Roztřesené Česko, důvěřivé Německo

Velice nesourodé zprávy o tuzemském průmyslu přinesl Český statistický úřad (ČSÚ). V září průmyslová produkce reálně meziročně klesla o 4,0 %, meziměsíčně byla nižší o 3,3 procenta. Hodnota nových zakázek se meziročně snížila o 1,2 procenta.

Zatímco vypovídací hodnota meziročních srovnání je omezená podivností loňského roku a tehdejších pandemických opatření, srovnání mezi letošními měsíci je varující a je zklamáním. Oba údaje nicméně znamenají, že postcovidová konjunktura dodýchává. Ekonomičtí analytici to sice předpokládali, ale takto razantní propady přesto nečekali.

Údaje za 3. čtvrtletí vypadají uhlazeněji, ale zásadně jiný pohled proti výše uvedenému neskýtají. V uplynulém kvartálu ještě průmysl meziročně posílil o 0,2 %, ale proti čtvrtletí druhému rovněž klesal, a to o 1,7 procenta.

Jednoznačným „tahounem dolů“ byl automobilový průmysl. V září jeho produkce klesla meziročně o 33,5 procenta. S ním se veze i řada dalších výrob a dodavatelských podniků.

Je otázkou, zda v této situaci může nebo zda vůbec má nějak tomuto odvětví pomoci stát. Je důležité pro naše národní hospodářství jako celek a tedy i pro něj. Jistě, potřebnou elektroniku za něj nenasmlouvá, komponenty mu nedodá a úvěry mu nesjedná. Zatím se tedy diskutuje o dotacích do mezd zaměstnanců, totiž o prodloužení programu Anticovid. Zda to pomůže továrnám, nebo jen finančním bilancím jejich majitelů, toť otázka. Míra nezaměstnanosti, vývoji průmyslu navzdory, totiž pokračuje v poklesu.

Průmyslovým firmám klesají také tržby a skomírá export. Opět září ukazuje absolutní meziroční pokles, třetí kvartál silné zpomalení růstu. Zahraničně-obchodní bilance v září skončila schodkem přes 13 mld. Kč, o 47,2 mld. Kč hůře než ve stejném měsíci loni. To u nás také není zcela obvyklý jev. Ale jeho příčiny jsou podobné, jako u průmyslové výroby a tržeb.

Kleslo naše aktivum v obchodu se zeměmi EU a prohloubilo se pasivum v obchodu s Ruskem, Tureckem a také s Čínou. Hledejme za tím rostoucí ceny ropy, plynu, surovin a takových komodit, jako třeba oceli…

A jak s tím souvisí Německo? Je to největší ekonomika v EU (do které směřuje 65,5 % celkového exportu ČR) a náš největší jednotlivý obchodní partner. Shodou okolností byl včera zveřejněn předstihový index institutu ZEW. Podle něj podnikatelé velice špatně hodnotí současnou ekonomickou situaci, index klesl o 9,1 bodu na 12,5 bodu. Takový propad se nečekal.

Ale index podnikatelské nálady, který hodnotí vyhlídky do budoucna, naopak nečekaně posílil: o 9,4 na 31,7 bodu. Ekonomové očekávali naopak hluboký pokles. Což znamená, že současný stav nedostatku a silné inflace (v německém průmyslu přes 14 %) by neměl mít dlouhého trvání.

Očekávání jsou ovšem také významné parametry chování v ekonomice, které pak silně formuje její skutečné pohyby. Tak dejme tomu, že nám blýsklo světélko na konci tunelu.