V Německu inflace přichvátne, ekonomika naopak postojí
„Dosud přijatá opatření nestačí k překonání vysokých úrokových sazeb, nedostatečné poptávky ze zahraničí a strukturálních problémů, které v Německu máme,“ řekl spolkový ministr průmyslu a klimatu Robert Habeck poté, co minulý týden ekonomický institut ZEW zveřejnil zprávu o prudkém propadu důvěry v ekonomiku. Prezident institutu Achim Wambach stručně poznamenal: „Hospodářské vyhlídky Německa se hroutí.“
Podobně to vidí německá cedulová Bundesbank. Dlouho očekávané oživení německé ekonomiky by se mohlo ještě více opozdit. Ke konci roku by se mohla zvýšit inflace, píše v aktuální pravidelné měsíční zprávě německá centrální banka. Německá ekonomika v uplynulém čtvrtletí nečekaně mírně klesla. „Navzdory stabilizaci poptávky se průmyslová výroba ve druhém čtvrtletí vrátila k poklesu, který přerušila v předchozím čtvrtletí,“ cituje agentura ČTK zprávu banky.
Ačkoli je recese nepravděpodobná, celkový výhled zůstává utlumený. „Očekávané pomalé oživení ekonomiky se dál odkládá,“ píše Deutsche Bundesbank. „Recese ve smyslu výrazného, široce založeného a dlouhodobého poklesu hospodářského výkonu se však neočekává, pokud nedojde k novým negativním šokům.“
Soukromá spotřeba a služby by mohly v tomto čtvrtletí expandovat, k čemuž přispěje velký nárůst disponibilního příjmu domácností, předpověděla Bundesbank. Zahraniční poptávka ale pravděpodobně zůstane slabá, což tlumí vyhlídky rozsáhlého německého průmyslového sektoru.
Inflace v uplynulém roce sice výrazně zvolnila, na konci letošního roku by ale mohla znovu zrychlit. Na vině je podle centrální banky statistický efekt, protože ceny energie byly ve stejném období loni nižší.
„Ke konci roku můžeme dočasně očekávat poněkud vyšší míru inflace,“ napsala centrální banka. „Jádrová inflace pravděpodobně také zůstane na zvýšené úrovni, a to v důsledku pokračujících silných mzdových tlaků.“ Jádrová inflace nezahrnuje nestabilní ceny potravin a energie.
Zmíněné mzdové tlaky jsou o to nebezpečnější, že zdaleka nekorespondují s produktivitou práce. Upopzorňuje na to Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance. „Růst odbory sjednaných mezd letos prudce zrychlí a dosáhne úrovní okolo 5,6 procenta. To je nejrychlejší tempo od začátku časové řady z roku 2000. Z pohledu zaměstnanců je to bezesporu úspěch, odpovídá to však možnostem německé ekonomiky? Podle řady ekonomů ano, protože reálná mzda si dnes jenom kompenzuje prudké, inflací tažené propady v letech 2022 a 2023. Lidově řečeno, pracovníci dohánějí ‚ztracenou‘ životní úroveň. Problém je, zda nízké reálné mzdy jen nereflektují špatný výkon německé ekonomiky? Do jisté míry bohužel ano,“ píše Bureš ve svém komentáři.
V delším období platí, že dynamika nominálních mezd by měla odpovídat zhruba dynamice produktivity práce. Cokoliv nad ní by se mělo projevit buď ve snížení ziskových marží podniků, nebo ve vyšších cenách, tedy nárůstu inflace. „Slábnoucí konkurenceschopnost a produktivia Německo trápí již od vypuknutí aféry Dieselgate na konci roku 2015. Od té doby produktivita vesměs stagnuje a oproti roku 2016 je jen kosmeticky vyšší. Pro německou inflaci rozumný růst mezd by tak neměl výrazně překonávat 2 až 2,5 procenta (inflační cíl). To se víceméně dařilo do roku 2023, od té doby mzdy rostou rychleji a pokud se na tom nic nezmění, mohou dál živit inflaci,“ varuje Jan Bureš.
Že se jedná o problém aktuální potvrdil evropský statistický úřad Eurostat ve své nejnovější zprávě o inflaci. Ta v EU v červenci zrychlila meziročně na 2,8 % po červnových 2,6 procenta. V eurozóně, jíž je Německo členem, inflace v červenci zrychlila na 2,6 procenta z červnového tempa 2,5 procenta. Inflace v zemích používajících euro tak stále zůstává nad dvouprocentním cílem Evropské centrální banky (ECB). Meziroční míra inflace se v červenci proti červnu zvýšila ve 14 členských zemích EU. V devíti členských zemích klesla, zatímco ve čtyřech zůstala beze změny.
Citované potíže a obavy ohledně inflace a hospodářského růstu v Německu nejsou nikterak vzdáleny obavám ekonomů z vývoje v České republice. Růst hrubého domácího produktu je slaboučký, Česká národní banka při opatrném snižování úrokových sazeb cituje stále živé inflační tlaky a ani produktivita práce za mnoho nestojí. Respektive, ona stojí, neroste. Zahraniční poptávka po českém zboží to asi nevytrhne, dokud bude Německo slabé, či snad dokonce v recesi, a zbytek EU na pokraji hospodářské stagnace.