme na kurzu těsně nad 24 korunami za euro. Od jara posílil víc jak o kačku padesát.
Možná i proto, že česká inflace už dávno není rekordní, a pokud se díváme na meziměsíční vývoj, včetně cen výrobců, vypadá to docela nadějně. Tedy vypadalo, než přišla čísla za listopad (hlavně ta meziměsíční, meziroční byla ovlivněná loňským odpuštěním DPH u energií). Takže ještě uvidíme.
Každopádně, jestli centrální banka dokázala zlomit trend jen svými intervencemi, které většina ekonomů vnímá jako krátkodobé opatření, a o nichž se vždycky říkalo, že trh přetlačit nemohou, je to frajeřina. Teď jsou na místě dvě otázky: 1. Je to dobře? 2. Je to k něčemu? A možná ještě: 3. Nezvyšuje to riziko následného pádu?
jestli centrální banka dokázala zlomit trend, je to frajeřina
Samozřejmě, že liberální ekonom bude dlouhodobější intervence považovat za nepřiměřené zasahování do trhu. Ale situace je nyní s ohledem na válku, postcovidový syndrom ekonomiky a sebevražedné chování Evropské unie mimořádná.
Silná koruna by každopádně měla v boji s inflací pomoct. Jednoduše snížením dovozních cen. Jenže nás zároveň trochu uhoupává a uklidňuje, že už je to s PHM lepší. Každopádně platí, že jakmile prorazí 25 Kč za euro, exportéři se začnou třást. Takže jsme zase mezi těmi klasickými dvěma zly – omezit výkon, ale hlavně i potenciál, nebo trošku inflaci pustit?
Co by nás ale mělo asi zajímat úplně nejvíc, je riziko, že by se koruna začala o to rychleji posouvat dolů. Pokud je pravda, co nedávno řekla viceguvernérka Eva Zamrazilová, a sice že vidí tendenci firem brát si úvěry v cizích měnách, může to být velmi vážné.
Žádná jednoduchá odpověď na žádnou z těch tří otázek není. Stejně jako na tu, zda skutečně za vysokým kurzem stojí jen intervence. Na rozdíl od odpovědi na otázku, k čemu jsou nám dobré ty pochvaly za předsednictví. Asi je to lepší, než kdyby nás všichni kritizovali. Jinak se obávám, že je to k ničemu. Protože na prestiž se v mezinárodní politice už dávno nehraje. A ty povolenky nám možná ještě historie omlátí o hlavu.
