Trump překročil další mez: snaží se odvolat členku centrální banky
Poté, co se Donaldu Trumpovi nepodařilo přimět Lisu D. Cookovou z centrální banky (Fed) k rezignaci, rozhodl se ji odvolat. Jde o bezprecedentní krok v americkém veřejném životě. Informaci o odvolání přinesla například britská tisková agentura BBC.
Lisa Cooková je členkou rady guvernérů Fedu. Trump s touto institucí bojuje už od svého nástupu do funkce, resp. na ní útočil už během kampaně. A to i přesto, že právě on jmenoval jejího nejvyššího představitele Jeroma Powella do funkce během svého prvního funkčního období. Nyní jej ale kritizuje za měnovou politiku, která by zřejmě podle jeho představ měla podporovat ekonomický růst. Jenže ekonomická politika Donalda Trumpa je v mnohém proinflační, a tak jsou Powell a jeho kolegové se snižováním sazeb velmi opatrní.
Už několikrát Trump naznačil, že by mohl Powella odvolat. Ovšem američtí právníci oslovení médii se k této možnosti staví dost rezervovaně. Bílý dům se tak zřejmě zaměřil na Cookovou, snad aby ukázal svoji sílu. Tvrdí, že v minulosti lhala, když žádala o hypotéku. Podle BBC Trump řekl, že existuje „dostatečný důvod“ se domnívat, že Cooková učinila v hypotečních smlouvách nepravdivá prohlášení, a že ji odvolá. Cooková tvrdí, že k tomu nemá pravomoc a hodlá dál sloužit ve své funkci.
Fed jako instituce zatím mlčí. Očekává se však, že se o tom, zda Cooková skutečně porušila zákony natolik, aby měl prezident právo ji odvolat, může nakonec rozhodovat soud. Kongres omezil pravomoc hlavy státu jednostranně odvolat guvernéra Fedu již v roce 1913, odkdy k tomu musí mít „důvod“. „Ačkoli zákon podrobněji nespecifikuje, co představuje ‚příčinu‘, historicky se chápe jako zneužití nebo zanedbání povinnosti,“ uvádí k tomu CNBC.
V minulosti býval Fed mnohem více podřízen výkonné moci. Jednou velkou trasformací prošel ve zmíněném roce 1913 a poté v padesátých letech získal nezávislost na ministerstvu financí. Veřejné zdroje někdy uvádějí jako příklad odvolaného guvernéra G. Williama Millera. Ten vedl Fed pouhý jeden rok, během něhož čelil velké kritice, ovšem odešel tak, že se přesunul do čela ministerstva financí.
Snahy Donalda Trumpa o změny v centrální bance spíše zapadají do jeho budování obrazu muže, který neponechá kámen na kameni. A možná i muže, který hledá viníky za své případné neúspěchy. Útoky na centrální bankéře za to, že nevhánějí do ekonomiky levné peníze, přitom nejsou ničím novým. Zažili je i šéfové České národní banky, a to z úst prvních porevolučních premiérů.