Válka s Íránem znovu vytváří tlak na Tchaj-wan

Blízkovýchodní válka poškozuje všechny, snad kromě Ruska. Ale mezi těmi, komu zatápí pod kotlem enormně, patří jistě Tchaj-wan. Důvody jsou hned tři.

Tim prvním je skutečnost, že když někde vypukne nová válka nebo i omezený konflikt, odvádí to pozornost odjinud. Právě v posledních dnech tchaj-wanská média hlásí opětovný nárůst čínské vojenské přítomnosti u svých vod. Nahrává tomu i skutečnost, že americký válečný potenciál je teď vázán jinde, a že poslední roztržka mezi Donaldem Trumpem a britským premiérem Keirem Starmerem dokládá narušení transatlantické jednoty. Dokonce i mezi dvěma dříve nejbližšími spojenci.

Druhým velkým tématem je protivzdušná obrana. Již loni na podzim vyhlásila ostrovní vláda nutnost jejího posílení. Nynější „konflikt“ na blízkém východě ale ukazuje, že ani drahé rakety nemohou zastavit útoky vedené ve velkém rozsahu. Ať už vedeného levnými raketami nebo drony. A Čína má zřejmě obojího dost.

Podle South China Morning Post právě před tímto faktem nyní úředníci varují a využívají k přehodnocení obranné strategie. „Konflikty ukázaly, jak velké množství relativně levných zbraní může přemoci tradiční systémy protivzdušné obrany,“ uvedlo podle zmíněného webu ministerstvo obrany. Proto se teď má urychleně uvažovat o preferencí kvantity před kvalitou. Dokonce se změnou zabývají vědecká pracoviště.

Třetí průšvih se pak týká onoho prokletého Hormuzského průlivu. Tchaj-wan má omezené zásoby nejen ropy, ale hlavně plynu.

Podle Taipei Times je teď z nejhoršího venku. Má zajištěné zásoby plynu až na květen a ropy do dubna. Tentýž web ale cituje agenturu Bloomberg, podle níž jdou přes průliv i důležité dodávky surovin pro výrobu čipů. A ta je pro ostrov klíčová. Je v něm dominantní a jde o vlajkovou loď jeho ekonomiky.

Jde především o helium z Kataru a o síru, vyráběnou rafinací ropy. Na rozdíl od Taipei Times je Bloomberg méně optimistický. Zdůrazňuje zásoby LNG pouze na 11 dní. Pokud by došlo na nedostatek čipů, pozná to celý svět. Jednou už to zažil a hlavně pro evropské automobilky to bylo dost kritické.