Válka o vodu? Ne, o čipy. Nebo o budoucnost
Malá součástka, která se zpravidla dostane na první stránky médií, jen když posune vyhlídky nadšenců do moderních technologií. Ale teď se o čipy možná začne válčit. Hospodářsky, a doufejme, že ne zbraněmi.
Čipů je děsivý nedostatek. Teprve další vývoj ukáže, zda jde o epizodu, nebo se rozběhne něco jako kdysi ropná krize. Nejsou totiž jen v počítačích, mobilech, tabletech… ony jsou v kdejakém stroji a zařízení, především pak v automobilech.
Právě tam zřejmě celý průšvih začal. Loni nejprve klesla poptávka po autech, a pak zase došlo k výpadkům výroby. Protože ji kvůli covidu řada fabrik omezovala.
Takže podle řady informací automobilky zredukovaly i poptávku po vstupech. Jenže ve stejné době výrazně stoupl zájem o tablety, počítače a řadu domácích spotřebičů. Takže výrobci čipů našli nová odbytiště. A teď, když by automobilky potřebovaly, najednou není kde brát. I Škoda Auto potvrdila, že na letišti v Hradci Králové stojí baterie jejích vozů, protože je nelze (nebo spíš do nedávna nešlo) dokončit. Ano, správně, chybějí nebo chyběly čipy.
Dost exkurze do informací, které najdete všude na internetu. Až potud je to jeden z mnoha příběhů o výkyvech na trzích. Jakých je teď spousta, ať už jde o rekordní ceny kovů, rozvrat mezinárodní dopravy (kde chybí kontejnery), výpadky přeshraniční poptávky a leckde prý i pracovních sil. Jenže…
Nejprve Jižní Korea a poté USA oznámily, že nasměrují do výroby těchto komponentů balíky peněz z veřejných rozpočtů. Ale mnohem víc šokují spekulace, že Čína kvůli nim zvažuje – obsazení Tchaj-wanu.
…napětí ve světě skutečně stoupá
až v posledním období
Těžko říci, zda to má reálné základy, nebo se někdo honí za senzací. Ještě před pár lety by nám ale podobné tvrzení asi přišlo rovnou jako nesmysl. Možná by vůbec nezaznělo. Že to dnes někdo myslí vážně, je významným signálem o „mezinárodní situaci.“
Ačkoliv se může podle médií zdát, že toto tisíciletí je samý konflikt a samý útok, ve skutečnosti napětí ve světě stoupá spíše v posledním období.
Ještě před zhruba 15 lety mohl Ted Gurr a jeho kolegové z univerzity v Marylandu spočítat, že svět je mimořádně bezpečný. Od poloviny 80. let do zmíněné doby podle nich počet válečných konfliktů, ať již mezi státy či uvnitř jejich hranic, pokles o více než 60 procent. Na konci roku 2004 pak dosáhl nejnižší úrovně od konce 50. let 20. století.
Od začátku let šedesátých, v průběhu studené války, rostla míra násilí nepřetržitě. Do počátku 90. let se zvýšila šestkrát! Ale po jejím skončení poklesl rozsah válčení o polovinu!
Zvykli jsme si žít v bezpečném světě, i když mediální obraz mohl vypadat jinak. Pak ale přišel Islámský stát. A další a další konflikty v Africe. Tak jako v 90. letech jsme se nestačili divit, že se mohou lidé hromadně vraždit na Balkáně, před časem jsme zírali na obsazení Krymu. A teď, jak Bělorusko donutí přistát civilní letadlo, aby z něj vyvedlo novináře.
Jsme zpátky na hraně něčeho,
co Zbigniew Brzezinsky předpovídal už v roce 1997?
Zatímco doposud se válčilo kvůli moci, o suroviny, půdu a pro ideologie, teď snad poprvé po desetiletích se uvažuje o válce pro výrobu. Analogii bychom možná mohli hledat ve francouzské a belgické anexi Porůří. Ovšem to bylo bez mála před sto lety a o skutečných pohnutkách můžeme stále jen spekulovat.
Velká část z nás tak nějak čekala, že další válka bude o vodu. Přičemž první náznaky se již objevily. Teď to vypadá, že čipy jsou stejně důležité. Každopádně se závislost na výrobcích jen z několika málo teritorií, a především z Asie, ukazuje nezdravou.
Nezdravé je i to, že války o suroviny (čip už je asi surovina) často nějak korespondují s geopolitikou. Platilo to u Porýní – Porůří, můžeme o tom spekulovat u obsazení Iráku, určitě to má co dělat s ruskou anexí Krymu (kde vedle plynu a ropy také „sídlí“ ruská Černomořská flotila) i aktivitami Moskvy v oblasti bývalých postsovětských republik. I Tchaj-wan je pro Čínu bolavé místo, jeho obsazení by bylo symbolem na cestě k uznání země za větší velmoc, než se zdálo včera. Takže se o něm spekuluje už delší dobu a čipy do toho teď jen přidaly nový rozměr.
Ať již to dopadne jakkoliv, vtírá se myšlenka, že po 11. září 2001 se svět zklidnil. Podobně, jako když zvířata na sebe neútočí u vodního zdroje. Zatímco teď míra nejistoty zjevně znovu roste, do čehož zapadají i akce typu Vrbětic. Bez ohledu na to, že nejde o rozsáhlý konflikt. Jsme zpátky na hraně něčeho, co Zbigniew Brzezinsky předpovídal už v roce 1997? Pokud oslabí vliv USA a nepodaří se Rusko začlenit do evropských struktur? Kéž by ne.
Ať čínská expanze proběhne nebo ne, svět se zase nějak podivně kývá. O celistvost České republiky se snad (zatím) bát nemusíme. Že to vše ale musí pozorně sledovat třeba v České exportní bance i EGAPu, je zjevné. Čeští exportéři a importéři budou zase jednou potřebovat trochu víc bezpečí a podpory od státu. Otázka zní, zda je toho ten český schopen. Pokud se pouští do dluhového dobrodružství a střídá ministry jak apoštoly na orloji. Aby se k těm důležitým věcem vůbec dostal.
