Výhodná smlouva, nebo podraz?

ZPRÁVA Z TISKU. Dozorčí rada firmy Moravskoslezské cukrovary rozhodla o zavření závodu v Hrušovanech nad Jevišovkou, o práci přijde 150 lidí. Výrobu zachová jen v Opavě. Mateřská rakouská společnost Agrana současně zavře závod v Leopoldsdorfu východně od Vídně, kde skončí 120 zaměstnanců. Společnost uvedla, že rostou výrobní náklady a konkurence kvůli snižování spotřeby cukru. Zároveň se uvolňuje dovoz z Ukrajiny i zemí skupiny Mercosur, řekl mluvčí Agrany Markus Simak. Tuto zprávu přinesl deník Mladá fronta Dnes.

List vyzpovídal Václava Hlaváčka, předsedu představenstva Jihomoravské agrární komory: „Pro pěstitele to bude značný zásah. Cukrovka byla jedna z mála ekonomicky stabilních plodin a byla důležitá pro krmivovou základnu.“

Podniky, které chovají dobytek, dostávaly řepné řízky. Dalším snížením výměry polí s cukrovkou se ztratí rostlina vhodná při střídání osevního postupu. Podle Hlaváčka tak z českého zemědělství mizí další plodina. V minulých obdobích se výrazně snížila výměra pro pěstování brambor, pěstitelé klučí ovocné sady, méně se pěstuje zeleniny. „Čím dál víc dovážíme a ohrožujeme vlastní potravinovou bezpečnost,“ doplnil Hlaváček.

Zpráva obsahuje i vyjádření prezidentky Potravinářské komory ČR Dany Večeřové: „Aktuální cena, za kterou lidé cukr nakoupí, cukrovarům zdaleka nepokryje náklady. V posledních letech podnikům rostly všechny náklady a zejména platby za energie, na něž je výroba cukru velmi náročná. Je nutné také připomenout, že cukrovary jako jediný obor z potravinářství platí emisní povolenky.“

Trh s cukrem v Evropské unii byl do roku 2017 přísně regulován. Každý cukrovar měl kvóty, které byly poté uvolněny. To způsobilo pokles cen cukru. Ještě v roce 2021 se kilogram v maloobchodě prodával za nějakých 16 korun. Válka proti Ukrajině zvedla cenu na 32 Kč, nyní už je ale cukr opět na 16 korunách. Může za to uvolnění dovozu z Ukrajiny a, jak zmínil mluvčí Agrany, očekávaný dovoz ze zemí Mercosur, jakmile bude smlouva ratifikována.

Takto ve své komentáři na blogu iDnes nastalou cukrovou kalamitu zhodnotil Martin Pýcha, mj. předseda Zemědělského svazu ČR a viceprezident Agrární komory ČR: „Je to další důkaz nesmyslné politiky – zregulovat naše výrobce, postavit je do nekonkurenceschopného postavení a pak sem pustit dovozy ze zemí, kde tyto podmínky plnit nemusí.“

Pýcha vypočítává i důsledky pro pěstitele cukrové řepy, a nejen pro ně: „Pro většinu dosavadních dodavatelů/pěstitelů cukrovky to znamená konec s jejím pěstováním. Cukrovka se totiž nevyplatí vozit na větší vzdálenosti, kvůli vysokému objemu a hmotnosti. Tím pádem jsou jim i speciální stroje k ničemu, musí narychlo změnit osevní postupy, nakoupit jiná osiva (pokud budou na trhu), přípravky na ochranu rostlin atd. /…/ A přesně tohle hrozí i dalším odvětvím. Když se otevřou dovozy z Mercosuru, přijdou další levné a nekontrolované komodity – hovězí maso, drůbeží maso, bioethanol atd. Stejný scénář, stejný výsledek: zdevastované ceny, destrukce místní produkce. A pokud se někdo ptá, proč na protestech 27. února zaznívalo tak důrazné ‚Ne Mercosuru!,‘ tady je odpověď.“

Největším producentem cukru na světě je Brazílie (člen Mercosur), která likviduje deštné pralesy, aby měla kde pěstovat cukrovou třtinu. Evropské cukrovary proti tomu nakupují emisní povolenky. Podobné je to s používáním chemikálií, hnojiv a pesticidů, pro které v zemích Mercosur neplatí normy, jimiž svazuje své zemědělce Evropská unie. Do nákladů partnerských farmářů nespadají ani další povinné výdaje, např. na údržbu a ochranu krajiny. Nižší mají výdaje na energii, na pracovní sílu, aj.

„Jedná se o dohodu výhodnou pro všechny, jež bude mít smysluplný přínos pro spotřebitele i podniky na obou stranách. Chceme, aby dohoda byla především spravedlivá a vzájemně prospěšná. Naslouchali jsme obavám našich zemědělců a zohlednili jsme je. Tato dohoda obsahuje spolehlivé záruky na ochranu jejich živobytí,“ prohlásila o dohodě předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová loni v prosinci po ukončení jednání o smlouvě. „Zůstávají nedotknutelné i evropské zdravotní a potravinové normy. Vývozci ze sdružení Mercosur budou muset tyto normy přísně dodržovat, budou-li chtít vstoupit na trh EU. Taková jsou tedy ustanovení této dohody, jež podnikům z EU ušetří vývozní cla v hodnotě 4 miliard eur ročně,“ ujistila předsedkyně evropské zemědělce.

Už to vidím, jak Česká Republika bude vyvážet cukr do Brazílie, hovězí do Argentiny nebo třeba kukuřici do Paraguaye a Uruguaye, a ušetří na clech. Důvěryhodněji vyznívá rozhořčení Martina Pýchy: „Tady vidíme reálný dopad volného trhu bez férových podmínek, který nejen likviduje ekonomický potenciál naší země, ale má také negativní dopady na životní prostředí. Nejabsurdnější je to, že kvůli těmto dovozům cukru např. z Ukrajiny, musí někteří naši výrobci hledat náhradní trhy pro vývoz například v zemích střední Afriky. Jinými slovy, ekologičtější produkci vyvezeme s uhlíkovou stopou do Afriky, abychom méně ekologičtější produkci dovezli k nám, opět s uhlíkovou stopou za dopravu. /…/ Strategie českého zemědělství, která ani ještě nebyla vládou schválena, už v případě cukru nepřežila střet s realitou. MZe v ní počítá s navýšením ploch cukrovky v budoucích letech, to je ale po uzavření tohoto /hrušovanského/ cukrovaru nereálné. Přitom ministr zemědělství Marek Výborný ještě před několika měsíci přesvědčoval zemědělce, že mají místo pšenice pěstovat cukrovku. Naši politici zkrátka neznají fungování trhu se zemědělskými komoditami a varování zemědělců a potravinářů ignorují.“

Zemědělci nebudou jediní v EU, kdo bude řešit reálný dopad politických rozhodnutí na fungování trhu. Rozjeté jsou celní války mezi USA a zbytkem světa, včetně EU. Na cla uvalená prezidentem Donaldem Trumpem na dovozy oceli a hliníku odpovídá Evropská komise dodatečnými cly valícími na dovozy z USA. Mají platit od 1. dubna. Hovoří přitom o reciproční ochraně evropského trhu. Ale nezmiňuje, jak do toho zapadají plánovaná cla uhlíková proti zboží z mimoevropských zemí, které neladí s emisními nařízeními EU a vymykají se emisním povolenkám na oxid uhličitý? Jaký dopad na evropský průmysl bude mít povinnost vykazovat ESG, která zahrnuje i dodavatele z neevropských států?

Ekonomové jen vyhrožují, že to bude mít dopady na evropské výrobce i spotřebitele. Evropské regulace na ně dopadnou nejspíše tvrději, než americká cla. Na tato varování, podobně jako na vlastní výrobce a spotřebitele, Evropská komise zvysoka kašle, jak ukazuje případ s cukrem.