Jak se tvoří krize

Krize vypukají v důsledku přírodních katastrof, nečekaného chování velkého počtu lidí, nebo dlouhé řady špatných rozhodnutí. Za viníky jsou pak často označováni lidé, kteří žádné rozhodnutí nepřijímali. Jeden urbanista mi kdysi řekl, že vlastnictví osobního vozu ve velkoměstě je luxus, za který se musí zaplatit. A aktivisté prohlašují, že vlastnictví osobního auta je krádeží veřejného prostoru.

Povím vám podivný příběh. Příběh tím podivnější, že je skutečný.

Jistě už jste zaslechli pojem „krize dopravy v klidu“. Týká se velkých měst, z nich hlavně Prahy, a označuje nedostatek míst k parkování.

Počátkem 90. let jsme se nastěhovali do posledního dokončeného malého souboru panelových domů na okraji velkosídliště Jižní Město v Praze. Byty a domy se postupně zabydlovaly a zvolna přibývalo aut zaparkovaných v uličkách mezi paneláky. Za dva tři roky jsme se naučili parkovat mezi domy tak, abychom si vzájemně nepřekáželi a neotravovali život pěším. Místa i dobré vůle jsme měli dostatek. Obyvatel pak už nepřibývalo, a tedy ani aut, která hledala na noc své pelíšky.

Zanedlouho v zatravněné proluce na okraji souboru vyrostl další obytný dům. Nějakých sto bytů, dvacet garážových míst a pár stání okolo na nově vzniklé přístupové ulici. Dále chemická továrna na vyvolávání kinofilmů, dnes už spíše na výrobu obrázků z digitálních záznamů. S vlastním dvorem, nákladními rampami a několika místy k parkování za plotem a vjezdovými vraty. A třetí stavba, generální ředitelství jedné význačné státní instituce, s vlastním parkingem ve vlastním podzemí. Prostor mezi těmito novými stavbami byl označen za obytnou zónu a mohlo se tu i parkovat. Pak ještě namísto už zbytečné blokové kotelny byl zbudován čtyřpodlažní kancelářský objekt, také s vlastními podzemními garážemi. Došlo také na přemístění přilehlé provozovny pojišťovny na likvidaci autohavárií. Ta měla vtipně kolem sebe parkoviště s nějakými 80 stáními.

Někdy před rokem 2010 se začaly poměry měnit. Parkoviště po pojišťovně si pro sebe zatkla Policie ČR, dalších 10 na příjezdové ulici. Význačná státní instituce si rezervovala 26 parkovacích míst v obytné zóně a dalších 10 v přilehlé hlavní ulici. Kancelářský dům si rezervoval 10 míst pro své návštěvníky. Začala k nám jezdit spousta aut do práce, ale ještě také docela dost aut od nás ze sídliště do práce odjíždělo, ještě stále jsme se tak nějak vešli, i když v pracovní době už docházelo k malé tlačenici. Už bylo znát, že tady ubylo 126 parkovacích míst a žádná nepřibyla.

Až letos v srpnu. Rozhodnutím pražského magistrátu už na jaře přestala existovat ulice na kraji sídliště a přilehlé parkoviště, bratru nějakých 160 parkovacích míst. A v srpnu toto úředně neexistující parkoviště uchvátila soukromá společnost, jíž jí bylo prodáno městskou částí s tím, že městská část nemá peníze na její údržbu. Soukromník vybudoval zde klandr a budku a začal vybírat parkovné. Tisíc korun za měsíc. Takových 160 míst k parkování, každý obyvatel pražského sídliště mi dá zapravdu, je k nezaplacení. No, prý už je vyprodáno. Našlo se 160 spoluobčanů, kteří si rádi zaplatí za luxus po 30 letech parkovat svůj vůz doma. Také se tím omezil počet parkovacích míst „sdílených“. Tedy těch, která místní ráno opustí a na pracovní dobu je uvolní příjezdním zaměstnancům, a to i ze vzdálenějších středočeských okresů.

Jedním z důsledků je pokles morálky parkujících. Odkládají auta tam, kde by to místního dříve ani nenapadlo, např. v křižovatce, na vjezdu pro integrovaný záchranný systém IZS, před vjezdem do vrat, apod. Lze očekávat návan dopravních značek, odkud kam a kdy se smí zastavit a stát, kde vůbec ne, kde jak pro koho… prostě regulace v místech, kde normální občan žádné značky nikdy nepotřeboval, protože to dalo rozum. Jedna značka, odhaduji, za 3500 Kč, protože ji musí schvalovat nejméně dva úřady a smí ji instalovat pouze řádně úředně certifikovaná firma.

Jediní, kdo tu krizi nezpůsobil, jsou místní občané, kteří si nyní za svůj luxus parkovat tam, kde byli zvyklí, musejí připlácet.

Přibývá i konfliktů: nabourané blatníky, poškrábané dveře, znemožněný odjezd, apod… Prostě, vypukla nám tady krize dopravy v klidu. Už jen očekáváme, kdy některý z kandidátů přijde s nápadem na modré zóny namísto zvýšení počtu parkovacích míst.

Jediní, kdo tu krizi nezpůsobil, jsou místní občané, kteří zde 30 let v klidu a pohodě bydleli a parkovali, a kteří si nyní za svůj luxus parkovat tam, kde byli zvyklí, musejí připlácet.

Pojem „krize dopravy v klidu“ má 18 písmen. Pojem „krádež veřejného prostoru“ má 23 písmen. Pojem „energetická krize“ má 16 písmen. Je všechno jenom náhoda?