Risk jako hrom. Víc se k útoku na Írán teď asi říct nedá

Svět se nedá spasit klackem, říkával Jan Werich. Letos to vypadá, že to jeden pán hodlá zkoušet.

Tím by asi řeč v nadsázce mohla skončit. Když jde o životy, je na čase vážit každé slovo. Jenže právě taková slova, jako ta Werichova, by teď měla být na prvním místě. Protože hovořit v detailech a o tom, jak všechno dopadne, by bylo pověstným věštěním z křišťálové koule. Jestli někdo říká, že to ví, buďto je geniální, nebo naopak. A hloupě se chvástá.

Na východě Blízkém, Středním i Dálném východě bylo nakonec v otevřených válkách leccos jinak, než si plánovali ve Washingtonu. V Koreji, Vietnamu i Iráku. V posledně jmenovaném se podařilo svrhnout diktátora, ale ne nastolit vytoužené poměry západního typu.

V Íránu bezpochyby nastává teď mocenské vakuum, do kterého vedle rebelů bude určitě chtít vstoupit leckdo. Hlavně vojenské síly. Tak to holt v těchto oblastech často chodí.

Že to při nejmenším krátkodobé zahýbe cenami ropy, je zjevné. Ale dál?

Íránský režim asi není vojensky tak silný, jak deklaroval. Ale škodit může. Každopádně Donald Trump potřebuje důležitý úspěch, protože na domácí scéně se mu moc nedařilo. Svržení jednoho diktátora mu asi doma nepomohlo. Ted přišel na řadu druhý. Jestli mu to pomůže v očích těch Američanů a republikánů, které zklamal, těžko rict. Ačkoliv zahraniční a mocenská politika byla vždy součástí amerického obchodu, doma lidé víc ocení zaměstnanost a stabilitu cen.

Jenže na rozdíl od útoku na Madura, který svět jakž takž takž ustál, v případě Iránu i šéf OSN prohlásil, že jde o porušení Charty organizace. K zastavení útoku vyzvaly mimo jiné Francie a Německo. Na světové scéně jde dnes o vedlejší hráče, ale pro Trumpa je Evropa pořád partnerem. A vztahy jsou ještě narušenější.

Skoro to vypadá, i podle světového tisku, že útok je jen věci Spojených států. Jenže u Izraele je to celé pochopitelnější, zvlášť pokud dostala nabídnutou pomocnou ruku. Michodem i Netanjahu potřebuje úspěch. Tím je možná i spojení s USA, které za Bidena dostalo několik těžkých ran.

Svět si bude zase muset zahrnout nové parametry do svých úvah, jak to dál táhnout s Amerikou. Jediný, kdo nemá na výběr, je asi Vladimir Putin. Íran je jeho velkým spojencem a teď ho může ztratit. Kdyby mělo jít ale o pomstu za opakovaně nikam nevedoucí mírové rozhovory, bylo by to hodně kruté, ale i hloupé. Nezapomínejme, že v každé válce umírají lidé. Nejen diktátoři.