Říkal pan Povondra, že už jsou ve Vltavě

Miroslav Ševčík, děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), dostal výpověď od rektora Petra Dvořáka. Nezle psát, že ji Ševčík obdržel, neboť ji nepřevzal a tedy neobdržel. Schválně. Má za to, že je protiprávní.

Rektor Dvořák zdůvodňuje Ševčíkovo odvolání vágním poukazováním na poškozování dobrého jména VŠE. Jestli „dobré jméno“ školy závisí na tom, že v ní vyučují lidé, kteří jsou na veřejnosti vidět jen málo, nebo pokud možno vůbec, pak by se dalo takové vyjádření pochopit. Ševčík mezi takové nikdy nepatřil. Teď nebudu objektivní novinář. Byl jsem jeho studentem na VŠE v pozdních 80. letech. Tehdy se tam neučila ekonomie, ale politická ekonomie. Ševčík, tehdy inženýr ekonomie a odborný asistent, přednášel dějiny ekonomických učení (pro pamětníky: DEU). Tedy to, co marxisti nechtěli moc poslouchat. Jeho přednášky byly zařazovány pokud možno do časných pondělních, nebo pozdních pátečních hodin, aby byli studenti od jejich návštěv spíše odrazováni, než motivováni. Přesto se v posluchárnách sedávalo i na schodech.

V roce 1989 spoluzakládal v Praze Liberální institut a zorganizoval návštěvu Miltona Freedmana na VŠE s přednáškou a diskusí, pozval mě na ni. Miltonova návštěva působila v počátku 90. let jako zjevení. Pak už jsme se vídali, tedy se Ševčíkem, jen zřídka.

Noviny píší, že je Ševčík odvoláván proto, že kritizoval vládu. Ševčík kritizoval všechny vlády, včetně těch posledních komunistických. A lze jen těžko věřit, že takto to stojí ve zdůvodnění odvolání z funkce děkana. To by nebylo hodno rektora vysoké školy, šéfa instituce, která má svobodu názorů ve své definici. Ale není to ani nepředstavitelné, když si vzpomeneme, jak Miloš Zeman ve funkci prezidenta republiky trestal neposlušné rektory a odmítl jmenovat neposlušné profesory. Co když to kouzlo působí dodnes? Mediální analytik Petr Žantovský k tomu do Parlamentních listů napsal: „Mám před sebou Novinky.cz ze středy 13.prosince, kde je článek pod titulkem ‚Nekonečný příběh je u konce: Ševčík padl‘. Já myslím, že Ševčík nepadl. Myslím, že padla demokracie v téhle zemi, ne Ševčík, Ševčík se nedopustil ničeho jiného, než že měl své nějaké občanské názory. To, že to nevzal na vědomí pan rektor, je věc svědomí pana rektora a jeho dalších kroků.“ O něco dále dodává: „Na příště všechny tzv. akademické svobody, které jsme si vysnili před rokem 1989 a později i vydobyli včetně toho, že studenti mají pravomoc a možnost spolurozhodovat o tom, kdo bude kde funkcionářem, budou minulostí. Ševčík byl loni na jaře regulérně zvolen akademickým senátem a letos v prosinci byl před Vánocemi odvolán rektorem bez souhlasu, dokonce bez vyjádření vůle toho původního akademického senátu. To jsou věci, nad nimiž zůstává rozum stát…“

Nevím, co se děje mezi Ševčíkem, rektorem Dvořákem a studenty VŠE. Nebudu to soudit ani posuzovat. Lidé se mění. Mění se také instituce a mění se doba.

V jedné pražské střední škole se už dlouhá léta v předmětu humanitních studií probírá téma Parsifal. To je epizodní postava ze středověké legendy o králi Artušovi, rytířích kulatého stolu a meči Excaliburu, ale hlavně o hledání pravdy, o odvaze a čistotě v boji proti zlu. Parsifal do legendy vstupuje jako vyjukaný zbrojnoš rytíře Lancelota a celému příběhu dává pointu, když raněnému Artušovi najde a přinese svatý grál, díky němuž Artuš získá zpět vládu nad svou zemí. Aby se tak stalo, musí Parsifal projít hlubokou lidskou peripetií, musí se očistit tak, aby mohl zvítězit na zlem. Proto právě Parsifalovi studenti oné školy věnují 30 vyučovacích hodin, což není málo. Letos se ale rozpoutala debata o tom, že středověká legenda je sexistická a rasistická. Je to diskuse mírumilovná a otevřená. Žádnému učiteli nebyla uříznuta hlava, paní profesorku nikdo nevyhodil z práce.

Miroslavu Ševčíkovi ještě nikdo nezakázal přednášet. Ale říkal mi koncem týdne pan Povondra, že v Praze, kousek pod Výtoní, zahlédl ve Vltavě mloka.