Z Cambridge nám vrtají do našich pořádků

To se tak občas stane, že někdo vyzdvihne člověka, který se nám nehodí do správných škatulek. V Cambridge uspořádají konferenci o díle Tomáše Halíka.

Ne, že by šlo o nepřítele státu či režimu. Že by tedy nastala podobná situace, jako když Jaroslav Seifert, jehož podpis byl mezi prvními pod Chartou 77, získal Nobelovu cenu. Nebo naopak, když Sysifos uděluje své anticeny lidem, jejichž kredit ocenila skutečnost, kdo je zaměstnal (Stanislav Grof, Jan Rak…). Tomáš Halík není nepřítelem státu (možná Václava Klause), ale člověk, který přece jen tak úplně nezapadá do systému, to je.

Jeho názory a postoje ho například připravili o místo na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Nebál se v minulosti kritizovat Kardinála Duku, loni se zastal historika Tomáše Petráčka, vykázaného z katolické fakulty, oficiálně ne pro názory, ovšem podle mnohých právě a pouze pro ně.

Halík se například v minulosti vyslovil, že je proti potratům, ale musí se rozlišovat mezi lidmi, kteří upřednostní auto před dalším dítětem a ženami v krajní situaci. Velmi vstřícně se vyjadřoval i k lidem s nejasnou nebo třeba homosexuální orientací.

Nechci hodnotit ani lidské ani odborné kvality tohoto z nejpopulárnějších českých duchovních. Ale je naprosto jasné, že řadu lidí v České republice štve. A to nejen těch, kterým pomluvil jejich Klause či Zemana. Nebo které štve z jejich (tedy našeho) pohledu až naivním evropanstvím. Podle Wikipedie měl prohlásit, že Brexit odhlasovaly hlavně uklízečky a taxikáři. Původní text ovšem bohužel již není k dispozici.

Zní to trošku jako pohrdání. V jiných věcech přitom naopak působil vždy smířlivě. Možná právě tím popudil tolik lidí v církvi.  Na jedné straně kritizoval karikatury proroka Mohameda, na druhé bránil inscenaci, v níž Ježíš znásilňoval muslimku. l tady zazněla slova jakési nadřazenosti, když měl říct, že on hru pochopil, zatímco prostí věřící ne. Tak o tom alespoň referovaly Lidové noviny. Ve skutečnosti Halík psal trochu jinak. A sice, že mnozí lidé reagovali pouze na něco „vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. „prostí věřící“ tak jistě činili z dobré vůle.“ Je to malý posun, ale přece jen je významový.

Přiznám se, že i mně přijde někdy Tomáš Halík jako člověk dosti útočný. Ale to se snad dá nějak přijmout, pokud v celku působí pozitivně. Rozhodně, pokud jde o smířlivost mezi ateisty a věřícími. Na univerzitě v Oxfordu mu jistě neudělili čestný doktorát proto, jak ostře mluvil o jiných. Stejně tak Templetonovu cenu, která se uděluje za výjimečný přínos pro duchovní rozměr života. Teď na konkurenční univerzitě v Cambridgi chtějí diskutovat o jeho díle.

Třeba historie bude hodnotit jeho přínos jinak. Stalo se to řadě osobností. Vždyť takový Edison byl symbolem pokroku, pracovitosti a inovací. Zatímco dnes ho mnozí vidí hlavně jako podnikatele, který záměrně škodil mnohem úspěšnějšímu vynálezci Nikolu Teslovi.

I poslední Halíkův rozhovor pro Novinky zní tak, že neopomněl hlavně připomenout svá díla a ocenění. Teď jde spíš o to, zda se zase na tom českém rybníčku budou mnozí tvářit, že to s tou konferencí není, že se to nestane, případně kritizovat Cambridge, o kom že to chce diskutovat a jak tím poškozuje nějaký hlavní proud. Přitom by šlo říct třeba: „Ano, je to inteligentní, vzdělaný člověk, s nímž v určitých věcech nesouhlasím.“ To se ale nosí čím dál méně. Nejen u nás.