Z domova není jako doma
Kancelář už dávno není místem, kde se provozuje nějaká kancelářská, úřední práce. Stala se místem tvůrčího kvasu, vzájemné inspirace, v kanceláři se dnes tvoří hodnoty. Zaměstnavatelé to už dávno vědí, a tak se snaží vytvářet kancelářská pracoviště tvůrčím duchům co možná nejpřívětivější, nejzdravější, nejzelenější a dogs friendly.
Kancelářský prostor tak už nejsou jen stoly, kuchyňka a toalety. To jsou také parkoviště pro kola a koloběžky, převlékárny, sprchy, intimní místnůstky pro rozhovory ve dvou i kongresové sály pro velké porady, tělocvičny, herny, relaxační zóny, kavárny a restaurace, parkové úpravy na střechách nebo v okolí… čistý vzduch, perfektní osvětlení a v poslední době také hygienická bezpečnost. Říkal mi kdysi jeden manažer z takové kanceláře, že je to kapitalistická snaha přesvědčit zaměstnance, že vlastně vůbec nemusejí chodit domů.
Ovšem z nadsázky se stala sázka. Covidové restrikce napomohly zavádění práce z domova. A ukazuje se, že být v kanceláři jako doma není totéž, jako být doma jako v kanceláři. Problém s motivací, neschopnost soustředit se, rozptylování jinými činnostmi. Tyto problémy poukazují na syndrom vyhoření. Mnozí se s nimi setkávali při dlouhodobé práci z domova a doufali, že s návratem na pracoviště se situace zlepší. Průzkumy ale naznačují, že návrat na pracoviště není tak bezproblémový. Poukazují na zhoršení psychické pohody, zvýšení stresové zátěže a zvyšující se počet zaměstnanců, kteří pociťují vyhoření. Odhady odborníků říkají, že zatímco před pandemií bylo syndromem vyhoření ohroženo 20 % zaměstnanců, nyní je to více než dvojnásobek. Roste počet podaných výpovědí a znepokojivým trendem je, že na svou práci rezignují především ženy. Možnost testování na syndrom vyhoření v rámci veletrhu práce Profesia days ukázala, že tento problém je u nás nejzřetelnější u vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců.
po návratu z hromadného home-office se začal projevovat nový fenomén – větší množství lidí má problém s oddělením práce a soukromí
Veletrh se konal v Praze ve dnech 6. a 7. října, výsledky průzkumu a dobrovolného testování návštěvníků zveřejnil nedávno pořadatel, společnosti Profesia. „U zájemců byly zaznamenány převážně mírnější projevy vyhoření, které zatím zvládají – převažovala fyzická únava nad kognitivními a emočními projevy. Překvapivé bylo, že vyhoření se projevilo převážně u vysokoškolsky vzdělaných lidí, z pohledu profesí byly častěji zastoupené pozice manažera, učitele, obchodního zástupce, vědeckého pracovníka, právníka či personalisty,“ představil závěry zjištění Pavel Harsa, vedoucí klinický psycholog VFN Praha.
Syndrom vyhoření ale není jen tuzemským problémem. Globální průzkumy také poukazují na zvýšený počet zaměstnanců, kteří dávají v práci výpověď, přičemž jde častěji o ženy. Propočty provedené např. Texaskou univerzitou v USA ukázaly, že v roce 2021 každý měsíc opouští svá místa 2,5 % zaměstnanců, což v současné situaci, kdy některé obory trpí kritickým nedostatkem lidí, hraje významnou roli.
To má více příčin – první z nich je, že lidé, kteří se v době pandemie snažili udržet i na místě, které jim nevyhovovalo, se v současné době často rozhodli pro radikální řešení. U žen k tomu přispívá i faktor, že často zastávají hůře placené pozice, a zvažují, zda jim stojí za to pracovat i za cenu, že musejí například platit za hlídání dětí, úklid a další činnosti, které v souběhu s prací nezvládají.
„Navíc po návratu z hromadného home-office se začal projevovat nový fenomén – větší množství lidí má problém s oddělením práce a soukromí,“ dodává Michal Novák ze společnosti Profesia. „V rámci home-office u mnohých došlo k rozvolnění vnímání pracovní doby, kdy se jim práce často přelévala do večerních a nočních hodin, dokonce přestali oddělovat pracovní dny a víkend. Objevuje se termín digitální nevolnictví, neboť mnozí přijali za své, že by měli být on-line prakticky neustále – a zaměstnavatelé by si měli dát velký pozor, aby se to nestalo součástí jejich firemní kultury.“
Tedy, ne že by domov nemohl být místem inspirace, skvělých nápadů, tvůrčích vizí a smělých předsevzetí. To jistě ano a také povětšinou bývá. Ale musí zůstat především domovem. Bezpečím, útočištěm. I pro zaměstnance na home-office a pro jeho rodinu.
