V Austrálii začíná platit zákaz sociálních sítí pro teenagery

Svět může sledovat experiment, zda se podaří opatření skutečně zavést do praxe a co přinese. V zástupu jsou totiž další země, které chtějí udělat něco podobného. Například Dánsko, Francie či Španělsko. Spojené království zase zavedlo opatření, podle něhož musí provozovatelé chránit mladé lidi před škodlivým obsahem.

Není to ale jednoduché. Americká stát Utah už zakázal přístup lidem do 18 let na sociální sítě bez souhlasu rodičů. Ale federální soud opatření zrušil. V Austrálii podle BBC nebudou děti a rodiče za porušení zákazu trestáni. Ale provozovatelé platforem musí udělat, co je v jejich silách, aby tam mladým lidem do 16 let přístup znemožnili.

Nejde o sociální sítě obecně, ale o ty hlavní. BBC zmiňuje TikTok, X, Facebook, Instagram dokonce YouTube, Snapchat, Reddit, Kick, Twitch a Threads. Zahrnuta naopak není třeba platforma YouTube Kids. Ze zveřejněných zpráv vyplývá, že vládě možná nejde ani tak o samotné množství času strávené u mobilu, tabletu či počítače (i když také). Jako hlavně o škodlivý obsah, propagující například násilí, nenávist k ženám nebo vykreslující v pozitivním světle poruchy příjmu potravy.

Hlavní otázka, kterou si nyní vyspělý svět klade, asi zní, zda bude omezení fungovat. Profily se zpravidla zakládají na základě prohlášení a ne identifikace. Některé platformy hovoří o snímání obličeje uživatele, ale ne všichni odborníci na to věří (v Austrálii také asi neznají pojem GDPR).

Vedlejší, ovšem ne bezvýznamnou je pak druhá otázka, nakolik jde o zasahování do práv jednotlivce, svobodu projevu (neboť sociální sítě fungují obousměrně) a tak dále. Zrovna na webu Světa hospodářství jsme na tyhle hodnoty poměrně dost hákliví. Tedy na jejich omezování či porušování.

Dítě ale není dospělý. To si řekněme na rovinu. Jeho náchylnost k integrování nějakých škodlivých návyků do svého chování, ba dokonce jednání, je poměrně vysoká. U dospělých ji najdeme také, ale není náhodou, že zranitelné dítě o sobě i přes veškerá a historicky rostoucí práva (zaplať za ně!) nemůže rozhodovat tak úplně samo. Respektive to nejmenší vůbec.

„Ano, ale je za něj primárně zodpovědná rodina a nikdo by jí do toho neměl mluvit,“ může znít konzervativní, ale vlastně i liberální argument. Je akceptovatelný z větší části. Neboť třeba rodin, kde se děti týrají, se do toho mluvit má, a mnohem víc, než se u nás děje.

Určit hranici, kdy jsou rodiče pro děti přínosem a kdy ohrožením, není snadné. Mezi psychology v poslední době spíš rezonuje názor, že špatná rodina je lepší než žádná. Kim Insoo Berg, americká sociální pracovnice a terapeutka (manželka zakladatele SFTB přístupu Steve de Shazera) v knize Posílení rodiny tvrdí, že odebírání dětí, které například nejsou posílané do školy nebo trpí nedostatkem jídla či ochrany, zpravidla k ničemu nevede. A je lepší rodinu posilovat, podporovat a vzdělávat, aby své funkce zvládla.

Samozřejmě, někdy to asi nejde. Ale v principu omezení v přístupu na sociální sítě může mít podobný význam oné podpory. Jen velmi těžko je rodičům, kteří chtějí své děti omezovat v kontaktu s nebezpečnými fenomény, pokud je všichni okolo používají. Formativní úlohu má holt nejen rodina, ale další, širší společenství.

Pokud stát řekne, že je to špatně a že se to nesmí, asi půjde zákazy obejít. Ale právě rodiče dostanou do ruky poměrně jasnou deklaraci, že to povolit prostě nemají. Asi jako u konzumace alkoholu či tabáku. Teprve čas ukáže, jak je to účinné. Ale smysl tenhle pokus dává.