Zásadně nedoporučuji
Kdykoliv se své banky na něco zeptám, nebo požádám o pomoc, zpravidla s elektronickým bankovním systémem, nedlouho poté obdržím dotazník, jak jsem byl spokojen s jejími službami. Ohodnoťte na stupnici 1 až 10. První problém: nedokážu přesně odhadnout tu jemnou nuanci mezi 6 a 7. Kdysi na pionýrském táboře bylo vedeno bodování pořádku ve stanech. Také 1 až 10. Podařilo se mi, už jako vedoucímu, prosadit zkrácení stupnice na 1, 2, 3, přestlat. Výborně se to ujalo, pochopili to i táborníci. Dnes bance, když mi poradí správně, dávám 9, aby moc nezpychla.
Hned na to vykoukne další okno a druhý problém: zda bych svou banku doporučil známým. Tak to v žádném případě. A že prý proč ano, proč ne? Prostě proto, že banky zásadně nikomu nedoporučuji. Především nevím, co bych komu měl na své bance doporučovat. Všechny nabízejí totéž a všechny pracují stejně. Vezmou si vaše peníze, rozkutálí je podle vašich příkazů a počkají si na další dávku. Co na tom mám komu doporučovat?
Nedoporučuji ani značku oblečení, počítače nebo mobilu. Snad jen, když jsem přímo tázán. Nedávno se mě kamarád Ivan zeptal, jaký bych mu doporučil kultivátor. Tak to byla jiná, v tom trošku přehled mám, doporučil jsem mu operu Švanda dudák od Weinbergera, hrají to v Národním. Pak se mi pochlubil, že to Stihl.
Ale banka, to je velká zodpovědnost. Sám sis vydělal, sám se starej. Hlídám si, aby moje banka nešla do ztráty, ale to je tak všechno. Nemám ji prokádrovanou do hloubky, nechodím na valné hromady ani na zasedání správní rady. Někomu ji doporučím, a pak se zjistí, že třeba financuje uhelný důl! Nebo řetězec autoservisů na spalovací motory! Vždyť já vlastně ani nevím, kolik žen ve vrcholných vedoucích funkcích moje banka má, nebo jestli se třeba generální tajně neschází s předsedkyní dozorčí rady…?
Opravdu nestojím o to, aby mi pak známý nebo kamarád vyčítal, co že jsem mu cosi doporučil. Nechci přijít o kamaráda a nechci, aby nás pak vláčeli po novinách. Ostatně, co si o mně pomyslí v té bance, co si tam budou o mně říkat? Hele, další vůl nám přihrál kunšofta. Tak to pěkně děkuju.
Fascinuje mě představa mé banky, že třeba s přáteli sedíme u piva a někdo rázem spustí: Jdi do týhle banky, tam je to fááák hustý! Přiznávám, že za posledních nejméně 30 let se mě nikdo na žádnou banku neptal. Ani mě nikdo do žádné banky necpal.
Akorát jednou, vzpomínám si, přišla řeč na to elektronické bankovnictví. Říkali jsme si, co je fajn, co nás otravuje a co asi není úplně bezpečné. Přitom jsme zjistili, že to, co ty banky dělají blbě, dělají blbě všechny stejně. Ale kdo z kterých přátel ve které bance vězí, jsem se stejně nedověděl.
