Strnad začínal, když zbrojařství končilo
V pátek 23. ledna vstoupily na burzu v nizozemském Amsterodamu akcie české zbrojařské společnosti CSG. Investoři ocenili tuto firmu na 607 mld. Kč (25 eur za akcii). Během obchodování kurs posílil o 30 procent na 32 eura, tj. na 776 korun. Podnik tím získal hodnotu převyšující 700 miliard korun a stal se nejhodnotnější českou firmou, oznámila agentura Bloomberg. Majoritní akcionář Michal Strnad se tak stal nejbohatším Čechem, nejbohatším zbrojařským magnátem na světě a třetím nejbohatším člověkem světa ve věku do 40 let. Jeho společnost CSG má nyní větší hodnotu, než do té doby první v domácí lize, energetická společnost ČEZ (zhruba 600 mld. Kč).
Můžeme to celé spláchnout frází, že se Strnad ocitl ve správný čas na správném místě. Válka na Ukrajině, bezpečností priority, zvýšení výdajů ze závazků NATO, apod. Tyto okolnosti jistě hodnotu společnosti CSG podpořily. Ale tomu musel předcházet důsledný průzkum a dělostřelecká příprava.
Společnost v roce 1995 založil otec Michala Strnada Jaroslav jako obchodník se šrotem a s nepotřebnými zbraněmi pod názvem Excalibur Army. Strnad starší postupně zjistil, že větší hodnotu než šrot mají náhradní díly, které lze z nepotřebné techniky vytěžit, a dále s nimi obchodovat. Kvůli potřebě servisu techniky i novovýroby náhradních dílů Jaroslav Strnad v roce 2005 získal první průmyslovou kapacitu. Jednalo se o zkrachovalý vojenský opravárenský podnik v Přelouči, který koupil od správce konkurzní podstaty. V roce 2013 koupil v konkurzní dražbě spolu s podnikatelem René Materou automobilku Tatra, od 90. let marně zachraňovanou nejrůznějšími vlastníky, včetně amerických (pane Trumpe). Tatra se pak profilovala v první řadě na výrobce prvotřídních nosičů těžkých zbraní. Novým majitelům se podařilo jednu z nejstarších světových automobilek rychle nastartovat a postupně vrátit k ziskovému hospodaření. Načež CSG založila zcela novou továrnu Tatra Defence Vehicle (TDV), která se díky získání licence od společnosti General Dynamics European Land Systems (GDELS) stala výrobcem osmikolových obrněnců Pandur, které jsou ve výzbroji Armády ČR.
Nebudeme unavovat dlouhým seznamem dalších akvizicí, které CSG podnikla doma i v zahraničí, ty lze dohledat. Jen k tomu „v pravý čas na pravém místě“: tak to prostě není. Tatra byla na odpis a zbrojní průmysl se ve finančním světě bankovních nejen úvěrů, ale i vedení účtů, z důvodů ESG ocitl na indexu (pamětníci vědí). Nemluvě o investorech, kteří si investicemi v nezelených společnostech nechtěli pošramotit svůj audit ESG. V roce 2018, kdy Jaroslav Strnad převedl svůj podíl v CSG (pozor na ty zkratky, prosím) na svého syna Michala, mu na jednu stranu odkázal velké jmění, ale zároveň ho také uvrhnul do nejsložitějších podmínek pro tento druh podnikání od vzniku Evropské unie.
Ty mu neusnadňuje ani válečná a předválečná doba současná. Sice na ní velmi vydělal, ale veřejné a politické mínění mu chce zatnout tipec tím, že na válce jen vydělává a proto ji vlastně chce. Stoupají akcie všech zbrojích firem od Německa přes Švédsko až po USA, ale tak už se chovají finanční trhy: podle nabídky a poptávky. Nyní vede poptávka. Nicméně, veřejné mínění je pro firmu stejně obávaný nepřítel, jako směrnice Evropské komise nebo zasedání Poslanecké sněmovny.
Michal Strnad se ocitl ve špatný čas na špatném místě. Nedokáži posoudit jeho vzdělání a profesní profil, ale s jistotou lze říci, že prokázal když ne prozíravost, tak jistě odvahu (válku v Evropě a nástup Donalda Trumpa na prezidenta USA v roce 2018 neprorokoval skoro nikdo, Směrnice ESG, pozor na ty zkratky, vstoupila v platnost 1. ledna 2023).
Je jen škoda, že se tímto talentem, odhodláním a penězi plýtvá na zbrojní průmysl. Sdělovací prostředky rády srovnávají CSG (pozor na ty zkratky) se společností ČEZ, do minulého pátku nejhodnotnější českou firmou. Co ona vyrábí a dodává? Energii, dokonce, jak sama říká čistou energii zítřka. To znamená teplo, světlo, práci, pohyb a zábavu. Zbraně nic z toho nedodají. Z národohospodářského hlediska jsou zbraně čistá ztráta. V tom lepším případě se budou desítky let ošetřovat a udržovat ve skladech, než se odvezou do šrotu. V tom horším se zničí ve válečném konfliktu, spolu s perfektně vycvičenými mladými lidmi, kteří své profesionální zařazení spojili se zcela neproduktivní kariérou.
Ale v soudobém světě není jiné cesty. Obrovské celospolečenské náklady musíme, bohužel, vynakládat na zcela neproduktivní činnosti jen proto, aby talentovaní, produktivní lidé mohli v pocitu bezpečí skutečné hodnoty vytvářet.
Říká se, že z Caru-dělo se nikdy nevystřelilo. Bylo odlito snad v roce 1586. V roce 1980 bylo dělo v rámci restaurátorských prací podrobeno odborné analýze v laboratořích akademie F. E. Dzeržinského. Výsledky mýtus vyvrátily: V hlavni byly nalezeny zbytky střelného prachu. Podle stavu vnitřní části hlavně se dospělo k závěru, že z děla byl vypálen minimálně jeden zkušební výstřel. Ozdobné koule a lafeta, které jsou k vidění dnes, byly vyrobeny až v roce 1835. Jsou čistě dekorativní. Kdyby se z děla s těmito koulemi skutečně vystřelilo, tlak by pravděpodobně rozmetal hlaveň i lafetu na kusy.