Zachovej nám Hospodine kvantovou fyziku. Jinak budeme v háji

Ta představa je fascinující. Zatímco většina lidí dnes hledá nějakou jistotu, kvantoví fyzici po celém světě nervózně sledují pokus, u něhož doufají v chybu. Je to krásné a neskutečně lidské.

Velmi zjednodušeně (fyzikům se předem omlouvám): část vědců doufala, že experiment nedaleko Chicaga vyhodí jiná čísla o magnetickém momentu mionu, než tvrdí teoretický výpočet. Co to je, nevím. Ale fór spočívá v tom, že rozdíl měl signalizovat existenci částice, kterou ještě nikdo pořádně neobjevil a nepopsal. Právě od ní se odvíjí přesvědčení, že existuje něco, na čem je založena kvantová fyzika. Něco, co odporuje všeobecně přijímané teorii částic. Jen pro upřesnění – očekávání se upnula k osmému desetinnému místu.

Kdyby to nevyšlo, možná bychom si mohli říct: „Tak, a jděte do háje. Už všechno víme a dejte pokoj.“  To by ale byla hrozná nuda. S kvantovou fyzikou totiž můžeme náramně snít.

Vy máte v mozku vědomí? A mohla bych ho vidět?

Například nositel Nobelovy ceny Wolfgang Pauli kdysi přišel s tvrzením, že naše vědomí není funkcí našeho mozku. Namísto toho funguje jako rozbalená část propojeného nevědomí lidstva a možná vesmíru. Navázal tak na Junga a spolu s ním zkoumal mimo jiné nekauzální souvislosti mezi jevy.

Dokonce i Nikola Tesla řekl: „Můj mozek je jen přijímačem, ve vesmíru existuje jádro, z něhož získáváme znalosti, sílu i inspiraci. Nepronikl jsem do tajemství tohoto jádra, ale vím, že existuje.“ O kvantové fyzice tam nic není, ale princip je podobný.

kočka zavřená v krabici může
být živá i mrtvá zároveň

Český fyzik Jan Rak podobně jako mnozí jeho kolegové tvrdí, že realitu vytváříme naším pozorováním. Sice za to dostal anticenu Bludný balvan od spolku Sysifos, ale taky místo v CERNu. Takže ho ta anticena moc trápit nemusí.

Konec konců, už Erwin Schrödinger ve 30. letech minulého století formuloval myšlenku, podle níž je kočka zavřená v krabici naplněné jedovatým plynem zároveň živá i mrtvá až do okamžiku, kdy krabici otevřeme.

Je současnost ovlivněná budoucností?

To jsou zcela vážně míněná tvrzení. A také zcela vážně pokládané otázky. Třeba, zda současnost není ovlivněna tím, co se teprve stane. Konec konců minulost, současnost a budoucnost prý probíhají najednou. S takovými myšlenkami si pohrával už Albert Einstein. A zatímco Stephen Hawking teorie o kvantové duši odmítal, někteří jeho žáci si na ní myslí.

Vrcholem drzosti je pak dvouštěrbinový experiment. Ten tvrdí, že když změníme způsob pozorování částic či vlnění, tak se změní i jejich chování. Všechno je to popsáno na internetu a nejde o žádné tajnosti.

„Už dost, co to má být… Zbláznili se… Kdo v tom má žít?“ chtělo by se zvolat. Ale ne, nemusíme. Vždyť objev teorie relativity nepopřel, že ve velké části našeho života funguje newtonovská fyzika.

Nejistota nám dává možnost věřit
v zázraky a změny, ve které bychom
už ani nedoufali

Nejistota nám ale dává možnost věřit v zázraky a změny, ve které bychom už ani nedoufali. Samozřejmě, že kvantoví fyzici jsou vědci. A tak hledají, experimentují a touží něco objevit a popsat. Nám ale přitom paradoxně dávají možnost přijmout, že i nepopsané může existovat. Že svět se nevejde od algoritmů. Že člověk není jen dokonalý stroj.

Že i když skoro na rok zavřete polovinu obchodů, všechny hospody a spoustu fabrik, svět nemusí upadnout do dlouhodobé recese (což je fakt na palici). Že když prudce vzrostou úrokové sazby, tak dokáže část firem bez dohody změnit rychlost oběhu peněz tak, že najednou sníží své potřeby externího financování (což se mělo stát v USA). Že i když k rozpoutání jaderné války stačí zmáčknout jedno pomyslné tlačítko, tak k tomu nikdy nedošlo. Bez ohledu na psychický stav či hladinu alkoholu v krvi dotyčného prezidenta (a že ho nebylo málo).

V tajemství se skrývá naděje

Že člověk, který denně vyzunkne čtvrt láhve whiskey, byl pro lenost vyhozen z úřadu a měl užívat opium, může spolu s dalším, co si denně dopřeje osm martini, má dvě milenky a vládne za pomoci astrologů, pomoci osvobodit západní Evropu od pracovitého abstinenta, nekuřáka a vegetariána. Ve spolupráci s diktátorem.

Že ne každý krach je daný a nevyhnutelný. Že analytici mají práci, protože ne všechno lze algoritmovat a předpovědět s jistotu. Tudíž lze získat mimořádný výnos, nebo objevit Facebook. Protože ho nikdo nespočítal – svět není popsán tak, abychom ještě občas nevymysleli něco překvapivého. Abychom nenašli díry na trhu a nezačali podnikat.

co ví podnikatel či člověk,
který překonal nepřekonatelné,
těžko bude vědět státní úředník

Vždycky je tu totiž naděje, že věci mohou být ještě jinak (třeba že zelená nafta… ale nic). Bez ní by vlastně ani svět podnikání nemohl existovat. Zato by mělo fungovat centrální plánování.

Inu, jak pravil nikoliv Zarathustra, ani svatý Vincent, ale Ivan Úlehla: „Je stále zřejmější, že právě dovednost zacházení s nejistotou dovoluje lidem nacházet nové a nové jistoty.“ No jo, ale co ví podnikatel či člověk, který třeba překonal nepřekonatelné, těžko bude vědět státní úředník. Takže nám bude na základě „vědeckého poznání“ čím dál častěji říkat, co je pro nás dobré a co máme dělat.

P.S. Ten experiment dopadl dobře – ukázal chybu. Teď je ještě otázkou, jestli ta chyba nebyla v původním výpočtu. Zase si to musíme kazit.

P.P.S. Ti tři zmínění výtečníci byli samozřejmě Winston Churchill, Franklin Roosevelt a Adolf Hitler. Čtvrtým do party pak Josif Džugašvili alias Stalin.