Výročí, kterého si nikdo nevšimne

Je to 70 let, když se do čela Československa postavil skoro zapomenutý, a přitom extrémně rozporuplný Antonín Novotný.

V podstatě je dost těžké říct, kdy to přesně bylo. Komunistický deník Rudé právo vydal 14. září zprávu, že byl zvolen do čela strany na zasedání proběhlém v uplynulých dnech.

Media tohoto muže v různých dokumentech většinou vykreslují jako někoho, kdo šel velmi tvrdě stranickou linií nahoru, a samozřejmě to byl stalinista. Bodejť by ne, vždyť právě proto padnul. I když…

Určité uvolnění přišlo

Za jeho „výkonného tajemnictví“ přece jen došlo k určitému uvolnění. Tzv. Barákova komise sice rehabilitovala jen pár politických vězňů, ale většinu Novotný propustil na rozsáhlou amnestii. Prosazením Jozefa Lenárta do čela vlády namísto Viliama Širokého pootevřela dveře sice drobným, ale jakýmsi pokusům o reformy.

Na druhou stranu Ota Šik, legenda mezi reformními ekonomy, vzpomínal, jak bylo těžké Novotnému cokoliv vysvětlit. Po pár minutách ekonomické argumentace prý začal mít skleněné oči. A tady jsme možná u jednoho zvláštního jevu. Zdeněk Mlynář na něj vzpomínal jako na někoho, kdo sám sebe obviňoval, že na svou funkci nemá. Což by znamenalo dost velký projev zodpovědnosti a sebereflexe.

Prý si sám stěžoval, že na funkci nestačí

Podle Wikipedie i jeho neteř popisovala, jak jednou držel hlavu v dlaních a stěžoval si, že na funkci nestačí. Určitý obdiv může vyvolat i skutečnost, že se na za okupace podílel na ilegální činnosti KSČ, za což si vysloužil zhruba čtyřletý (!) pobyt v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Kdo z nás si to dovede představit?

Chruščovův chráněnec

Polidšťují je i jeho postoj po odvolání Nikity Chruščova. Jemu zřejmě vděčil za prezidentskou funkci. Nicméně i tak bylo poměrně odvážné demonstrovat svůj nesouhlas s tímto krokem před Leonidem Brežněvem. Který ho prý poté už nikdy neměl rád. A nelze nepřipomenout, že jednoznačně odmítal základny Rudé armády v Československu.

V roce 1968 odešel jako zastánce starých pořádků. Ovšem málokdo ví, že ho nesesadili jen reformátoři. Nýbrž spolu s nimi i zarytí stalinisté, kteří kývli na Alexandra Dubčeka jako na kompromis. Mezi těmito zastánci starých pořádků byl i dlouholetý nejbližší Novotného důvěrník Jiří Hendrych. „I ty Brute…?“ mohl vyslovit odcházející státník.

nesesadili ho jen reformátoři, nýbrž i zarytí stalinisté

Přes všechny pozitivní stránky, které dokumentuje i scénka z Plzně, kde se rozčiloval nad drahotou, nelze pominout, že za Novotného došlo k poslední politické popravě. Že opovrhoval inteligencí a vůbec držel linii strany. Přesto byl z pohledu Gustáva Husáka asi málo tvrdý. Neboť za něj se o Novotném mluvit skoro nesmělo.

Má cenu si to všechno připomínat? Snad ano. Právě dnes, kdy se nám mnozí snaží namluvit, že pravda je vždy jen jedna a určuje ji tu Brusel, tu WHO, tu klimatický panel a ondy zase vláda. Leckterá entita se totiž skládá z mnoha vrstev. A vždycky si lze vybrat tu, která se nám právě hodí.