Zmrazení platů státu určitě nepomůže

Státních zaměstnanců je zhruba půl milionu a patří mezi ně také mj. zdravotníci, učitelé, policisté, hasiči a vojsko. Lid ovšem bývá nejcitlivější na úředníky. Noviny také rády zveřejňují platy těch či oněch úředníků a státních zaměstnanců ve vysokých pozicích: generálních ředitelů, náměstků, sekčních šéfů. Když ne platy, tak alespoň kvartální odměny. Kolik na kterém ministerstvu si zase rozdali milionů. Zmrazení růstu platů byrokracii tak bývá kvitováno jako rozumné, či dokonce spravedlivé šetření státních výdajů.

Máloco je pravdě vzdálenější. Vyjděme z optimistického předpokladu, že 80 % státních úředníků vykonává užitečnou, někdy i produktivní činnost. Úřad musí přijímat informace, zpracovávat, komunikovat s občany, analyzovat, posuzovat a někdy i rozhodovat. Jak je odměňováno těchto 80 % užitečných byrokratů, o tom sotva získáme nějaký ucelený přehled, ale můžeme spustit sondu.

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), státní organizace, na svém webu inzeruje volné místo pro referenta investiční výstavby pro Středočeský kraj. To není jen tak nějaký referentík. Ten člověk bude mít na triku přípravu, realizaci a včasné dokončení staveb jen letos za více než 1 miliardu korun. Když to bude vysokoškolák s 10 roky praxe, což znamená, že mu bude bratru nějakých 35 let a bude na vrcholu svých tvůrčích sil, obdrží tabulkový plat 29 500 Kč,- hrubého měsíčně s příslibem ročního zmrazení. Ano, možná i nějaké osobní ohodnocení a prémie, ale to jsou jen sliby. Podstatné je, že jeho vzdělání a kvalifikaci stát oceňuje tabulkovým platem.

Když zalistujete inzertními weby nabízejícími práci, naleznete stovky lépe placených míst. Jen jedna firma na svoz a zpracování odpadů nabízí řidičům plat o 35 % vyšší. To srovnání necitujeme kvůli příkrosti rozdílu, ale proto, že takový podnik žije z většiny z veřejných zakázek. Aby si udržel stávající a opatřil více řidičů, musí buď přijmout těch zakázek více, nebo zvednout jejich cenu, případně sáhnout si do vlastních tržeb, marží, zisků a úspor jinde v provozu.

To státní úřad nedokáže z definice. Ten má počet pracovních pozic systemizovaný, náplň práce přesně danou, rozpočet shora nařízený a kapsičku se mzdovými náklady nehybně schválenou. Za 30 tisíc pro něj budou pracovat lidé, jejichž profesní ambice už nijak vysoko nesahají, preferují přesně dodržovanou pracovní dobu a povinnost vybrat celou dovolenou ještě letos a další benefity, jako tu či onde seminář, přednáška, cesťák nebo melouch. Nebo „srdcaři“, kteří se jaksi dobrovolně obětují. Jsou i tací ve státní správě a budiž jim čest.

Ale na úspory rozbujelého státního aparátu se musí jít jinak.