Zasáhne celní válka i do nákladů na evropské zbrojení?
Obchodní válka USA se zbytkem světa se už zdá být skutečností. I proto chce Evropa nakupovat zbraně doma. Půjde to? A nezdraží zbrojení právě odvetná cla?
Ještě před pár týdny hořel uvnitř unie spor, kde zbraně nakupovat. Zatímco Francie ústy svého prezidenta horovala pro to, aby šlo o evropskou produkci, jiné státy se chtěly dál kamarádit s USA. Snad aby strýčka Donalda nenaštvaly a uchránily kontinent od nějakých ošklivých nepřátelských akcí.
Zatímco v minulosti se zdály být postoje EU jednotné, teď sporů běží dlouhá řada. Naposledy server Politico informoval, že některé státy jižního křídla a Francie se cukají nakupovat na dluh. Radši, kdyby se zadlužila unie jako celek a pak peníze rozdělovala.
Sice ve finále budou asi ručit i za takový dluh (těžko říct, jde o novinku). Ale snad by se dalo „ukecat“, že ta záruka se nebude účtovat v rozpočtech jako závazek. Vždyť od Lisabonské smlouvy má EU právní subjektivitu. Po pravdě, z čeho by to EU splatila, když ne z příjmů od členských států. Legislativa sice používá výraz „vlastní zdroje,“ ale ty se většinově vybírají od členských států. A schodek financování není dovolen. Tudíž by to asi chtělo malou reformičku, která otevře dveře budoucímu financování dluhem.
I proto lze čekat, že se některé státy postaví takové myšlence proti a budou chtít, aby to jako Německo zacvakal každý ze svého. Totiž na vlastní dluh, protože s přebytky nehospodaří kromě Irska skoro nikdo (Německu se to dařilo před covidem a zrychlením energetické transformace).
V otázce, kde zbraně nakoupit, už bude spíš panovat jednota. Média jsou plná zpráv o tom, jak vlády přehodnocují své plánované nákupy amerických zbraní. Protože USA už není parťák a nikdo jim nevěří. Je to ale reálné?
Bude VW vyrábět zbraně?
První otázkou je samozřejmě kapacita evropských zbrojovek, které jedou na plný výkon. Zda jej mohou zvednout, vědí jen ony. Objevují se každopádně informace například o tom, že německé automobilky by mohly část výroby přeorientovat na zbrojní program. Nedaří se jim a obří koncern Rheinmetall by určitě dokázal volné kapacity využít. Takže, kdo ví, zda Volkswagen nezačne produkovat tanky. No, asi ne pod svojí značkou.
A dál? Server CNBS přinesl poměrně vyčerpávající přehled zapojení amerických dodavatelů do dodávek pro evropské armády. Jejich dominantní postavní, ať už jde o Lockheed Martin, Northrop Grumman či další, je nezpochybnitelné. Experti, kteří se vyjádřili pro web, pochybují, že by tyto firmy pustily trh bez tvrdého boje.
evropští výrobci jsou podle expertů hodně specializovaní
I když proti nim nestojí žádná ořezávátka na tužky. Airbus, Safrane, Leonardo, Rolls Royce… jenže ti všichni se podle CNBS specializují, tedy nepokrývají široké spektrum zbraní, a navíc budou muset udržet kompatibilitu s americkými systémy. Které asi z Evropy zas hned tak nezmizí.
Pak je tu ještě jedna věc. Například Volskwagen nedávno oznámil společnou investici se ztrátovým (!) americkým výrobcem elektromobilů Rivian. Proč? Komentátoři zaměření na automobilový průmysl se domnívají, že mu jde hlavně o software pro moderní automobily. Protože Evropě v tomto směru ujíždí vlak.
Zbrojní výroba je trochu jiné zvíře. Co se děje v útrobách je ještě tajnější, než ve zbytku ekonomiky. Asi nelze pochybovat, že takový francouzský výrobce špičkových motorů Safrane má odborníky ve všech oblastech. Ale také společný podnik s Američany, konkrétně GE Aviation. Bezpochyby není jediný, kdo úzce spolupracuje přes Atlantik.
A pokud by Evropa přistoupila k odvetným clům proti těm americkým, s velkou pravděpodobností by se to dotklo i subdodávek pro výrobu zbraní a zbraňových systémů. Kde je právě elektronika dnes klíčová pomalu i u samopalu. Leda, ža bychom zase vyrazili cestou výjimek. Je to hodně citlivé a co si budeme nalhávat, peníze v tom všem budou hrát klíčovou roli.
