Vědecká lobby, lobbistická věda… a co takhle věda?

Nezačínejte větu slovem „věda“. Ocitnete se na tenkém ledě.

Německý ministr průmyslu a počasí Robert Habeck vyhlásil první stupeň regulace spotřeby zemního plynu. To je stupeň varování, dodávky omezeny nebyly, přestože plynovodem Jamal přestal plyn z Ruska do Německa proudit.

Ještě jako malý kluk pamatuji, jak se v rádiu ráno vyhlašovaly stupně spotřeby elektřiny. Těch stupňů bylo šest. I když už nevím, co konkrétně znamenaly, jedno je jisté, znamenaly regulaci spotřeby. Ministr Habeck vyhlásil regulaci na plyn, ale vzhledem ke kondici německé energetiky jakmile dojde na plyn, zákonitě dojde i na elektřinu. Regulace není vyhlašována v důsledku ochrany klimatu a zimního počasí, jak by se ještě před několika týdny dalo očekávat a bylo by také politiky vyhlašováno, ale v důsledku války Ruska proti Ukrajině, nespolehlivosti dodávek plynu z Ruska do Německa, v zájmu získání nezávislosti na těchto dodávkách a pro zvýšení účinnosti sankcí proti Rusku.

Vědecká Komise

Na příčinách regulace se ale nezměnilo nic, podobně jako na metodách, jež mají k nově vyhlášeným cílům vést: podpora a rychlejší a mohutnější rozvoj obnovitelných zdrojů (OZE), hlavně větrných a solárních. Ideovou oporu nacházejí ve vědeckém poznání a vědeckých závěrech vyplývajících z vědeckých výzkumů. Tady ale dochází k zásadnímu nedorozumění, či spíše neporozumění. Za vědecké závěry jsou prohlašovány argumenty zelených lobbistů, a obráceně, k propagaci OZE jsou vědecké závěry zneužívány a dezinterpretovány. To se, mimochodem, týká nejen věd přírodních (ekologie, fyzika, klimatologie, aj.), ale také věd společenských (ekonomie, historie, politologie, informatika, aj.), které podle stejného mustru ostrouhaly při podpoře Ruska před invazí na Ukrajinu a při podceňování jeho mnohaletých válečných příprav.

Například: Evropská komise nedávno změnila podmínky pro povolení užívat jaderné a plynové zdroje k výrobě energie. Nedá se tomu říkat změkčení, ale jsou jiné a nejsou přísnější. Mezi energetickými odborníky, kteří nové podmínky komentovali, zazněl také hlas rozzlobených ekologistů: „Evropská komise se ještě více posunula od původních vědeckých vstupů do taxonomie – které posoudily udržitelnost či neudržitelnost jednotlivých technologií – k politickému řešení, kdy se snaží zahrnout požadavky co nejvíce států, které se snaží označit všechny svoje plány v energetice jako zelené,“ napsal např. Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí Duha.

V taxonomii Evropské komise ovšem není za mák vědeckosti. EK není vědecké těleso. Původně, připomeňme, byla Komise „strážkyní dodržování smluv“. Jako jediné těleso EU může předkládat návrhy zákonů a vykonává delegované pravomoci. Jednou z takových je sestavení taxonomie, součásti prováděcího programu Fit for 55. Ten je aplikací jí dříve navrženého a prosazeného zákona Zelený úděl (Green New Deal). Ne snad, že by 33 generálních ředitelství, které Komisi tvoří, nedisponovalo odborným aparátem. Ale jejím zásadním úkolem není vykládat a uvádět do praxe vědecké poznatky. Zásadním úkolem Komise je obhajovat zájmy EU. Je tedy nanejvýše pochopitelné a správné, že taxonomie, původní i opravená, zahrnuje požadavky co nejvíce členských států. Žádné rozhodnutí EK nemůže rozvracet vědecké teorie, natož klima. To samé platí o požadavcích a heslech např. Hnutí Duha, Pátků pro budoucnost nebo Českého svazu moderní energetiky, která nemohou – a ani si nikdy nemohla rozumně klást za úkol – klima zachránit.

Tak pravil Aristoteles

Lidé se o vědu opírají odedávna. Už když lékaři předepisovali strouhané jelení parohy a drcené hroší penisy na zvýšení potence, když prodavači nabízeli vodičky na růst vlasů, nebo když plochou Zemi nesli na hřbetech sloni. Vědecký poznatek, že Země je kulatá, zamítl na počátku 17. století inkviziční soud, těleso arci nevědecké, avšak zastávající názor výrazně většinový. Touha po poznání je ale neustálá a mnohem silnější, než rozsudky. Kdyby tomu tak nebylo, zůstali jsme u Aristotela.

Věda se dokáže pochopitelně i mýlit. Ba, může být někdy i trochu nafoukaná. Na konci 19. století patentový úřad v Paříži vydal prohlášení, že odmítá přijímat přihlášky na tunel pod La Manche, na letadlo těžší než vzduch a na perpetuum mobile. Vědecky nemožné. Počátkem minulého století byla vědecky vyvrácena možnost helikoptéry. Ve 40. letech už ji Igor Sikorsky v USA sériově vyráběl. Alberta Einsteina otevřeným dopisem napadlo sto významných vědců, že jeho teorie relativity je nepravdivá, šarlatánská smyšlenka. Einstein prý opáčil: Proč sto? Na vyvrácení mé teorie by stačil jeden.

Současná věda má úchvatné technické a intelektuální nástroje, jimiž může dosahovat poznání. Dokonce prolamovat hranice poznání vlastnoručně vztyčované. Například matematické modely. Ty umožňují poznat i to, co je nepoznatelné v jedné lidské generaci. Avšak zacházení se získanými poznatky a jejich interpretace by nějakým převratným novinkám podléhat neměly. Výstup matematického modelu není nic více, než „co by kdyby“. Hypotéza, která se může zpřesňovat, potvrzovat, zpochybňovat. Hypotéza sice výrazně posunuje poznání lidstva kupředu, ale hlasování a většinové rozhodování o její pravdivosti nás vracejí do počátku 17. století.

Manifest stranický a třídní

Ve druhé polovině minulého století se u nás učilo, že věda nemůže být sama o sobě, že věda je „stranická a třídní“. Tím se smazával rozdíl mezi vědou jako způsobem poznávání a účelovým využíváním poznaného. Měli jsme vědecký marxismus-leninismus a vědecký komunismus. Marxův Kapitál je dílo vědecké a ve své analytické části velice trefné. Jeho aplikace – světová proletářská revoluce, zespolečenštění výrobních prostředků, zavedení diktatury proletariátu a rozdělování podle potřeb – to už je politika: stranická a třídní. Po právu autoři, Karel Marx a Bedřich Engels, toto své dílo nazvali Komunistický manifest, a nikoliv vědecký komunismus. To až ti po nich z důvodů velmi zištných.

Dnes už nedorozumění nabírá takového rozměru, že když věta začne slovem „věda“, vykouzlí to na tvářích vrásku nebo úsměv. Ekologie a klimatologie, včetně jejich matematických modelů, jsou vědy trousící poznatky a hypotézy. Je užitečné věřit, že vyzkoumané a hlásané vědecky poctivě. Ovšem závěry klimatického panelu OSN odsouhlasné 99 % vědců už jsou manifestem. Tak i Zelený úděl je manifest – stranický a třídní. Ať si je, ale neprohlašujme jej za vědecký.

Mějme vědu a vědce v úctě, přes všechny jejich omyly a přešlapy. Mají na ně právo. A dejme císaři, co jest císařovo.