V Německu se míň chlastá. Je to dobře?
Produkce německých pivovarů klesla za 10 let skoro o třetinu. Podle průzkumů to dokládá klesající zájem o alkohol. Jen jestli to je celá skutečnost.
Ten pokles je přesně 30 procent. Samozřejmě, to nemusí znamenat skoro třetinový pokles konzumace alkoholu. Může to být i tak, že mladí radši třeba nějaký ten míchaný nápoj a podobně. Ale tato substituce asi vysvětlí jen část toho propadu. Část půjde asi za odklonem k jiným „drogám.“
Pokles o skoro třetinu je významný a určitě pro něco příznačný. Na první pohled by tak jeden mohl říct, že je to dobře, že se méně chlastá. Byla by to úleva pro společnost i pro zdravotní systém. Obávám se ale, zda nejde spíš o to, že mladí lidé nemají potřebu se scházet, zajít na jedno. A že konzumaci alkoholu nahradili konzumací sociálních sítí a internetového obsahu.
Jednu závislost tak nahradili jinou, navíc specificky nebezpečnou. Protože se jejím prostřednictvím vyhýbají socializaci. Je to pohodlné, ale dost nebezpečné. A ve finále si místo piva, vína či panáka střihnou nějaký ten kratom či hůř, fentanylovou tabletu. Tyto nové závislosti se rozjíždějí obrovským tempem, a zvláště fentanyl představuje brutální hrozbu. Protože riziko předávkování bez lékařské asistence je u něj opravdu velké.
Je-li tomu tak – a ne-li v Německu, pak v Česku tomu leccos napovídá – není pokles spotřeby odrazem lepšího duševního stavu obyvatel. Spíš prostého posunu v preferencích. Vždyť čeští adiktologové jsou ze závislostí na počítačích a technologiích úplně šílení.
Navíc to má jeden negativní efekt navíc, a sice onu desocializaci. Neříkám, že u piva poznáte někoho komplexně. To možná spíš u sportu, kde už létají emoce. Ale pořád víc než přes sociální síť, kde se lidé prezentují zpravidla cíleně jen určitou složkou svého já. Nebo úpně smyšlenou identitou. Setkání s reálnými lidmi pak může být tak zatěžující, že v USA si podle průzkumu jednoho z restauračních řetězců až třetina mladých lidí nedojde na jídlo proto, aby nemusela mluvit s živou obsluhou.
Právě ze Spojených států amerických přišla jiná pozitivní zpráva. Američané prý už dosáhli svého vrcholu obezity a pomalu tam problém nadváhy oslabuje. Jenže je zase otázkou, zda to není hlavně masivním užíváním léků na hubnutí jako Ozempic. Nemusí tedy jít o změnu ve stravování. I tak se ulehčí kloubům a oběhové soustavě obézních. Ale jak dlouho budou muset léky brát? Víme, jaké to má vedlejší účinky? A kolik to stojí, ať už uživatele či systém?
Co si budeme povídat, život je stres. A lidé pořád hledají, jak si ulevit. Ti šťastnější to jdou třeba vyběhat (ale pozor, i na sportu může vzniknout závislost), někdo medituje, jiný leze do studené vody… ale většina z nás si občas zajde na jedno nebo se přežere. Jde o to, jak daleko to zajde a jak často. Pít denně je prostě nezdravé, i když kdekdo bude tvrdit, že ne.
Nejsme stroje, jak si kdysi vymysleli lékaři v době osvícenství. Máme emoce a holt někdy to pivo nahrazuje třeba barbiturát. Někdy, bohužel, u nás se chlastá jak o závod. A obávám se, že pokud se bude chlastat méně, nebude to doklad o uzdravování společnosti, ale o substituci jedné drogy nějakou jinou.