Vrátil se z Hradu (dodatek)
Po včerejším jednání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě prohlásil premiér Andrej Babiš: „Je to uzavřené a už se k tomu nebudeme vracet. Nebude ve vládě, protože ho pan prezident nikdy nejmenuje.“ Ten „ho“ je Filip Turek. Žádné další komentáře, zda tak prezident činí právem či neprávem, pod tlakem či ve vakuu, zda ignorován či respektován a kým, nenásledovaly, což je v tuto chvíli nejzáslužnější a nejsmířlivější nečin ministerského předsedy, jakého se ve stávajících podmínkách kohabitace mohl nedopustit.
Ne tak Petr Macinka. „Pan prezident popřel své volební sliby a bohužel i lhal, a to nejen o své minulosti. Navíc porušuje zákon,“ řekl. Zřejmě měl na mysli ústavu a části prezidentova životopisu (které i citoval při jednání o nedůvěře v Poslanecké sněmovně, které se ale týkalo nedůvěry vládě, nikoliv prezidentovi) o vztahu Petra Pavla k ruské invazi v roce 1968. „Prezident /…/ cituje historické výroky Filipa Turka, zatímco jeho vlastní životopis z konce 80. let obsahuje adorací pasáže, které se týkají působení v strukturách tehdejšího totalitního režimu,“ řekl ve sněmovně. „Kdo tuto adoraci ukázal doopravdy, a kdo měl pouze hraniční humor?“ položil řečnickou otázku poslancům.
Macinka už nespecifikuje, co je to „adorace koncem 80. let“ a co „hraniční humor“ počátku nového tisíciletí. „Odmítá ho jmenovat pouze na základě vlastního subjektivního hodnocení,“ pravil Macinka. „Ho“ je opět samozřejmě Turek. To vyvolává otázku, na základě jakých hnutí mysli páně Macinky byl Turek stranou Motoristé sobě, jíž není členem, do vlády navržen a zda hodnocení, co je humor hraniční a co za-hraniční, není také subjektivní? Prezident své subjektivní hodnocení řekl jasně. Turek na něj s humorem sobě vlastním sepisuje žalobu. Ne nějakou objektivní, třeba pro porušení ústavy, ale dotčenou za svou osobnost.
Na mé předchozí články o věcech mezi Motoristy, čestnými motoristy a prezidentem republiky padla řada komentářů od čtenářů. Nejčastěji vyčítali Pavlovi, že byl v Československé lidové armádě (ČSLA), že přísahal věrnost socialismu a SSSR a že vystudoval marxismus-leninismus. Do NATO šel sloužit v roce 2015, z Armády ČR vystoupil v roce 2018. Sloužil v ní tedy jako vysoký důstojník z povolání.
Čistě z důvodu uvedení do kontextu doby: také jsem sloužil v ČSLA, z níž jsem se propustil až v roce 1992 a v níž jsem také přísahal věrnost socialismu. Státnici z marxismu-leninismu mám chvalitebnou. Nebyl jsem v KSČ, ale v Pionýru a SSM ano. Nemám pocit, že bych proto dnes měl chodit kanálama. (Ale je to také důvod, proč nekandiduji na prezidenta republiky.)
O Petru Pavlovi se nyní řeční a píše jako o prezidentovi opozice. Odtud také plyne onen pojem kohabitace. Ale když už jsme u těch přesných slovíček a významů: do prezidentských voleb v roce 2023 byl Pavel nominován jako nezávislý občanský kandidát. Aby mohl svou kandidaturu podat, musel sesbírat podpisy občanů. Předložil jich přes 81 000, zákonné minimum bylo 50 000. Nesporně důraznou podporu mu vyjádřila tehdejší vládnoucí koalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a ve druhém kole (už jen proti Babišovi) koalice Piráti a STAN, ale nebyl nominantem žádné z těch stran. Volby byly přímé, všelidové, politický rozvrh obou komor Parlamentu ČR na ně neměl žádný vliv.
Výsledkem středeční schůzky prezidenta s premiérem bylo také rozhodnutí, že se již nebudou konat pravidelné schůzky nejvyšších ústavních činitelů, tj. prezidenta, předsedy vlády a předsedů parlamentních komor. Prý ty schůzky nedávají smysl. „Ohledně zahraniční politiky se budeme s panem prezidentem setkávat pouze spolu,“ vysvětlil Babiš. Předseda Senátu Miloš Vystrčil nebyl rád. „Když ztrácíme vůli a schopnost posadit se ke kulatému stolu, považuji to za chybu,“ řekl. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (zatím) neřekl nic. Buď ještě mění styl komunikace, jak toto minulé pondělí bylo smluveno na zasedání kabinetu, nebo stále ignoruje.