Hrozí rozpad EU? A válka na východě Asie?
Když jsme na začátku roku zařadili mezi pět kyselých jablek, do nichž letos kousneme, také geopolitiku, netušili jsme, jak to bude vážné. Teď stojí svět minimálně před třemi otázkami: co bude dál s Ruskem a Ukrajinou, nezaútočí Čína na Tchajwan a co bude dál s Evropskou unií?
Zahraničně bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar v České televizi opakovaně zdůraznil, že pokud bude Německo trvat na jednostranné podpoře svého průmyslu (a tudíž narušení volného trhu), může jít o začátek rozpadu Evropské unie. Přičemž zdůraznil, že to myslí zcela vážně.
V Budapešti zatím Viktor Orbán nechal vylepit plakáty s bombou a nápisem hlásajícím, že bruselské sankce „nás“ zničí. V kuloárech se šeptá, že Maďarsku se podařilo skutečně vyjednat s Ruskem nadstandardní podmínky při nákupu plynu. Zatímco oficiální zprávy mluví o opaku. Nicméně po uvolnění cen v zemi vystřelila inflace, hroutí se měna, objevují se protesty a premiér se snaží nařídit centrální bance, ať s tím něco udělá.
Ještě nedávno jsme zde napsali, že eurozóna (což je jen zažitý termín pro část unie, kde se platí eurem) hned tak neskončí, protože do ní mnoho subjektů investovalo mnoho peněz. Totéž bychom asi mohli říct o EU.
Ale přece jen – jak se začíná o něčem mluvit zcela vážně, něco to znamená. Většinou, že ona situace není vyloučená, že pro ní přece jen vznikly určité podmínky… asi jako v případě potenciálního útoku Číny na Tchajwan, ale i napadení Ukrajiny. Pustil by se do něj Putin, kdyby mu Evropa ideově vedená Německem, neumetla cestu svou vlastní devastací a růstem závislosti na jeho plynu? Nevíme, ale určitě tzv. po covidu bylo jasné, že lepší podmínky tu nikdy nebyly. A když spor o Nord Stream 2 ukázal, jak moc velká propast zeje mezi postoji Evropy a USA, bylo to jak pozvání do akce.
Stejně tak vrcholní představitelé Číny vědí, že svět upřel svoji pozornost na Ukrajinu, vyskladnil spoustu zbraní (jen tak mimochodem, to nejsou zbraně vyrobené přes noc – to jsou zbraně odněkud, kde teď chybí), a tak jestli zaútočit na Tchaj-wan, je na to dobrý okamžik. Anebo s tou kartou hrát. Což mohl být důvod k nedávným silným slovům soudruha Si Ťin-pchinga.
Severní Korea vystřeluje rakety
Kousek vedle zase Severní Korea střílí rakety do nárazníkového pásma. Napětí ve světě prostě roste. Vypadá to, že starý svět skončil nejen proto, že vývoj nezastavíš, ale proto, že stojíme na nějaké hraně. O tom, co bude za ní, se asi rozhodne u stolu, kde budou určitě Čína a USA. Otázka zní, v jaké pozici bude Rusko, eventuálně Indie. Na Evropu zřejmě zbyde role pozorovatele, možná s hlasem poradním. Který když zazní, tak si ostatní půjdou odskočit, nebo si zapnou mobil.
Jeden by řekl, že Amerika zase vyhraje. Asi ano. Ovšem je otázkou, zda jí devastace strategického spojence v Eurasii, s nímž se kamarádí čím dál méně a který se honbou za ziskem dopracoval k totální závislosti na Asii, nebude v budoucnu mrzet.
Evropské elity by to konečně měly v nějaké přijatelné formě přiznat. A nenechávat tuto krizi vlivu i ekonomiky a konec konců i evropských hodnot skupinám, které by nás nejraději nasměrovaly k autokraciím a do náruče velkého Vladimíra (nebo jeho nástupce).
Zatím se Ursula von der Leyen usmívá a tváří, že to má pevně v rukou. Tak uvidíme, jak si padne do noty s Úřadem evropského veřejného žalobce, který se začal zabývat nákupem vakcín. A podle serveru Politico má prý i na šéfku Evropské komise nachystáno pár hodně nepříjemných otázek.
Možná ale, že tahle kauza bude ve světle jiných průšvihů a nástupu nových pořádků už jen tématem pro historiky.
