Studenti stávkují za klima a proti HDP

Na dnes a zítra studenti vyhlásili stávku na vysokých školách. Ono je totiž v pátek 17. listopadu, na Den studentstva, volno tak jako tak, u nás slavíme státní svátek. Ale o to jistě studentům nejde, oni stávkují za klima a proti hrubému domácímu produktu.

Abychom to vypsali celé, požadavky stávkujících studentů jsou tři: 1. schválit klimatický zákon. „Ten umožní právní vymahatelnost klimatických závazků vlády a zajistí kontinuitu české klimatické politiky,“ píší studenti. 2. Začít používat nástroje participativní demokracie ve formě občanských shromáždění. „Ty dávají všem skupinám ve společnosti rovný hlas a možnost podílet se na politických rozhodnutích.“ A konečně 3. „Začít řídit ekonomiku i společnost podle jiného indikátoru, než je růst HDP. Jde o zastaralý ukazatel, který nebere v potaz planetární limity, naplňování základních lidských potřeb ani distribuci bohatství ve společnosti.“

Na tom jistě něco je. Jen, s dovolením, malé upřesnění. HDP je indikátor relativně moderní a průběžně se jeho obsah modernizuje, upravuje a mění. Například v někdejším Československu se do roku 1989 prakticky neměřil. Na naplňování lidských potřeb, distribuci bohatství a planetární limity máme celkem bohatou škálu jiných ukazatelů. Společnost se podle hrubého domácího produktu (HDP) neřídí. Nahlédneme-li například do programů politických stran, nalezneme v nich dlouhou řadu předsevzetí ohledně základních lidských potřeb (bydlení, vzdělání, zdraví), distribuci bohatství (sociální záchranná síť, podpory, dotace, úlevy), ale stěží se dočteme něco o hrubém domácím produktu, či snad jakýkoliv konkrétní závazek k jeho růstu.

HDP je pouhý statistický nástroj, jehož snahou je změřit hodnotu nově vytvořených statků v určitém území, typicky státu, soustátí, kontinentu nebo i na světě, za určitý časový úsek. Je to ukazatel skutečně dosti nedokonalý. Z měření unikají nejrůznější činnosti, které mají ekonomický základ, ale nejsou nijak podchycovány množstevně. Například domácí práce a výchova dětí, sousedská výpomoc, zatajené tržby za zboží a služby, obchod s drogami, aj. U nás se podíl této ekonomiky na celkovém jejím výkonu odhaduje na 13 procent. 

HDP se dá zjistit dvěma základními metodami. Výdajová metoda sečítá všechny výdaje vynaložené na finální statky a služby. Celkové výdaje se skládají z výdajů domácností na spotřebu a výdaje na investice. Ty se týkají hlavně podniků a dají se ještě rozdělit na výdaje do fixního kapitálu (nových budov, strojů, apod.) a výdaje do zásob. Pak jsou zde výdaje vlády a čistý export. Druhá metoda je důchodová, která sčítá to, co za své výrobky a služby kdo obdrží: mzdy, renty, úroky, zisky, odpisy (znehodnocení fixního kapitálu), nepřímé daně snížené o dotace. Používá se ještě metoda výrobková, ale to už zde nebudeme rozvádět. Neboť v zásadě platí, že výpočet HDP kteroukoliv metodou musí vést ke shodnému výsledku.

Hrubý domácí produkt je opravdu nejsledovanějším makroekonomickým indikátorem. I když ne blahobytu, jen a pouze hospodářského výkonu na určitém území, často se jeho vývoj s vývojem ekonomického blahobytu společnosti ztotožňuje. Při vědomí o nedokonalosti vstupních údajů (nemalá část příjmů a výdajů se jen odhaduje) a při vědomí způsobu výpočtu HDP je to ale špatně.  U nás HDP sleduje a pravidelně o něm referuje Český statistický úřad (ČSÚ). V jeho pravidelných zprávách o změnách HDP za určité období se výrazy jako „prosperita“ či „blahobyt“ nevyskytují. Zato se lze v dalších pravidelných výstupech ČSÚ o blahobytu a prosperitě společnosti dočíst docela dost věcí. Například: růst podílu obyvatel s ukončeným středním a vysokým vzděláním, prodlužování pravděpodobné doby dožití, natalita (porodnost je velmi úzce spjata s blahobytem, prosperitou a důvěrou občanů ve slušnou budoucnost), vybavení domácností automobily, ledničkami, televizory či počítači s internetovým připojením, ceny rezidenčních nemovitostí a podíl výdajů na bydlení na celkových příjmech domácností, důvěra občanů a podnikatelů v ekonomický vývoj, maloobchodní tržby, případně míra nezaměstnanosti.

Ekonomové na kritiku nedostatečnosti HDP, chápaného jako „souhrnného“ ukazatele „prosperity a blahobytu“ společnosti, poukazují a navrhují různé úpravy. Například započítání volného času, nebo již zmíněné stínové ekonomiky. Ale jak to, uvšechčertů, souvisí s klimatem?